Divadlo Dagmar Karlovy Vary a Nejhodnější medvídci v Činoherním klubu
Činoherní klub uvádí:
Pátek 2. prosince 2011
Divadlo Dagmar / Karlovy Vary
Per Olov Enquist / V hodině rysa
Existuje hranice mezi člověkem a ne-člověkem?
Překlad: Zbyněk Černík / Režijní
a scénografický podklad: Hana Franková / Hrají: Jan Hnilička, Lucie Tausecká,
Hana Franková / Technická spolupráce: František Hnilička.
Enquistovo drama volně navazuje na román Svržený anděl (Divadlo Dagmar uvedlo dramatizaci Svrženého anděla v roce 2002) a rozvíjí motiv duševně narušeného chlapce, který je pro neopodstatněnou dvojnásobnou vraždu a několik pokusů o sebevraždu umístěn do ústavu. Hra svádí dohromady narušeného chlapce, mladou ošetřovatelku a starší farářku. Obě se snaží, skrz tajemstvím zastřené vztahy, s chlapcem i spolu navzájem komunikovat a zprvu i definovat, co je vlastně "normální" a co "nenormální"...
Divadlo Dagmar vzniklo jako otevřené společenství profesionálních divadelních umělců na podzim r. 1993 v Karlových Varech kolem režiséra Michala Przebindy. Pod hlavičkou Divadla Dagmar pracuje od roku 2001 Studio Divadla Dagmar (složené zejména ze studentů středních a vysokých škol). Divadlo Dagmar po čas své existence uvedlo přes 60 premiér. S řadou z nich se zúčastnilo řady festivalů v České republice, na Slovensku, v Německu, Litvě, Kanadě...
Název divadla je vzat z repliky Augusta Strindberga z Enquistovy Noci tribádek – z první inscenace Divadla Dagmar: "tahle zavšivená blechárna, Divadlo Dagmar je moje jediná naděje" – a platí to pořád.
Sobota 3. prosince 2011
Nejhodnější medvídci
Leo Eggerstein / Doubkowa hole má
Velmi pomalá hra o naději a lásce. O dnech, kdy ženy vypráví o svých životech podle obrazů a symbolů vytetovaných na svém těle. Kérka jako kronika i akční plán.
Režie: Dan Vavřík / Hrají: Irena Holemá, Klára Doubková, Jitka Říhová a Klára Dernerová / Jevištní technik: Jan Hanyš.
Clara Doubkowa: Líbil se mi, jak je asexuální, ty hloupé tři chlupy pod nosem, ubohá náušnice pod pramenem mastných vlasů, aby tam byla a aby nebyla vidět. Stále má v sobě ten přirozený uklidňující vnitřní chlad. Když se ho dotýkáš, je to jako bys hladila… mrkef. (Směje se.) Kedlubnu. Řekla bych, že sněhulák je živočišnější než Franz.
Levínský René – Königgratz Samuel – Kuhl Helmut – Leo Eggerstein
Vystudoval teoretickou fyziku na ČVUT v Praze, získal doktorát z teoretické ekonomie na CERGE University Karlovy. Šest let přednášel na Universitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu, v současnosti pracuje jako vědecký pracovník v institutu Maxe Plancka v Jeně. Zabývá se teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií. Je členem Game Theory Society a zakládajícím členem divadelního souboru Nejhodnější medvídci, s nímž je spjata jeho tvorba. Hra Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pod pseudonymem Samuel Königgratz) byla úspěšná na profesionálních
divadelních scénách v Praze, Karlových Varech a ve Zlíně, poté zfilmována
Pavlem Göblem. Pod pseudonymem Šimon Olivětín píše pro děti. Za hru Harila obdržel v roce 2007 cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo. V únoru 2008 získal v Bělorusku ruský překlad hry Harila čestné uznání v mezinárodní soutěži Svobodné divadlo.
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2011 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1, 19:30, Vstupné 90,-Kč
