Druhá vzpomínka na E. F. Buriana v Divadle Archa
Druhá vzpomínka na E. F. Buriana v Divadle Archa
Praha, 3. června 2004 - Hudební dílo E. F. Buriana je v Čechách naprosto opomíjené, ač by si v kontextu meziválečné světové avantgardy zasloužilo své místo. Proto pražské Divadlo Archa u příležitosti 100. výročí narození této osobnosti pořádá festival D 04 – Pocta E. F. Burianovi. Dne 13. června to již bude druhá vzpomínka, tentokrát na jeho dílo hudební. Zapomenutá či dosud zcela nehraná díla z pozůstalosti E. F. Buriana z různých období uvedou Agon Orchestra pod vedením Petra Kofroně, Pražští komkorní pěvci a M. Nosticz Quartet. Hudba E. F. Buriana v sobě spojuje mnoho prvků: neofolklorismus, vliv intonované řeči na hudbu, předválečný jazz i dadaistické provokace.
Divadlo Archa uvádí
13. června 2004 od 20.00 v Divadle Archa
Agon Orchestra – E. F. Burian
a česká meziválečná avantgarda
Pražští komorní pěvci, M. Nosticz Quartet a Agon Orchestra – řídí Petr Kofroň.
V rámci festivalu D 04 – Pocta E. F. Burianovi.
Koncertem ke 100. výročí narození E. F. Buriana chceme oživit zájem o hudební dílo této uhrančivé postavy, pohybující se v předválečném kulturním světě mezi experimentálním divadlem, filmem a hudbou, ale také tehdejší pop kulturou.
Hudba E. F. Buriana v sobě spojuje mnoho prvků: neofolklorismus, vliv intonované řeči na hudbu, předválečný jazz i dadaistické provokace.
Na koncertě budou uvedena některá zapomenutá či dosud zcela nehraná díla z pozůstalosti E. F. Buriana ze všech období, když zejména období poválečné bude pro posluchače velikým překvapením.
E.F.Burian (1904 – 1959) byl osobností totálně múzickou. Hudební skladatel, spisovatel, herec, zpěvák, divadelní a filmový režisér, teoretik, politik, bonvián, vězeň, komunista v uniformě. Jako jeden z prvních v české kultuře šel za jakýmsi gesamtkunstwerkem, z něhož po něm těžila např. laterna magika, i český experimentální film. Burianovo hudební dílo je v Čechách naprosto opomíjené, ač by si v kontextu meziválečné světové avantgardy zasloužilo své místo. Jeho čistě hudební dílo je ohromné (možná 200 opusů, několik oper, řada orchestrálních skladeb, spousta skladeb komorních, desítky scénických a filmových hudeb).
Je dnes zcela nepochopitelné, jak mohl Burian stihnout tolik aktivit, když řídil své divadlo, kde byl podle svědků téměř pořád, a vedle toho vydal tak ohromné dílo zasahující do všech uměleckých sfér. Zejména po roce 1948 je jeho skladatelská aktivita úctyhodná, píše množství nových hudebních děl, řadu děl starších koriguje a přepisuje do definitivních podob. Mnohá díla (např. smyčcové kvartety) vznikají v podivném soukromí navzdory vžité představě o Burianovi jako poúnorovém sekyrnickém politikovi-divadelníkovi.
Předválečná Burianova hudební tvorba je charakteristická jednak jakýmsi neoprimitivismem, neofoklorismem, předjímajícím hnutí v české hudbě 50. let minulého století, jednak obdivem k jazzu, to vše často v podivném hybridu, který by dnešní puristické vážné skladatele nejspíš pobuřoval.
Beznadějnou samomluvu (op.2) napsal Burian ve svých osmnácti letech v roce 1922. Je to dílo podivínské, spojující banalitu, sentimentálnost, salonní hudbu, podivnou instrumentaci (4 hlasy, na závěr recitátor, housle a klavír) do podivně nasládlého, ale vlastně dekadentního tvaru.
Suita pro violoncello a klavír (1935), stejně tak jako scénická hudba Zamilovaní (1936) jsou pozoruhodné častým primitivismem, který stál v ostrém sporu s tehdejší komplikovanou naší a světovou avantgardou. Skladby místy připomínají spíše některé německé neotonalisty 70. a 80. let minulého století, nebo některé anglické primitivisty stejné doby.
Nonetto in Do (1938) souvisí spíše s předválečnou konstruktivistickou českou avantgardou (např. M. Ponc) než s tehdejší světovou avantgardou (např. Alban Berg). Kdežto Alban Berg byl spíše komplikovaným rozvedením postromantismu, Burian a Ponc tvořili spíše v duchu tehdejšího jednoduchého a strohého konstruktivismu.
4. smyčový kvartet (1948) a 9. smyčový kvartet (1958) jsou ukázkou Burianova neofolklorismu a neoprimitivismu. Zejména některé folklorně-taneční stylizace působí dnes značně přízračně a některé pomalé části si nezadají s pozdějšími trendy k „zastavení“ hudebního toku.
Šlapák pro komorní orchestr (1925) je brilantní etudou s podivuhodnou stylizací a instrumentací pohrávající si s banálním tancem na způsob mnohem pozdějších snah třeba Mauricio Kagela o novodobou podobu „o patro výš“ salonní hudby.
Kokteily (1026) jsou zase nádhernou ukázkou, jak se nebojí Burian spojovat českou lyriku a melodiku s jazzovými prvky do záhadného propojení zdánlivě neslučitelného.
A konečně Marche de Tam-tam je jednou z mála vskutku dadaistických skladeb naší předválečné hudby, kdy se na pódium vyhrne celá řada hráčů na celkem zbytečné nástroje a předvede něco docela krátkého a rychle míjejícího.
Koncert pořádá Společnost pro novou hudbu ve spolupráci s Divadlem Archa, s podporou grantu Hl. m. Prahy a Ministerstva kultury ČR - program Česká hudba 2004.
Pokud máte zájem o další informace, fotografie, či akreditace, obraťte se prosím na:
Zuzana Kamenická
Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1
Tel: 221 716 110, 737 437 658
e-mail: zuzana.kamenicka@archatheatre.cz
