09.01.2017 10:17

České loutky stále baví děti i dospělé

České loutkářství s letitou tradicí žije a baví děti i dospělé. Působí tu devět profesionálních scén, stovka nezávislých skupin a 300 amatérských. Koncem roku bylo české loutkářství spolu s tím na Slovensku zapsáno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Stejně jako dříve slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, sokolnictví či jízdy králů. Figuruje tak v dobré společnosti - vedle tradičního japonského loutkového divadla, sicilských marionet či indonéských stínových loutek.

"V polovině minulého století u nás existovalo kolem 3000 amatérských souborů, ovšem zanikly se zrodem televize. Loutkářskou tradici rozvíjí řada festivalů, například ten v Chrudimi existuje od roku 1951 a je nejstarší svého druhu v Evropě," řekl ČTK zástupce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu Michal Drtina. Obliba provází i bienále profesionálních souborů Skupova Plzeň či soutěžní přehlídka Mateřinka. Přelet nad loutkářským hnízdem od roku 1991 v Praze konfrontuje výsledky profesionálů s amatéry i nezávislými kolektivy.
České loutkářství je podle Drtiny unikátní i rozšířením v době národního obrození, kdy loutky byly prakticky v každé rodině. Kočovní loutkáři znamenali první kontakt lidových vrstev s divadlem. Loutky Škrholy, Kašpárka či Spejbla s Hurvínkem zlidověly.

Díky aktivitě českých loutkářů byla v Praze už v roce 1929 založena první profesní loutkářská organizace na světě UNIMA sdružující dnes loutkáře a příznivce z 60 zemí. Podle Niny Malíkové, dlouholeté šéfredaktorky časopisu Loutkář, který je od roku 1912 nejstarším loutkářským časopisem, takzvaný "divadelní zákon" z roku 1948 postavil loutkové divadloprávně, sociálně i umělecky na roveň s ostatními divadelními druhy. Vymezil však oblast soukromého podnikání a znemožnil činnost kočujících scén. Česko má od roku 1952 i nejstarší vysokoškolskou loutkářskou katedru, která vznikla na divadelní fakultě AMU v Praze. První profesionální loutkovou scénou je od roku 1930 Divadlo Spejbla a Hurvínka. Bohatou historii mají Naivní divadlo Liberec, královéhradecký Drak, plzeňská Alfa či Divadlo loutek Ostrava.
Nejvýznamnějšími nezávislými skupinami jsou Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů či Divadlo Continuo. Sto let už mezi amatéry existuje kobyliská Jiskra, pražská Říše loutek oslaví 100. výročí v září 2020. Těmi nejmladšími jsou Divadlo DNO, Tichý jelen či Tate Iumni.

Loutkové divadlo oslovuje stejně jako kdysi dávno i dospělé publikum. "V současné době máme čtyři večerní inscenace. I díky zájmu dospělých byl obnoven hororově laděný muzikál Spejbl versus Drákula, jehož první verze měla premiéru v roce 1974. Nabídku doplní v březnu detektivka postavená na písničkách a hudbě, kterou právě zkoušíme," řekla ČTK ředitelka Divadla S+H Helena Štáchová. Upozornila, že na zahraniční zájezdy se vozí pouze repertoár pro dospělé.
Soubor Buchty a loutky oslavil loni v suterénu Švandova divadla 25 let existence. Za tu dobu připravil 57 premiér, aktuálně uvádí jedenáct titulů pro děti a devět pro dospělé. Vedle Evropy hostoval v Japonsku, v USA, Kanadě, na Tchaj-wanu či Mexiku.
Marionetové provedení Mozartovy opery Don Giovanni se v Říši loutek v Žatecké ulici hraje 26 let. Mělo přes 5500 repríz, které zhlédlo přes 700.000 diváků včetně těch na 90 místech Evropy, Afriky a Asie. "Uvedeno bylo i na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji," řekl ČTK Jan Dvořák z Národního divadla marionet, v jehož produkci projekt v roce 1991 vznikl.

Autor článku: ČTK: bor, abz