23.07.2015 10:50

Labutí jezero – třetí premiéra letošní sezóny na Otáčivém hledišti

Ve středu 29. července 2015 uvede soubor baletu Jihočeského divadla již třetí premiéru této sezóny na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Labutí jezero – jeden z nejkrásnějších a nejznámějších baletních příběhů na nesmrtelnou hudbu Petra IIljiče Čajkovského uvidí diváci tentokrát v režii a choreografii šéfa baletního souboru JD Attily Egerháziho jako příběh zraněné mužské duše.

Inscenace Attily Egerháziho v komornějším provedení pro uzavřenou divadelní scénu měla svou premiéru již v březnu tohoto roku v DK Metropol v Českých Budějovicích. Nyní je přenesena do českokrumlovského zámeckého parku před točnu a upravena pro zdejší specifické prostředí. Umělecký šéf baletu Jihočeského divadla a choreograf Attila Egerházi  ve svém Labutím jezeře nezpracovává námět tohoto baletu tradiční „klasickou“ cestou a stejně jako například jeden z nejvýznamnějších choreografů světového tanečního umění Mats Ek nepoužívá obvyklý výčet hudebních čísel.  Diváci tedy uvidí metaforický příběh znázorňující boj mezi dobrem a zlem.

 „Příběh i hudba Labutího jezera jsou pro mě plné symbolů. V mé verzi Siegfried není rozmazlený princ, ale člověk, který byl traumatizován v dětství svou despotickou matkou. Tato vazba poznamenala jeho vztah k němu samému i k ženám. V tomto smyslu je můj příběh příběhem zraněné duše. Drama traumatizovaného muže, rozdvojené osobnosti, který nedokáže přijmout sama sebe takového, jaký je. To je důvodem, proč nemůže mít rád sám sebe, ani druhé. Věc, po které touží nejvíce, je milovat a být milován. Drama mého Labutího jezera je cele založeno na hře představivosti. Siegfried je rozdvojená osobnost, která si vytvořila imaginární přízraky a démony – Odettu a Rothbart. Odetta je vysněná idylická postava, po které Siegfried touží. Rothbart je autoritativní osobnost trýznící jeho psýchu. Siegfried utíká před Rothbart a chce najít lásku v objetí Odetty. Pokouší se zničit Rothbart a zoufale se upíná na Odettu. Až nyní si uvědomuje, že tyto dvě – ve své podstatě ženské – postavy nejsou skutečné, ale jsou pouhým přeludem. Na konci tohoto dramatu Siegfried pochopí, že nemůže utéct sám před sebou a svými vnitřními démony, ale že se stále znovu a znovu musí pokoušet je porazit. Ano, člověk se musí nejprve učit milovat a vážit si sám sebe i ostatních, jen tak může být ostatními milován…,“ vysvětluje své pojetí  Attila Egerházi.

První takty celovečerního baletu si pětatřicetiletý Čajkovskij poznamenal v srpnu 1875, kdy si jej u něj objednalo vedení Carských divadel v Moskvě. Nechal se zlákat tajemstvím pohádek i nekonečným konfliktem mezi pozemskou láskou a nesmrtelností a komponoval s odhodláním dokázat svůj um i v pro něho novém žánru. Premiérou Labutího jezera 4. března 1877 začala nová epocha v dějinách baletu, ačkoli si to skladatel a inscenátoři patrně neuvědomovali. Kritika nerozpoznala nové kvality Čajkovského rukopisu a dílo přijímala lhostejně. Objevil se dokonce názor, že hudba Labutího jezera je „pochmurná, monotónní a nudná a zaujmout může jen muzikanty“.

Žádná další ruská divadla se za skladatelova života o uvedení Labutího jezera už nezajímala. Po čtyřech letech se Čajkovskij k partituře Labutího jezera vrátil, aby z ní po vzoru Lea Delibese sestavil koncertní suitu v naději, že alespoň tak se jeho hudba nerozplyne v  zapomnění… Že se tak nestalo, o tom svědčí kupříkladu velký úspěch provedení zkrácené verze nejslavnější části díla – druhého dějství „na labutím jezeře“ – v choreografii A. Bergera v pražském Národním divadle v roce 1888, po jehož zhlédnutí si Čajkovskij poznamenal do deníku okřídlenou větu: „Ohromný úspěch, minuta absolutního štěstí.“ A samozřejmě tzv. petrohradská verze celého díla připravená necelé dva roky po Čajkovského smrti choreografy Petipou a Ivanovem do podoby, kterou většina diváků zná i z inscenací Labutího jezera v Jihočeském divadle premiérovaných v letech 1964 a 2002.  Ano, čas kvalitu Labutího jezera a jeho úžasnou plasticitu prověřil opravdu dokonale. Dílo vstoupilo do 21. století s možnostmi do té doby netušené interpretace. Jednu z nich vám dnes nabízíme – třeba jako příběh zraněné mužské duše…

Premiéra 29. července 2015 před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově
 

www.jihoceskedivadlo.cz 
www.otacivehlediste.cz


Autor článku: Klára Kadlecová

Labutí jezero – třetí premiéra letošní sezóny na Otáčivém hledišti