07.02.2005 00:00

Bílé divadlo funguje přes dvacet let, přesto jej v domovské Ostravě zná málokdo

Kromě stálých činoherních ostravských scén Národního divadla moravskoslezského, Arény a Divadla Petra Bezruče působí v Ostravě řada studentských i amatérských spolků. Nejstarší a v očích odborné kritiky nejúspěšnější je Bílé divadlo, které funguje více jak dvacet let a tvoří pomyslnou opozici k tradičním přístupům.

"Ti, co nás znají, vědí, že máme zajímavou dramaturgii, jsme zcela svérázní. To si nikdo z profesionálních divadel nemůže dovolit," říká Jan Číhal, zakladatel, dramaturg, režisér, herec a kulisák divadla. "Děláme věci, které se hrají párkrát za rok a máme tak více prostoru. Profesionální divadlo musí vydělávat a hrát pravidelně. A pak je celý koncept prezentace. Dost teď hrajeme na ulici, což málokdo na úrovni dělá. Na ulici hrají vesměs jen lidi na chůdách, je to zajímavé, ale po pár minutách to omrzí. My se na ulici snažíme hrát smysluplné hry. Ať už je to Kohout letí k nebi, kde se používá konstrukce kohouta, který nakonec shoří. Nebo naše poslední věci jako Oni přicházejí, kde jsme zabrali celou ulici; hrálo se ve výkladech, za sklem... To jsou naše projekty, které ani nenazýváme divadlem. Můžu vzpomenout i na lyžaře, kteří nás nakopli dál. V roce 1997 jsme měli jejich premiéru v pražském Roxy a od té doby se o nás začalo vědět zase o kus víc," dodává Číhal. A proč je zároveň režisérem, dramaturgem i hercem? "V divadle všichni dělají všechno, protože je to prostě amatérský spolek, i když tedy jezdíme po republice a po světě. Pořád je to na bázi amatérismu, všichni jsme někde zaměstnaní," vysvětluje. Na scénářích mnoha her se podílí trio Jan Číhal, Luděk Jičínský a básník Vladimír Machek. Část inscenací však vznikla i jako kolektivní práce všech členů divadla.

Bílé divadlo je u nás známé především nahotou ve hře Ty, který lyžuješ. Málokdo však ví, že tito Ostraváci objíždí festivaly po celé Evropě: "Ve světe nás prezentují především jako pouliční divadlo nebo divadlo na ulici. Byli jsme na festivalech v Kolíně, Francii, Kyjevu, Polsku, Rakousku, Chorvatsku, Holandsku, Belgii; teď se chystáme do Archangelsku. Třeba lyžaři nebo kohout jsou prostě vděčné hry, jsou to "pohybovky", mají v sobě českou grotesknost," říká Číhal. Bílé divadlo je už také pravidelným účastníkem známého českého festivalu Divadlo Plzeň. A nejen to - v roce 1996 uspořádalo pouliční festival Někde něco, který se opakoval o dva roky později v opuštěné hale bývalé hrušovské chemičky.

A čím to je, že Bílé divadlo slaví za hranicemi Ostravy takové úspěchy, a přitom se o něm v domovském městě tolik neví? "Potíž asi bude, že v Ostravě hrajeme málo. Pokud ano, informujeme o tom přes plakáty a letáčky. Problém je, že nemáme vlastní internetovou stránku. Lidé, kteří nás chtějí vidět, nám ale můžou napsat na e-mail bile.divadlo@seznam.cz, kde se dozví, kde a kdy budeme hrát. Druhou věcí je, že nemáme vlastní sál, zkoušíme ve skladech ve Vítkovicích a pak s tím vyjíždíme. V Ostravě teď hrajeme už jen na ulicích, na Kuřím rynku, na Černé louce, na Slezkoostravském hradě... V Ostravě nejsou žádné prostory a pronájem velkých sálů je pro nás neúměrně drahý. Takže třeba hrajeme i po hospodách, klubech. Pro takový typ divadla, jaký děláme, je to nejvhodnější," vysvětluje Číhal.

Bílé divadlo uvedlo již řadu různých her, ze všech uveďme alespoň zahajovací Hráz věčnosti, Slepce, Dva kohouty na smetišti, Dům mé matky, Opilý koráb, Fausta, Ty, který lyžuješ a připravovaný Kolotoč. "Kolotoč je zajímavý tím, že s ním budeme moct jezdit po ulicích, půjde postavit kdekoli, na poutích, ale i v sálech. Premiéra Kolotoče bude 11. dubna v pražském Roxy," říká Číhal.

OstravaBlog bude o dalších akcích Bílého divadla ještě informovat.

Převzato včetně fotografií Františka Řezníčka z www.ostravablog.cz

Autor článku: příspěvky veřejnosti