Divadlo Na zábradlí uvede českou premiéru hry Veřejný nepřítel
IstvánTasnádi: Veřejný nepřítel (Kohlhaas)
Režie: Jakub Krofta
Česká premiéra: 12. a 13. března 2004
Překlad: Taťána Dimitrova
Dramaturgie: Radka Denemarková, Ivana Slámová
Scéna: Marek Zákostelecký
Kostýmy: Kateřina Bláhová
Hudba: Jiří Doubek
Pohybová spolupráce: Karel Basák
Hrají: Natálie Drabiščáková, Igor Chmela, Pavel Liška, Roman Zach, Magdaléna Sidonová, Jiří Ornest, David Švehlík, Leoš Suchařípa, Kristina Maděričová, Jorga Kotrbová, Josef Polášek, Jan Bidlas, Leoš Noha, Petr Čtvrtníček, Jan Lepšík, Martin Finger
Hostující mladý režisér Jakub KROFTA v šťavnaté, dryáčnické teatrálnosti spojuje radost z vyprávění silného příběhu, v němž nalezneme ozvuky středověkých Market Lazarových i nadosobních fantasy příběhů, v nichž jen nenápadní půlčíci jsou ochotni a předurčeni donést prsten zla až k místu, kde byl ukován a zničit ho jednou provždy...
KDO JSI, KOHLHAASI?
Luther: "Ty bezbožná zrůdo! Čeho ses to dopustil, zaslepený šílenstvím své vášně?! Kvůli nicotnosti zákeřně napadáš pokojné občany jako nějaký vlk z pouště?!" Kohlhaas si žil pokojným životem obchodníka s koňmi. Miloval svou ženu Lisbeth i svých pět dětí a slepě důvěřoval zákonům, vrchnosti i novému učení Martina Luthera, u něhož ho zarážela jen záliba v popisování tělesných otvorů a užívání těchto jednostranných metafor v učených spisech. Až jednoho dne Kohlhaasovi urozený pán z Tronky předvedl, co to je zlovůle mocných a zabavil mu protiprávně dva koně, klisnu a plemenného hřebce, které téměř utýral k smrti. Jen tak. Pro zábavu. Takto zdánlivě nenápadně se začíná odvíjet mocný středověký příběh plný vášně a bolesti, sepsaný na základě skutečné události. Protože Kohlhaas si křivdu nenechá líbit, a to ani tehdy, když se zastání nedovolá u těch nejvyšších, to znamená na samé špici vládnoucí hierarchie. Obětuje pro svou pravdu všechno. Majetek. Ženu. Děti. Svůj vnitřní klid. Je to ješitný sobec? Je to neústupný hrdina? Kohlhaas je obětí absurdity tohoto světa. Je však zároveň i jejím spolutvůrcem.
NECHAT STÍT HLAVY, ROZČTVRTIT V KOLE, NABODNOUT NA KŮL
"... nechci zůstat v zemi, kde mě nechtějí ochraňovat v mých právech. Mám-li být kopán, ať jsem raději psem než člověkem!"
V režii Jakuba KROFTY se v hlavní roli příběhu "jednoho z nejřádnějších a zároveň nejstrašnějších lidí tehdejší doby" představí Igor CHMELA a celá horda mladých herců, kteří své jadrné, robustní typy hrají s nesmírnou bravurou, chutí a nebývalým fyzickým nasazením, ať už se jedná o bytosti lidské nebo zvířecí.
Novela německého dramatika a prozaika období klasicko-romantického Heinricha von Kleista MICHAEL KOHLHAAS anticipovala postupy moderní prózy a působila silně na německou literaturu 20. století. Maďarská dramatizace slavné povídky, v jazykové a dramaturgické úpravě Divadla Na zábradlí, zachovává věcné pojmenování neproniknutelné úskočnosti světa, který nás obklopuje. Hlavní hrdina, zpočátku spravedlivý a čestný člověk, důvěřuje v právní řád a státní instituce. Spravedlnosti však zákonnou cestou dosáhnout nemůže... Kohlhaasova čeledína zmlátili a vyhnali z hradu. Kohlhaas podal stížnost u soudu, ta však byla zamítnuta, protože pan Tronka měl mocné příbuzné u saského dvora. Kohlhaasova žena, jež poté chtěla žádost sama předat braniborskému kurfiřtu, byla hradní stráží zraněna a zemřela. Po její smrti vypověděl Kohlhaas válku pánovi z Tronky. A celému světu. "Čekal jsem dlouho. Rozlévá se ve mně něco jako vnitřní spokojenost, moje vlastní hruď je konečně v pořádku."
Tragicko - heroické drama jedince, zápasícího proti neosobnímu celku, byrokracii, amorální společnosti obsahuje všechny právní úskoky současnosti, od nespravedlivě vyřizovaných restitučních nároků, tunelování a korupce až po dlouhá léta se táhnoucí soudní spory. Kohlhaas prodal majetek, nechal si zbraně a shromáždil tlupu věrných nespokojenců, vypálil Tronkův hrad i město Wittenberg, kam Tronka uprchl, porazil několik vojenských oddílů vyslaných proti němu a stal se nebezpečím pro celý saský stát. Jaký způsob a jaké cesty však může volit občan 21. století, aby se domohl práva? Jak ten může dát - zahnaný do kouta - průchod své vášnivé, trýznivé bezmoci vůči do očí bijící nespravedlnosti? Přiříznout kůly a nabodávat na ně své nepřátele?
Hřebec: "Svět by mohl navěky žehnat památce Michala Kohlhaase, kdyby jednoho dne -"
Klisna: "Neztratil rozum."
Hřebec: "V něm umanutě nepřevládla jedna z jeho ctností."
POZNÁMKA
Kohlhaas je zpočátku spravedlivý a čestný člověk, který bezmezně důvěřuje v právní řád i státní instituce a vyčerpá všechny legální prostředky. Protože spravedlnosti nemůže dosáhnout zákonnou cestou, změní se jeho absolutní důvěra v absolutné nedůvěru ve "světskou spravedlnost" a z počestného obchodníka se stane vykonavatelem pomsty. Kohlhaasovo neochvějné přesvědčení o vlastní pravdě a jeho nekompromisní důslednost vedou k tomu, že se postupně odcizuje sám sobě a obětuje abstraktnímu principu svůj majetek, štěstí, své nejbližší, svobodu a nakonec i život. Vyjevuje se tak nejen nelidskost společenských institucí, ale i mravní problematika individuální vzpoury proti nim.
ZAJÍMAVOSTI
- Novela Michael Kohlhaas vznikla v letech 1802-1808, částečně byla otištěn již v časopise Phöbus v roce 1808.
- Tematickým základem je historicky doložený případ berlínského kupce jménem Hans Kohlhase (popraven 22. března 1540 v Berlíně), obsažený v Märkische Chronik Petra Haftize z 2. poloviny 16. století a uveřejněný 1731 dějepisci Ch. Schötgenem a G. Ch.Kreysigem.
- Kleist zásahy do látky dosáhl vyostření konfliktu (smrt Kohlhasovy ženy).
- Jako celé Kleistovo dílo, radikálně zpochybňující racionální přístup ke skutečnosti, harmonii mezi jedincem a společenským celkem i jakékoli abstraktní pravdy vůbec, byla novela doceněna až koncem 19. století.
- Do té doby platil téměř obecně Goethův úsudek o patologičnosti postavy Kohlhaase i jejího autora.
- Ale ve 20. století, od dob expresionismu, se stal Kleist aktuální a Michael Kohlhaas označen za "snad nejpůsobivější prózu německého jazyka" (T. Mann).
- Novela nabývala nejrůznějších konkretizací, dokonce i existencialistických, působila svým reálným, neapriorním zobrazením života v jeho konkrétnosti i jedinečnosti, stylovou výbušností za ním skrytou a zejména typem postavy hlavního hrdiny, mravně nejednoznačného, účinkujícím často jako "metafora pro sebechápání Němců samých". Byli jím inspirováni autoři rozdílného zaměření, jako F. Kafka, B. Brecht, A. Seghersová.
- STŘEDOVĚK dává přednost pěstování obilovin, které vyžadují méně péče: ječmene, ovsa, špaldy, prosa, čiroku a především žita.
Strava rolníků se skládá z potravin rostlinného původu: obilovin a zeleniny, zatímco konzumace masa se stává vnějškovým znakem prestiže panstva.
Strava obyvatel měst je rozmanitější díky trhům: ovoce, zelenina, skopové a hovězí maso. Tato zdánlivě výhodnější situace se stává závažným handicapem v případě hladu: ceny letí vzhůru a městská chudina nemá žádnou zahradu ani pozemek.
Ve městě je nejprodávanějším obilím pšenice, z níž se peče bílý chléb, mnohem žádanější než černý (žitný) chléb rolníků. Ti doplňují stravu, jejímž základem je chléb, kašemi z obilovin, polévkami, luštěninami a moukou z kaštanů. Solené ryby představují významný doplněk stravy. K tomu je třeba připočíst kvašené nápoje s nízkým obsahem alkoholu: víno a obilné pivo, brzy nahrazené pivem, jaké známe dnes.
Už po roce 1300 vzkvétá na panovnických a šlechtických dvorech sepisování kuchařek s novými "chutěmi": použití zázvoru, skořice, pepře, hřebíčku. Šlechtic už není tím, kdo jí hodně (jako celý středověk), ale tím, kdo vychutnává rozmanitou kuchyni.
Jídelníček se skládá z polévek nebo kaší, z masitých pokrmů s hojností omáček a ze zeleniny. Lékařské spisy připomínají, že každý má jíst podle svého stavu. Boháč by měl trávicí potíže, kdyby jedl těžké polévky venkovanů a hrubý žaludek rolníků by nesnesl rafinované pokrmy boháčů. Táž díla považují za vznešenější potraviny, které je třeba hledat ve vrcholcích stromů (ovoce) či ve vzduchu (ptáci), a za sprosté ty potraviny, které rostou na povrchu země nebo pod ní. Ve výživě se tak jasně odráží diferenciace společnosti.
Heinrich von Kleist (1777 Frankfurt nad Odrou - 1811 Wannsee u Postupimi)
- Syn důstojníka příslušícího ke staré pruské šlechtě
- 1793 se účastnil intervenční války proti Francouzské republice. Později studoval filozofii, fyziku a matematiku ve Frankfurtu nad Odrou.
- Pod vlivem Kantovy kritiky poznání se dostal do vnitřní krize a přiklonil se k iracionalismu. Vzdal se studia a přestěhoval se 1800 do Berlína, kde se stýkal s tamními romantiky (Fouqé, Arndt atd.)
- 1801 se vydal na delší cestu, navštívil i Paříž. Ve Švýcarsku se chtěl usadit a žít tu podle učení Rousseaua. - Onemocněl a ocitl se bez finančních prostředků. Ošetřovala ho jeho nevlastní sestra Ulrika.
- 1803 strávil několik měsíců u Wielanda.
- Ve Výmaru se seznámil i s Goethem a Schillerem, kteří k němu měli, podobně jako k romantickým básníkům všeobecně, zdrženlivý postoj.
- Během další cesty do Švýcarska a Paříže se nervově zhroutil, zničil všechny své poznámky i rukopis připravovaného dramatu, ve kterém chtěl sjednotit všechno velké, co vytvořili Řekové, Shakespeare a Goethe.
- 1805 vstoupil do státní služby. Francouzi ho pro podezření ze špionáže uvěznili na Fort de Joux. - V Drážďanech (ve spolupráci s J.L.Tieckem a A. Müllerem) vydával časpopis Phöbus, v Praze chtěl vydávat národní časopis Germania.
- Sklíčený svým neúspěchem spisovatele a žurnalisty, ztrápený z neutěšených poměrů napoleonské okupace, volil dobrovolnou smrt. Společně s nevyléčitelně nemocnou Henriettou Vogelovou u Wannsee spáchal sebevraždu.
