Derniéra baletního večera v Janáčkově divadle v Brně
Po třech a půl letech od premiéry, která se konala 30. března 2001, se 27. října naposledy na jevišti Janáčkova divadla odehrají aktovky složené do baletního večera tří choreografů: Jiřího Kyseláka, Jiřího Horáka a Zdeňka Prokeše.
Polovecké tance
Hudba: Alexander Borodin
Choreografie: Jiří Kyselák podle M. Fokina
Dirigent : Jan Zbavitel
Sbormistr: Josef Pančík
Výtvarník scény a kostýmů Josef Jelínek
Jako součást opery Kníže Igor A. P. Borodina měly Polovecké tance premiéru v roce 1890 v Mariinském divadle v Petrohradě. Tehdy byl choreografem Lev Ivanov, muží číslo dvě po carovi ruského baletu Mariu Petipovi. Když Sergej Ďagilev připravoval první sezónu Les Ballets Russes, zadal nastudování tanců z II. jednání opery jako samostatný jednoaktový projekt Michailu Fokinovi, choreografovi, který se působením v ruských sezónách v Paříži nesmazatelně zapsal do dějin tanečního umění. Ve svých vzpomínkách Fokin uvádí, že z počátku nebyl tímto zadáním nikterak nadšen. Řešil otázku, nakolik mohou být tyto tance pravdivé, jaké vůbec volit kroky, jestliže o divokém národu Polovců téměř nic nevíme. Nakonec to byla hudba, která se stala hlavní inspirací. Jindy byl vyzbrojen historickými, etnografickými, muzejními a knižními materiály, ale tentokrát se vrhnul do práce „jen“ s notami pod paží. Obával-li se choreografie Poloveckých tanců před započetím práce, během jejich zkoušení si již plně věřil. I přes pochybnosti Ďagileva, že to „není to pravé“, práci zdárně dokončil. Byl přesvědčen, že „… i kdyby Polovci tancovali jinak, tak na Borodinovu hudbu by museli tancovat přesně takhle“.
Dafnis a Chloe
Hudba: Morice Ravel
úprava libreta, choreografie a režie: Jiří Horák
Dirigent : Jan Zbavitel
Sbormistr: Josef Pančík
Výtvarník scény a kostýmů Josef Jelínek
Bohyně lásky bdí nad svými chráněnci Dafnisem a Chloe i nad celou zemí. Jejich krása však vzbuzuje milostnou touhu také v pastýři Dorkonovi a půvabné Lykeion. Dorkonovo hrubé dvoření se nikomu nelíbí a je všem pro smích. Svůdná a koketní Lykeion se nechce smířit s tím, že jí Dafnis již nepatří. Jeho lásku k Chloe ale nemůže nic ohrozit. Mírumilovnou krajinu přepadá horda násilníků vedená Bryaxisem. Dafnis se snaží zachránit Chloe a dívky, je však přemožen. Zůstává sám a sklíčen. Bohyně lásky jej utěšuje a slibuje pomoc. Bryaxis se snaží získat Chloe. Její odpor se zdá být marný, avšak Bohyně lásky drží nad milenci ochrannou ruku. Dafnis se probouzí jakoby ze zlého snu a je opět s milovanou Chloe.
Les Biches (Drahoušci)
Hudba: Francis Poulenc
libreto, choreografie a režie: Zdeněk Prokeš
Dirigent : Jan Zbavitel
Sbormistr: Josef Pančík
Výtvarník scény a kostýmů Josef Jelínek
Když Sergej Ďagilev poprvé uslyšel vtipné Trois Mouvments perpétuels Francise Poulence, byl natolik okouzlen, že skladatele požádal o zkomponování hudby ve stylu současných „galantních slavností“ pro Ruský balet. Poulenc napsal suitu osmi tanců s lehkým jazzovým akcentem, a také našel pro nový balet dvojsmylsný název Les Biches. Biche označuje ve francouzštině nejen laň, ale má i význam důvěrného oslovení, jehož ekvivalentem je v češtině „miláček“, „drahoušek“. Poulenc však jistě počítal i s významem, který tomuto slovu dává starofrancouzský argot, kde biche bylo označení pro vydržovanou ženu.
Balet byl v podstatě bez děje, šlo o jakousi hravou zábavu, komentář, který si s jemnou ironií všímal povrchnosti vysoké společnosti své doby. Ve velikém salonu předvádí svá urostlá těla tři mladíci před skupinou šestnácti světaznalých dívek, což je důvodem pro různá koketní sóla, milostné duety a tria nebo ansámblové scény. Některé z nich prý hraničily až se situacemi mládeži nepřístupnými. Poulenc sám prý označil Les Biches za balet rozkoše, v němž nemají místo city. Tyto „laně“ už ztratily svou nevinnost.