Kouzlo rodinného loutkového divadla: Loutky a rodinná loutková divadla 1900 – 1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových

K vánočním svátkům a adventu patřily dříve neodmyslitelně loutky a loutková divadla. Jak asi zářily oči dětí, když pod vánočním stromečkem nalezly jako dárek krabici s rodinným loutkovým divadlem a několika loutkovými postavičkami, mezi nimiž nemohl chybět rozpustilý Kašpárek, strašidelný Čert, či vznešená Princezna s Rytířem. Loutky a kompletní loutková divadla s mnoha scénickými proměnami určená pro domácí či školní prostředí zejména z období Rakousko-Uherska a první Československé republiky jsou hlavním lákadlem výstavy Kouzlo rodinného loutkového divadla, kterou představí Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně v Baťově institutu ve dnech 29. října 2015 - 21. února 2016.

Na své si zde mohou přijít zejména ctitelé krásných loutek, milovníci pohádkových bytostí a především děti, kterým se zde nabízí pohled na řadu historických rodinných divadel s půvabnými loutkami různých výrobců. Výroba loutek patřila k české tradici, v průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině.

Výstava Kouzlo rodinného loutkového divadla představuje ukázky modelovaných loutek i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla a divadla sestavená z tištěných dekorací navržených předními českými výtvarníky.

Po první světové válce na základě úspěchu Alešova loutkového divadla i dobového vnímání loutky jako typicky národního dědictví začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech  18-25-35 cm několika firmam. Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA či pražské nakladatelství A. Storch syn. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonína Münzberga například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.

České loutky se tehdy staly fenoménem, z něhož po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu.

Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po třiceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, jsou spoluautory prestižních publikací Česká loutka a Loutka a moderna.