Musica Florea vystoupí 25. srpna na festivalu v Polsku
Musica Florea přijala opět pozvání na festival barokní hudby a umění Baroque Explorations do polské Szczawnice. Přiveze slavnostní operu Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza. Představení se uskuteční 25. srpna 2016.
Slavnostní opera byla zkomponována v roce 1723 v Praze, Musica Florea toto opulentní barokní dílo nastudovala minulý rok. Pod režijním vedením Tomáše Surého, v choreografii Heleny Kazárové, s hostujícími operními sólisty a tanečníky souboru Hartig Ensemble – tance a balety třech staletí jde o unikátní inscenaci. Vychází z dobových inscenačních postupů a předkládá divákům podívanou, v níž není nouze o dramatické scény, virtuózní pěvecké a taneční výkony a všudypřítomnou barokní symboliku. Inscenace vznikla v koprodukci s Evropským hlavním městem kultury Plzeň 2015. V Polsku se hlavních pěveckých rolích představí Markéta Cukrová, Martin Ptáček, David Nykl, Stanislava Jirků, Lucia Knoteková, Roman Hoza, Sylva Čmugrová, Alice Martini a Matúš Mazár.
Festival Baroque Explorations (Barokowe Eksploracje) se v polské Szczawnici koná od roku 2011. Organizuje jej soubor Szczawnica Chamber Choir a festival zahrnuje koncerty, recitály, divadelní inscenace a mnoho dalšího. Zvány jsou především soubory ze států střední Evropy, mezi něž patří Musica Florea, která v rámci festivalu uvedla již Scarlattiho operu Armida v roce 2012.
Costanza e Fortezza
Opera, přesněji „festa teatrale“, protože jde o opulentní barokní divadelní událost, pocházející z pera Johanna Josepha Fuxe měla premiéru 28. srpna a 2. září roku 1723 na Pražském hradě. Costanza e Fortezza byla uvedena v době pobytu císaře Karla VI. v Praze, kde se dal korunovat českým králem, samotná opera byla ovšem dedikována císařovně. Přesto se o ní tradičně hovoří jako o korunovační opeře a toto pojmenování se zjednodušeně objevuje i v populárně naučné literatuře. Příběh díla ale pojednává o vzniku římské republiky a boji Římanů proti etruskému tyranovi Tarquiniovi. Libreto je dílem italského básníka Pietra Pariatiho, který vycházel ze spisů antických autorů, jako jsou Plútarchos a Titus Livius, vystupují v něm více i méně známé postavy římských letopisů, stejně tak jako mnoho alegorických postav, jak je v barokním divadle typické. Dílo je především oslavou ctností, které má v názvu – stálosti a síly.
Význam opery Costanza e Fortezza pro rozvoj hudebního divadla v Čechách byl velký. Na území Čech a Moravy odstartovala módu operních inscenací, jejichž nedílnou součástí byla i taneční čísla. Šlechtici začali ve velké míře pěstovat italskou operu na svých sídlech v privátních divadlech a díky hraběti Františku Šporkovi došlo v Praze v následujícím roce (1724) k otevření prvního veřejného operního divadla v českých zemích. Opera je unikátní inspirací i dnes, protože je zachována řada materiálů – její partitura byla dochována kompletní a na počátku 20. století vydána tiskem. Velmi vzácné jsou také originální dobové rytiny zachycující scénografii dvorního divadelního architekta Giuseppa Galli Bibieny i jednotlivé obrazy opery.
Musica Florea
Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních orchestrů zabývajících se stylově poučenou interpretací hudby v České republice. Zakladatelem a vedoucím ansámblu je violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Charakteristickým rysem práce orchestru je hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky, patří k ní také vlastní badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů a prostředků.
Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní, a to od počátků baroka až po 20. století. V roce 2014 vznikla pod hlavičkou orchestru mobilní scéna na principech barokního divadla „Florea Teatrum“, která dovoluje lepší práci s rekonstruovanými hudebně dramatickými díly - dobovými operami a balety rozmanitého rozsahu.
Koncertní sezona každý rok zahrnuje nastudování několik nových instrumentálních děl, komorních či orchestrálních, a jedno či dvě díla hudebně dramatická, která mají jevištní podobu (opera, balet). Nastudování předchází výzkum dobových pramenů, notových záznamů, případně ikonografie, a díla jsou nastudována na původní nástroje či jejich repliky, aby bylo dosaženo co nejpůvodnějšího zvuku. Styl hry (či zpěvu) vychází z dobové estetiky.
