Otevřený dopis předsedovi a ministrům vlády České republiky a oběma sněmovnám Parlamentu České republiky

Vážený pane předsedo vlády, vážení ministři, poslanci a senátoři,

s velkým znepokojením sledujeme stále se zhoršující vztah státu k živému umění. Projevilo se to např. faktickým zrušením Programu podpory stálých symfonických orchestrů a pěveckých sborů a Programu podpory regionálních divadel v kapitole 334, Ministerstvo kultury, návrhu státního rozpočtu na rok 2002.

Kultura patří mezi základní potřeby všech občanů. Živé umění je nositelem umělecké kultury každého národa a jeho duchovního bohatství, živé umění bude ve spojené Evropě jedním z hlavních identifikačních znaků vyspělého národa. Jestliže prioritou současné vlády má být školství, vzdělávání a výchova, zdůrazňujeme, že živé umění je specifickým pokračovatelem vzdělávacího procesu. Hudba a divadlo vychovává člověka a spoluvytváří jeho lidskost.

Žádáme Vás proto důrazně, abyste při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2002 zachovali to, co v minulých letech fungovalo a mělo význam. Vždyť díky oběma podpůrným programům mohly naše představení a koncerty vidět statisíce diváků v regionech, díky této podpoře bylo možno udržet vstupné na přijatelné úrovni. Připomínáme rovněž, že podíl výdajů na kulturu ve většině zemí Evropské unie se pohybuje mezi 1-2 % státního rozpočtu. U nás je to z rozpočtu ministerstva kultury necelých 0,5 %.

Současně Vás vyzýváme, abyste konečně komplexně řešili legislativní a daňové podmínky v kultuře. Apelujeme na Vás, abyste důsledně realizovali Usnesení vlády ČR č. 40 ze dne 10. ledna 2001 o aktualizaci Strategie účinnější podpory kultury. Je nám líto, že mnohé pozitivní iniciativy, např. zákon o veřejné podpoře kultury či daňová opatření vůči podnikatelům podporujícím kulturu a další nekomerční aktivity, doposud nebyly schváleny.

Neradi konstatujeme, že současný vztah státu k profesionálním uměleckým institucím se nám jeví za posledních pět let jako nejvíce problematický. Většina českých profesionálních orchestrů, pěveckých sborů a divadel spoluvytváří již od dob národního obrození přes společenské proměny ve 20. století až do současné doby duchovní klima našeho národa a podílí se aktivně na naší cestě ke svobodě, demokracii a evropským kulturním a mravním hodnotám. Zároveň jsou vynikajícími reprezentanty české kultury a tím i našeho státu v zahraničí, málokterý z produktů naší země je schopen obstát v nejtvrdší konkurenci tak jako česká hudba a divadlo. Koncertní a divadelní sály jsou místem společné sebereflexe pro statisíce občanů, úspěšně konkurují komercionalizaci kultury a pomáhají nalézat pravdu o našem bytí.

Znejistěním postavení těchto kulturních institucí je ohrožováno to nejdůležitější, co lidé mají: jejich duše. To není v zájmu ani občanů, ani jejich politické reprezentace.

V Praze dne 6. listopadu 2001