Moskevské divadlo Na Tagance v Praze!

Marat a markýz de Sade

Petr Weiss

pod záštitou ministra kultury České republiky

a Velvyslanectví Ruské federace

Praha - Kongresové centrum

27. 11. a 28. 11. 2004 od 19,00 hod.

Media relations

HAPPY END Production

Světový soubor Moskevského divadla Na Tagance přijíždí do Prahy.

Scéna je od hlediště oddělena mříží. Za ní vřou vášně, pronášejí se plamenné monology a diváci jsou elektrizováni aktuálností toho, co vidí. Zase se hraje o naší vládě, našich poslancích, o našem národě. Patos obvinění «shazuje» bufonáda. Vzniká dojem, že text je upraven nebo snad znovu napsán. Omyl, hraje se původní Weiss. Historie se opakuje, jen její tragika se teď proměnila v krvavou frašku."

(Marina Ivanovová, Svět a divadlo)

Moskevské divadlo Na Tagance patří mezi legendární scény známé po celém světě. V letošním roce slaví 40. výročí od svého založení. Tento výjimečný soubor pod vedením Jurije Ljubimova, klíčové osobnosti světového divadla druhé poloviny 20. století, se po delší době opět vrací do Čech. Již 27. a 28. listopadu od 19. hod. ve společenském sále Kongresového centra v Praze rozehraje příběh vášní a mrazivě aktuálních politických her v představení Marat a markýz de Sade.

Petr Weiss: Marat a markýz de Sade, Překlad : Lev Ginzburg

Příběh divadla na divadle plný mladosti, radosti, akrobatických kousků, zpěvu a živé hudby představuje opravdovou diváckou lahůdku a od premiéry v roce 1998 se již stal klasikou moderního divadla přelomu století. Umělecký šéf Divadla Na Tagance a režisér inscenace připravené podle textu německého autora Petra Weissa - Jurij Ljubimov přenáší na jeviště příběh jednoho z vůdců Velké francouzské revoluce Jeana Paula Marata. Děj hry odehrávající se v blázinci přenesl Ljubimov do cirkusové arény, kam se jednotlivé postavy včetně markýze de Sade uchýlily před realitou vnějšího světa. Čím více jsou izolovány, tím svobodněji hlásají své názory… V roli markýza de Sade se představí ruská divadelní a filmová hvězda Valery Zolotukhin. Pražská představení jsou pomocí titulkovacího zařízení tlumočena do českého jazyka.

Režie: Jurij Ljubimov

Scénografie: Vladimir Boyer, Kostýmy: Jelena Predvoditěleva

Hudební spolupráce: Sergey Letov, Vladimir Nelinov, Vladimir Martynov, Tatiana Zhanova, Choreografie: Vladimir Belyaikin

Hraje soubor Moskevského divadla Na Tagance

Světová premiéra představení se uskutečnila v Moskvě 28. listopadu 1998

Divadlo Na Tagance

Marat a markýz de Sade

Představení se uvádí pod záštitou ministra kultury České republiky a Velvyslanectví Ruské federace, za účasti předních představitelů kulturního a politického života České republiky, včetně premiéra Stanislava Grosse.

Praha - Kongresové centrum – Společenský sál

27. 11. – 28. 11. 2004 od 19,00 hod.

Z tisku:

"V celkovém vyznění v Ljubimovově inscenaci politika kapituluje před estetikou: živelnost hry je silnější než jakýkoli pamflet, konfrontace divadelních epoch je důležitější než revoluční vřava."

(Oleg Zincov, Kultura)

Ve Svém Divadle Jsem Pán (z rozhovoru Vlasty Smolákové s Jurijem Petrovičem Ljubimovem)

Jako jeden z mála ruských režisérů máte smysl nejen pro humor, ale také pro ironii. Jako by lehce ironická pobavenost všemi a vším kolem vás byla trvalým podtónem vaší trpělivosti.

V těch poměrech, které vládly v naší společnosti přes sedmdesát let, by se člověk zbláznil, kdyby bral všechno vážně. Kdyby všecko prožíval, rozčiloval se, srdce by to nevydrželo. Spoléhat se na vlastní trpělivost také nestačilo. Přežít ve zdraví se dalo jenom s pomocí humoru a ironie. A teď se bohužel ukazuje, kolik lidí to nedokázalo. Kolik jich vzalo všechny ty ideje, které nám vtloukali od malička do hlavy, vážně, uvěřilo v jejich pravdivost. Lidi si zvykli, že se o ně stát postará, že na ně "myslí", že má povinnost jim všechno dát. Jenže normální svět je tvrdý, každý se musí sám snažit, musí být, jak se dříve říkalo, "strůjcem svého štěstí". Že to tak lidi neberou, je myslím naše hlavní tragédie.

(rozhovor vyšel v časopisu Svět a divadlo)

Režisér Jurij Ljubimov

Jurij Ljubimov patří vedle Petera Brooka, Petra Steina či Andreje Wajdy do pětice nejvýraznějších režisérů druhé poloviny 20. století.

Jurij Ljubimov (1917) - roku 1963 připravil se svými studenty inscenaci Dobrý člověk ze Sečuanu od B. Brechta, a tak začala existence Moskevského divadla Na Tagance, které se stalo nejvyhledávanější a nejkontroverznější moskevskou scénou. Jádro repertoáru tvořily hry zabývající se tématy sovětské minulosti či tématem člověka a jeho postavení ve společnosti. Ljubimov a Taganka získali v zahraničí velké uznání a mnohá ocenění (např. Grand Prix Bitefu za Hamleta s Vladimírem Vysockým – 1976, cena Divadla národů – 1980, atd.). Jeho nesouhlas se sovětským režimem měl však za důsledek jeho odchod z divadla a zbavení občanství. Během pobytu v emigraci pracoval (s izraelským pasem) v mnohých evropských divadlech.

Roku 1988 získal občanství zpět a vrátil se do čela Taganky. S novými členy souboru uvedl např. Dostojevského Výrostka (1996), Bratry Karamazovy (1997), Marata a markýz de Sade a další známé hry.