Jevištní premiéra Pavlíčkova Pasáčka vepřů

1. neratovická divadelní společnost

www.sweb.cz/1nd, e-mail: 1nd@seznam.cz

uvádí

Hans Christian Andersen – František Pavlíček

Pasáček vepřů

veselá pohádka pro celou rodinu

Úprava, režie, scénografie a choreografie: Miroslav Král

Hudba: Jean-Baptiste Lully (1632–1687), Jean-Philippe Rameau (1683–1764),

Zvuk: Jan Šírek

Světla: Petr Havelka

Inspicient: Miloslava Menclová

Masky a vlásenky: Miroslav Král a Soňa Zahrádková

Garderoba: Jitka Špetláková, Veronika Vildová, Libuše Barešová, Ondřej Mencl

Osoby a obsazení:

Princezna Mirel: Eliška Junková ml.

Princ Radovan: Jan Žáček

Císařovna: Marie Šindelářová

Vrchní hofmistrová: Yvetta Holanová

Tajná radová: Eliška Junková

Dvorní dáma Matylda: Lenka Hruboňová

Donát: Miroslav Král

Vznik inscenace byl podpořen grantem města Neratovice (www.Neratovice.cz), finanční dotací z Fondu kultury Středočeského kraje pro rok 2005 (www.kr.stredocesky.cz) a věcnými dary firmy CaA Moda ČR, Václavské náměstí 33, Praha 1. Kostýmy a látkové dekorace byly za sponzorské ceny zhotoveny v modelovém krejčovském salónu „Móda v suterénu“ Věry Zoulové, 28. října 1144, 277 11 Neratovice, mobil 721 372 990 (www.neratovicekrejcovstvi.cz). Generálním sponzorem souboru je SPOLANA, a. s. (www. SPOLANA.cz). Činnost DS 1. ND je prostorově zajištěna a morálně podporována Společenským domem Neratovice v čele s ředitelem Mgr. Ivanem Friedem (www.SpolDum.cz). Kostýmy za sponzorské ceny čistí čistírna Boženy Krobotové v Neratovicích, obrazové rámy a konzole věnovala Antonie Finkousová, rámařství a výroba klíčů Neratovice. Dřevěné dekorace sponzorsky vyrobilo truhlářství Karla Komeštíka v Libiši.

Veškerá práva k provozování tohoto díla zastupuje DILIA, divadelní a literární agentura, Krátkého 1, 190 03 Praha 9-Vysočany (www.Dilia.cz).

Inscenace je dárkem divadelního souboru 1. neratovická divadelní společnost Janovi Žáčkovi k jeho životnímu jubileu.

Uzavřená premiéra 1. 12. 2005 v 19.00 hodin ve Společenském domě Neratovice, veřejná premiéra 30. 3. 2006 v 19.00 hodin v Divadelním sále Společenského domu Neratovice. Další reprízy mj. 8. 5. 2006 v Městském divadle v Dobrovici a 19. 5. 2006 v 17.00 hodin v Městském divadle v Novém Boru.

František Pavlíček (1923–2004) zakončil studia slovanských literatur a estetiky na FF UK doktorátem v roce 1952. Několik let pracoval v rozhlase, své zkušenosti pak uplatnil v televizi, kde v letech 1956–1965 zastával funkci vedoucího tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež. V roce 1965 vstoupil jako ředitel do Divadla na Vinohradech, které se za jeho vedení stalo jednou z nejprestižnějších scén v tehdejším Československu. V dramaturgii prosazoval díla mj. Pavla Kohouta a sám pro své divadlo i tvořil. Významnou byla jeho spolupráce s režisérem Lubošem Pistoriem. Jako člověk s vysokým mravním kreditem však nemohl obstát u normalizační vrchnosti. V roce 1970 musel z DnV odejít a byla mu zakázána veškerá veřejná činnost, dosavadní práce byly zavřeny do trezoru a „vymazávány z paměti“. Po podpisu Charty 77 byl zatčen a podmínečně odsouzen. Ale i při výkonu dělnických profesí nadále tvořil scénáře pro rozhlas, film i televizi (pod krycími jmény, většinou Bohumily Zelenkové a Evy Košlerové). Pro Bytové divadlo Vlasty Chramostové napsal hru na motivy osudů Boženy Němcové Dávno, dávno již tomu... Po sametové revoluci začala divadla znovu uvádět jeho hry a v titulcích filmů, televizních i rozhlasových inscenací se začalo objevovat jeho jméno.

Nejznámější díla:

Filmové a televizní scénáře: Konec léta, Princ Bajaja, Vítr na konci srpna, Sokratův podzim, Markéta Lazarová, Horoucí srdce, Tři oříšky pro Popelku, Babička, Jestřábí moudrost

Divadelní hry pro dospělé: Život a dílo skladatele Foltýna, Chvála prostopášnosti, Dávno, dávno již tomu...

Hry pro děti: Princ Bajaja, Hadí kůže, Slavík, Tři volavčí pera, Plaváček, Malá mořská víla, Babička, Pasáček vepřů, Zlatovláska

Hans Christian Andersen se narodil 2. 4. 1805 v dánském městečku Odense v rodině chudého ševce. Malý Hans byl jedináček, maminka i celá rodina jej tedy opatrovaly jako oko v hlavě, maminka mu proto také někdy žertem říkávala, že se má jak princátko. V pozdějších letech Andersen svou milovanou maminku zvěčnil ve svých románech, nejprve jako Dominiku v Improvizátorovi a později jako muzikantovu matku v knize Nic než muzikant. Po tatínkovi zdědil velkou lásku ke knihám.

Už od dětství jej to velmi táhlo k divadlu, toužil se stát velkým umělcem. Dostal se mu do ruky výtisk Shakespearova Macbetha, byl dílem okouzlen tak, že na jeho základě napsal svou první „dramatickou“ práci Abor a Elvíra. Pro jeho sny však nebylo pochopení ani peníze, a tak šel po absolvování povinné školní docházky pracovat do továrny na sukno. Jeho touha po divadle byla ale tak silná, že si nakonec prosadil svou a ve 14 letech se vydal na vlastní pěst do Kodaně „dělat divadlo“. Nejprve to zkoušel s baletem, potom s operním zpěvem, herec Lindgreen se z něj pokoušel udělat herce, tanečník Dalhén jej přijal do své taneční školy, a dokonce jej obsadil do role Skřítka v baletu Armida. Navštěvoval také pěveckou školu sbormistra Krossinga a vystupoval pak v různých rolích jako sborista. Divadlo bylo prostě jeho světem.

Andersen začal záhy psát pro divadlo, jeho prvotiny byly velmi špatné a nikdy se nedostaly na jeviště. Byly odmítnuty s tím, že prozrazují měrou nevídanou nedostatek elementárního vzdělání. Andersenův přítel, básník Guldberg, mu poradil, aby se nejdříve naučil pravopis. To samé mu doporučil jeho další velký přítel Jonas Collin, ředitel Královského divadla a správce nadace Ad usus publicos. Ten mu dokonce vymohl u krále Bedřicha VI. studijní stipendium a svěřil jej do péče ředitele latinského gymnázia Simona Meislinga. Andersen převyšoval značně své spolužáky nejen věkem, ale hlavně snílkovstvím a velkou fantazií, jen těžko se smiřoval s tehdejšími vyučovacími metodami, které spočívaly především v tuhé disciplíně, ale hlavně v hanění a tupení. Ředitel gymnázia Andersenovi dokonce zakázal veškerou literární tvorbu a nezřídkakdy mu spílal. Třeba takto: Jste stupidní klacek, z kterého jaktěživo nic nebude. Dokážete akorát to, aby se kolem vás srotil dav, když se postavíte na ty své hnáty, ale číst vás nebude nikdo, budou vás prodávat jako makulaturu! Přes to všechno dala škola Andersenovi základy klasického vzdělání a umožnila mu přístup do bohaté školní knihovny. Andersen tedy slavnostně ve svých 23 letech složil maturitní zkoušku.

V té době už měl za sebou drobné literární úspěchy: otiskli mu několik básní, hrál se jeho úspěšný vaudeville, o dva roky později mu vyšla první sbírka básní. Psal a psal a někdy i dost provokativně, takže se znelíbil tehdejším pohlavárům. Nejprovokativnější byl první tenoučký sešitek pohádek z roku 1835, který obsahoval Křesadlo, Kubu a Kubíka, Princeznu na hrášku a Iduščiny květiny. První tři jsou převyprávěné lidové pohádky, čtvrtá pak původní, ve všech ale vystupuje Andersenovo alter ego. Ať už je to voják, který se zmocní křesadla a nakonec i princezny, nebo vesnický chudák Kubík, jenž neodolatelně vyzraje nad bohatým Kubou, či princezna, která svou vznešenou aristokratickou přirozenost cítí i přes horu matrací a podušek. Pohádku o malé Idušce lze nazvat programovým prohlášením pohádkáře Andersena. Opěvuje se v ní fantazie a vysmívána je tu šosácká přízemnost a nevzletné rozumářství, zosobněné mrzoutským panem radou. Andersen se vtělil do postavy mladého studenta, který v malé holčičce zažehuje představivost tím, že stejně jako on umí vystřihovat žertovné obrázky a vyprávět krásné příběhy, které se tuze nelíbí spořádanému panu radovi. Sluší se namlouvat dětem takové věci? ptá se pan rada a Andersenova odpověď je jednoznačně kladná, vždyť tu poprvé uplatňuje převratnou inovaci: nechává ožít předměty. Andersen chce ve svých pohádkách apelovat na dětskou imaginaci a antropomorfizuje prosté, všední věci, ať už je to látací jehla, hrdlo láhve či hadrový míček. To je novum. Až dosud se dětská fantazie neměla podněcovat, nýbrž krotit a svazovat. Dítě se mělo vychovávat, aby se co nejdříve stalo dospělým. Biedermeierovská kritika pohádky zatratila, v novinách se dokonce objevovala slova jako zkažené, neadekvátní, škodlivé, nezodpovědné, ba dokonce nechutné. Pohoršovala se i nad jejich nekultivovaným jazykem. Andersen se totiž snažil napodobit hovorovou řeč a přirozený jazyk. Byl to počin vskutku revoluční.

Aby se předešlo skandálu, udělil mu král cestovní stipendium a Andersen se v roce 1833 vydal z Kodaně na cestu po Evropě. Vykonal celkem třicet cest a tehdy se asi zrodilo jeho heslo: Cestovat znamená žít. Na svých cestách navštívil osmkrát české země, které – a zvlášť Praha a hrob Tychona de Brahe – na něj udělaly velký dojem, jejž popsal ve svých cestopisech. Vytvořil v té době svá největší díla, která jsou překládána do řady evropských jazyků, vycházely pohádky, které mu zaručily světovou nesmrtelnost a přezdívku Největší pohádkář.

Na své cestě Evropou se setkal s operní pěvkyní Jenny Lindovou, svou celoživotní láskou, se kterou se přátelil, ale nikdy jí nedokázal vyznat lásku. Zůstal celý život sám jen se svými postavami a snovými vizemi, které zhmotnil v pohádkách plných nostalgie, jemného humoru a ironie, ale hlavně lásky a lidství. Do Dánska se vrátil již jako velký a uznávaný spisovatel.

H. Ch. Andersen zesnul 4. 8. 1875 v pokuji své vily Rolighed v Kodani. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky lidí včetně dánského krále. Na Andersenovo přání měli být v jeho hrobce pohřbeni i Edvard Collin s chotí, což se také stalo, nicméně na přání rodiny byly jejich ostatky později přeneseny do jejich vlastní rodinné hrobky. Hans Christian Andersen odpočívá ve svém hrobě sám.

Kromě románů, povídek, pohádek a divadelních her napsal i autobiografickou knihu Pohádka mého života. Podle ní vytvořili v roce 1982 Zdeněk Marat a Ivo T. Havlů stejnojmenný muzikál, který mezi stovkou adeptů vyhrál soutěž vypsanou v dánském městě Odense na muzikál s andersenovskou tematikou. Česká Pohádka mého života měla svou premiéru v roce 1982 v Andersenově rodišti.

Nejznámější Andersenovy pohádky: Malá mořská víla, Sněhová královna, Ošklivé malé káčátko, Křesadlo, Císařovy nové šaty, Starý dům, Slavík, Statečný cínový vojáček, Pastýřka a kominíček, Skřítek u hokynáře, Kouzelné galoše, Létající kufr, Křesadlo, Sněhulák, Látací jehla, Stín, Šibal Zavřiočka, Děvčátko se sirkami, Přítel na cestách, Nezbedný kluk, Přezůvky Štěstěny, O hloupém Honzovi

Další Andersenova díla (výběr):

Romány: O. T., Improvizátor, Nic než muzikant, Pohádka mého života (autobiografický)

Cestopisy: Básníkův bazar, Stínové obrázky z cesty do Harcu, Saského Švýcarska etc. etc. v létě 1831

Divadelní hry: Mulat, Anežka a vodník, Maurka

Hans Christian Andersen o svých pohádkách:

Moje pohádky jsou stejně tak pro dospělé jako pro děti, ty je ale v jejich úplnosti pochopí, teprve až dospějí a vyzrají. Porozumějí, že naivní dětskost je jen jedna část mých pohádek a že jejich pravou solí je jejich humor.

To, co vykládal o pravdě, dobru a kráse, bylo pro většinu, jako by dával krávě růži.

(citát z pohádky Stín)

Život každého člověka je pohádka psaná Boží rukou.

Dopis Františka Pavlíčka dětem, které přijdou do divadla na pohádku Pasáček vepřů:

Milé děti, minul čas princezen s diamantovými čelenkami nebo se zlatými hvězdami na čele. Pryč je i doba králů, kteří k obědu usedali s korunou na hlavě. Těžko by dnes člověk hledal monarchy v hermelínu a jejich nevýslovně krásné dcery s vlečkami ze zlatohlavu a stříbrnými střevíčky. Byla by bláhovost vyhlížet při úplňku u lesního jezírka rusalky nebo vodníka.

Naštěstí nám po nich zůstala hojnost pohádek. Zachovaly se nám díky vyprávění starých pamětníků, kteří je nesli z jedné generace do druhé na přástkách nebo při draní peří za dlouhých večerů. Později je spisovatelé zvěčnili v nespočetném množství knížek ve všech možných jazycích. A tak nám zůstaly zachovány ty pradávné příběhy o lásce, která skoro vždycky musí překonat bezpočet překážek na cestě ke svému naplnění. Historky o lidské obětavosti, o lidech dobrého srdce, kteří navzdory strádání a velkým obětem dosáhnou nakonec vítězství i proti stonásobné přesile.

Mezi nejpůvabnější z těch příběhů patří pohádka o svévolné princezně, která si ve své pošetilé pýše křiklavého, umělého květu cenila víc než opravdové růže. Cinkání lesklé hračky jí znělo líbezněji než píseň živého slavíka. Teprve když byla pro svou pýchu a svéhlavost vyhnána z rodného paláce a po boku chytrého prince, převlečeného za pasáčka vepřů, podrobena těžkým zkouškám, pochopila, že skutečný květ je krásnější než okázalá hračka a že láskyplné srdce má stokrát větší cenu než pýcha, zahalená do brokátu. Poznala, že člověka nelze soudit podle krásy kabátu, ale podle ryzosti srdce. A tak se její putování stalo cestou za tím nejvzácnějším. Za opravdovou, věrnou láskou.

Dramaturgicko-režijní záměr inscenace DS 1. ND:

Dramaturgie 1. ND sáhla v roce 2005 po klasickém dramatickém textu z pera renomovaného dramatika a scenáristy Františka Pavlíčka na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena Pasáček vepřů. Důvodů k této dramaturgické volbě bylo hned několik: tím prvním je nesporná dramatická a literární kvalita scénáře, který umožňuje tvůrcům smysluplnou a zajímavou práci, jejímž výsledkem bude kvalitní divácká inscenace a sebezdokonalení všech zúčastněných; druhým pak 200. výročí narození největšího pohádkáře všech dob – H. Ch. Andersena, v rámci jehož oslav se uskuteční premiéra zmiňovaného projektu.

Naše nová inscenace bude mít reprezentativní formu. Nechceme zůstat nic dlužní naší pověsti ohledně kvality a výpravnosti inscenace, jež zcela rezonuje s duchem zvolené hry. Pavlíčkova úprava končí, na rozdíl od Andersenovy předlohy, svatbou Prince a polepšené Princezny. Tedy idylicky, až neandersenovsky. Dramaturgicko-režijním záměrem je vytvořit živou a veselou inscenaci, v níž se ale bude zrcadlit i snovost a magično, které jsou neodmyslitelně spjaty s Andersenovými pohádkami. K tomu výborně poslouží výtvarná, světelná, hudební a choreografická koncepce, inspirovaná klasicistním dvorským divadlem – divadlem zázraků.

V lásce tato jsou zla: válka a pak zase mír. (Horatius)

V lásce najdeš všechny tyhle vady: bezpráví, podezření, nepřátelství, příměří, válku a pak mír zas. (Terentius)

Připravil Miroslav Král

Zdroj: 1ND@seznam.cz