Divadlo Dagmar: Maršo Vorijla & Pozdravuj všechny doma

V neděli 15. dubna bude hostem přehlídky Činoherní klub uvádí Divadlo Dagmar a Studio Divadla Dagmar Karlovy Vary s inscenacemi Maršo vorijla a Pozdravuj všechny doma.

Činoherní klub uvádí:
neděle 15. dubna v 19.30 hodin

Divadla Dagmar / Karlovy Vary
Maršo Vorijla
Odpuštění se jen tak nerozdává.
Režijní a scénografický podklad: Hana Franková / Režie a choreografie: Jan Hnilička / Hudební spolupráce: Karel Šimandl / Světlo, zvuk: Tomáš Müller / Hrají: Jana Franková, Hana Franková.

Textový základ příběhů čečenských žen vychází z těchto předloh: Petra Procházková Aluminiová královna, Milana Terloeva Tanec na troskách – válečný deník čečenské dívky, Petra Procházková, Jaromír Štětina Utřete tělesné šťávy, Lev Nikolajevič Tolstoj Hadži Murat, Olga Tokarczuková Poslední příběhy, Anna Politkovská Ruský deník.
Představení přibližuje příběhy žen poznamenané válkou v Čečensku. Obě přežily první i druhou rusko – čečenskou válku. Jedna zůstane ve vybombardovaném Grozném a sděluje světu hrůzy války a života v okupované zemi. Ta druhá, jež utekla přes Dagestán až do uprchlického tábora v Čechách, ukazuje na poměry a nepochopení v zemi, která se považuje za vyspělou.

„…Rusové bojovali zvláštním způsobem, velmi ničivým masivním a nepravidelným bombardováním. Zvířata doslova šílela během náletů. Zdálo se, že jsou ještě vyděšenější než my. Lidé vyprávěli, že drůbež jedné známé zemřela doslova strachem. Měla ji zavřenou v kurníku, a když se vrátila po zvlášť dlouhé záplavě střel, nežila ani jedna slepice, přestože ohrada zůstala neporušená. A to tehdy Rusové nepoužili plyn…“
M. Terloeva Tanec na troskách

„Když je člověk uvězněn ve sklepě, není nic lepšího než dobrodružství hrdinů Julese Verna, aby se mu vrátil smysl pro prostor a nekonečno. Četla jsem Cestu kolem světa za osmdesát dní. Ale brzy došly i svíčky.“
M. Terloeva Tanec na troskách

„…Štěstí. Myslím, že paradoxně právě během války si člověk častěji opakuje: Máme štěstí. Štěstí je pojem veskrze relativní. V Grozném je štěstí hlavně zůstat na živu, vrátit se domů po dni ve škole nebo v práci a najít u stolu při večeři stejný počet lidí jako při snídani, ráno se probudit jinde než ve vězení nebo v ráji.

Deni, můj soused z druhého patra, se holil každý večer v okně. Jednou se sehnul, aby si podal kapesník, a kulka ostřelovače proletěla těsně nad ním. Měl jasně štěstí. Rumisa, moje sousedka z patra, vyšla na balkon pověsit oblečení svých dětí a nevyhnula se kulce. V tom okamžiku neměla štěstí. Ale měla štěstí, že tentýž Deni byl lékař a mohl jí zachránit život. Šama, který bydlel ve třetím patře, toto štěstí neměl. Byl zasažen výstřelem do hrudníku a zemřel v Deniho náručí, který neměl ani materiál, ani nezbytné léky.“
M. Terloeva Tanec na troskách

„…Mezi přáteli nevidím Nurbiku – přivezla jsem jí, jak jsem slíbila, francouzský parfém. Bratranec mě odvádí stranou a říká, že už můj dárek nepotřebuje. Jednoho dne odešla do lesa se svou sestrou na byliny, aby je prodala na trhu. Po dlouhých hodinách práce se rozhodly, že si odpočinou a trochu se nají. Nurbika nestačila ani spolknout první sousto chleba. Kolem šli ruští vojáci a stříleli po nich. Jen tak, bez důvodu. Její sestra přežila. Nurbika ne. Je to už čtvrté dítě, které její matka pochovala…“
M. Terloeva Tanec na troskách

„…Pro většinu lidí je Čečensko záhadou. Jednou jsem se procházela v lucemburské zahradě. Zastavil mě jeden kluk. Zeptal se mě, odkud jsem. Když jsem mu odpověděla „ z Čečenska“, vypadal velice překvapeně: „ Ale vůbec nevypadáš jako Arabka!“ Pak jsem si uvědomila, že pro většinu západních obyvatel patříme do toho nepřátelského spolku zvaného „Střední východ“.

Říkám to bez nenávisti a pohrdání: Čečensko není Palestina, Afghánistán nebo Irák. Je to země na hranicích Evropy a to, co se u nás odehrává, není srovnatelné s velkými problémy arabsko-muslimského světa. Čečenské drama je postaveno na ruské imperiální zvůli a postsovětských přemetech podobně jako na Ukrajině nebo v Bělorusku, samozřejmě s nekonečně větším násilím. Má-li se srovnat naše utrpení s utrpením jiného lidu, srovnejte ho s Bosnou, obětí postkomunismu poznamenané přehnaným nacionalismem. S tím rozdílem, že Putin je mocnější než Miloševič a že NATO nás nepřijde zachránit.

 

Studio Divadla Dagmar / Karlovy Vary
Pozdravuj všechny doma
Scénická kompozice na téma komunistických koncentračních táborů.
Scénář, režie a výprava: Hana Franková a Jan Hnilička / Hudební spolupráce: Karel Šimandl / Hrají: Vladimir Benderski, Pavel Brenkus, Roman Černík, Vojtěch Hanzálek, Tomáš Havlínek, František Hnilička, David Hynčík, Milan Křivan, Jindřich Morávek, Tomáš Müller, Karel Polanský, Petr Richter, Daniel Sommer, Michal Ston, Jiří Švec.

„Jsem zase sám, v dutině skalní sluje, pod nohama se mi lesknou koleje a čekám na vozy. Zasekl jsem lampu do mokré výdřevy, ale nemám již na co psát. Zbývají mi pouze desky sešitu. Chvíle po chvíli se mi ztrácí pod rukama minulost jako voda, vytékající z rozbitého džbánu. Pro lidi, které mám rád, jsem mrtev nebo umírám. Pravděpodobně je to nutné. Zmizet, ukrýt se a zakuklit se jako housenka. Až přijde čas, vyletí motýl.“
Jiří Mucha Studené slunce

Co v podzemí duše skryto je a trpí,
tomu porozuměno bude, aleluja!
Co z hlubin strachu touží vzepnout se vzhůru,
tomu pomoženo, to pozdviženo bude, aleluja;
Co ve skořápce svého zborcení čeká,
sebráno a na nohy postaveno bude, aleluja!
Co skleslé, podepřeno, co zlomeno,
narovnáno bude, aleluja!
Klement Bochořák Křížová cesta

„Poslední slovo komunismu je vládnout,
nikoliv zachraňovat;
jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc.“
Karel Čapek (1924)

„Myslíte-li na komunistickou revoluci,
myslete hned na to, co přijde po ní.
A potom dohlédnete konce té křížové cesty.“
Fráňa Šrámek (1925)

Textový základ kompozice vychází zejména z této literatury: Jan Bartoš Zadrátované slunce – Příběh mukla A023254, Votobia 1998; Jiří Mucha Studené slunce, Československý spisovatel 1968; Milena Bubeníčková – Kuthanová Vybledlá fotografie, Vyšehrad 1991; František Šedivý Pod věží smrti – Autobiografický příběh politického vězně, Eva - Milan Nevole 2002; Marie Bohuňovská Zaváté šlépěje – Osud sochaře Šlezingera, Jihlava 2006; Klement Bochořák Křížová cesta, Křesťanská akademie 1976.

Činoherní klub uvádí: Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2012 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.