29.05.2017 14:45

Divadlo na Vinohradech připravuje jevištní verzi scénáře Jana Procházky Ucho

Jevištní verzi filmového scénáře Jana Procházky Ucho v adaptaci jeho dcery Lenky uvede v premiéře 9. června na studiové scéně v podkroví pražské Divadlo na Vinohradech. V režii Šimona Dominika se v komorním příběhu známém ze snímku Karla Kachyni z roku 1970 objeví Daniel Bambas, Antonie Talacková a Jiří Maryško.

„Příběh vychází z děje filmu samotného. Odehrává se v 60. letech minulého století ve vile, kterou režim zabavil původním majitelům, aby do jejího luxusu ubytoval své kádrové opory. Po prezidentské recepci, kde zazní nejasné náznaky chystaných mocenských změn, prožije manželský pár povýšený stranou mezi elitu státu, noc pravdy. Čím více relativní moci, tím více strachu,“ charakterizoval příběh dramaturg Jan Vedral.

Čím více jde o to pravdu utajit před všudypřítomným estébáckým „uchem“ (odposlouchávacím zařízením), tím více se vyjevuje pravda o jejich manželském vztahu. O charakterech náměstka ministra, funkcionářské paničky a jejich lidské a odborné kompetenci. O legitimitě jejich svazku i společenského postavení.

Film má také svůj příběh: vznikl v roce 1970 a po dokončení šel do trezoru – uvedení se dočkal až v roce 1990. Smutný je i příběh jednoho z předních českých scenáristů a spisovatelů Jana Procházky, který se stal obětí normalizace. Scenárista téměř 30 filmů patřil v 60. letech k vysokým stranickým funkcionářům a k nejoblíbenějším autorům. Prostředí „kádrové věrchušky“ znal z osobní zkušenosti, i proto byl jednou z čelných osobností pražského jara 1968. Když po jeho předčasné smrti v roce 1971 rodina předávala byt, varovala nové nájemníky před odposlechy. Ti v něm našli 12 přístrojů, takzvaných uší.

„Samy dramatické kvality díla by byly dostatečným důvodem pro jeho znovuuvedení. Žel, zdá se, že víra části společnosti v pominulost doby, kdy lidské intimní osudy řídily záznamy ‚ucha‘, kdy manipulátoři odposlechů se snažili strachem ovládat osudy celé společnosti, byla naivní. Hra tak dnes varuje před ohrožením, které představuje restaurace v ní zobrazených společenských poměrů,“ dodal dramaturg.

Podle Procházkové se zdálo, že doba fízlování minula s totalitou. Dnes lze ale odposlouchávat každým mobilem, odposlechy intimních scén se nezabývají už jen držitelé moci, ale baví celou společnost. „Ucho je dnes s námi pořád. Nosíme si ho s sebou dobrovolně na každém kroku. Tisíce očí, od kterých vypínače nemáme, nás doprovází na každém kroku,“ upozornila Procházková k aktuálnosti příběhu.

http://www.divadlonavinohradech.com/

Autor článku: ČTK: bor, mha