14.10.2017 23:31

Dejvické divadlo oslavilo 25 let existence

Dejvické divadlo si k 25 letům existence nadělilo skulpturu výtvarníka Františka Skály ve foyer, novou osvětlenou fasádu a výstavu plakátů ke svým inscenacím. Členové souboru dnes na chodníku před divadelní budovou také zasadili semínko, ze kterého podle herce Ivana Trojana vyroste strom, pouze prý zatím není jasné, jaký.

Před příznivci divadla dnes herci souboru zazpívali zalitému semínku svou divadelní hymnu. „Hraj vždycky pravdu, nikdy nehraj lež, jinak od divadla honem rychle běž. Buď vždy uvolněný, nedostaň se do křeče, milostné scény hraj vždycky vkleče,“ zapěli Trojan, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková, Martin Myšička, Jaroslav Plesl, Martha Issová nebo Václav Neužil.

V budově někdejší tělocvičny v pražské Zelené ulici se první diváci sešli přesně před čtvrtstoletím, 14. října 1992. O 25 let později zde stále působí stejná dramaturgyně, osvětlovač či tajemnice. Stejně dlouho tu pracuje také ředitelka Eva Kejkrtová Měřičková. Podle ní je právě loajalita herců i zaměstnanců důležitou součástí toho, proč se Dejvické divadlo řadí mezi přední českých scény. „Myslím, že je potřeba se zastavit, aby k vám štěstí samo došlo. Jinde fungují herci, kanceláře a technika odděleně, tady je to jiné,“ řekla ČTK.

Dodala, že podle režiséra Jana Antonína Pitínského se za války v nynější budově divadla skrýval režisér Alfréd Radok. Podle ní tak možná není náhodou, že Dejvické divadlo pětkrát získalo Radokovu cenu. O zvláštní atmosféře místa je přesvědčen i herec Plesl, jenž se k souboru připojil v roce 2001. „Je to prostředí, který je v něčem magické. Musím říct, že jsem tady těch 17 let žil, že jsem tady mockrát spal a opravdu jsem s tím prostorem prorostl. Tak jako já jsem ovlivnil ten prostor, tak on ovlivnil mě,“ řekl.

Objekt do značné míry magický nyní pro divadlo vytvořil výtvarník Skála. Zářící světelná bytost, ve které se prolíná muž, žena a anděl, jenž nad nimi drží ochrannou ruku, podle autora představuje ducha divadla. „Pocítil jsem, že takhle nějak bychom to divadlo mohli dělat,“ řekl k tomu s nadsázkou umělecký šéf souboru Myšička.

Podle inscenací Dejvického divadla byly natočeny dva úspěšné filmy Petra Zelenky – Karamazovi a Příběhy obyčejného šílenství. Na dotaz, co nejšílenějšího na jevišti v Dejvicích předváděl, řekl ČTK další z herců Neužil, že zpěv. „Když musím zpívat, vždycky se potím až na zadku. Takže veškerých představení se zpěvy jsem se vždycky nejvíc bál, a pak jsem si je zároveň zase nejvíc užíval,“ řekl. Mimo představení se podle něj v divadle příliš nezpívá. „Když nejsme na jevišti, tak nejsme úplně zpívací soubor, spíš drbací. Ten, kdo jde na záchod, je drbán,“ podotkl.

Pro Plesla byla „nejšílenější“ dejvickou rolí halucinace v představení Tramvaj do stanice touha. „Hrál jsem mladíka, kterého potom znásilní Pavla Tomicová, která se zjeví v trenýrkách a zmizí v lednici. Byl to zážitek, Pavla je skvělá žena, je to fenomén, je zábavná a je to moje kamarádka, takže na to znásilnění jsem se vždycky těšil,“ uvedl. Zároveň se pochlubil, že je nejaktivnějším členem souboru, dříve prý míval 230 představení za rok, takže už jich v Dejvicích odehrál přes 3000. Za svou aktivitu prý od kolegů nečelí posměškům. „To by si nedovolili, všichni se mě bojí,“ uzavřel.

https://www.dejvickedivadlo.cz/

Autor článku: ČTK: Tereza Palečková, kš