Plzeňský festival Divadlo uvedl polskou inscenaci o lidské oběti
Historii a význam oběti a sebeobětování v lidském konání, často nejednoznačně nahlížených, se pokouší ve svém monumentálním divadelním projektu osvětlit polský režisér Krzysztof Warlikowski. Jeho inscenaci (A)pollonia v podání souboru Nowy Teatr uvedl jako jeden ze svých hlavních programů plzeňský festival Divadlo. Čtyřhodinové představení s nápaditou scénou, expresivními výkony, živou hudbou a odkazy k dějinám divadla a literatury se hrálo v prostoru DEPO 2015.
Warlikowského inscenace vychází z klasických i nových textů, především z úryvků Euripidovy Alkéstis, Aischylovy Oresteie a Apolonie Hanny Krallové. Literární text zahrnuje i fragmenty z Laskavých bohyní Jonathana Littella, fiktivních vzpomínek nacistického úředníka, pamětí Marka Edelmana, jednoho z vůdců beznadějného povstání v židovském ghettu ve Varšavě (Láska v ghettu) a dramatu Poštovní úřad Rabindranátha Thákura.
Shromážděním textů se Warlikowski snaží osvětlit dvojznačnou a temnou historii oběti a sebeobětování. Příběhy mytologických postav, jimž vládne osud, v textu doplňuje zkušenost 20. století, s její bezmocí tváří v tvář holokaustu. Odkazování k němu se prolíná celou inscenací, naráží se i na polské aspekty této dějinné události a autor se ptá příslušníků svého národa, jak to, že nevěděli, co se děje za zdmi koncentračních táborů na polském území.
Na rozlehlém jevišti v bývalé tramvajové hale se představení odehrávalo ve dvou velkých prosklených boxech, prostřední scéna sloužila k hudebním předělům mezi jednotlivými akty. Hudební části možná mohly trochu odlehčovat tíživá pojednání vycházející z příběhů hrdinů antické tragédie - Ifigenie, Agamemnona, Klytaimnéstry, Oréstea, boha Apollóna či Hérakla. Dění za sklem i před ním přenášela živě na zadní stěnu jeviště nervózní v ruce držená kamera, která divákům poskytovala jinak neviděné detaily a dotvářela jednoduchou výpravu.
Druhá polovina představení se pak věnuje krutým událostem 20. století a jejich dozvukům, které přes několik generací rezonují i v dnešní společnosti. Závěr celé inscenace provázejí retrospektivní záběry z právě končícího představení, které vzhledem k jeho obsahu vypadají jako rekapitulace lidských dějin s jejich krutostmi, vinami trestanými i bez trestu, oběťmi, právem na ně, právem na život i na obranu života.
"Pojem oběti je nesmírně složitý - dobrovolná oběť může být učiněna ve jménu lásky, povinnosti, nebo může jít jednoduše o přání spáchat sebevraždu ve stavu nezměrného zoufalství. (...) Nejhlubší důvody takových obětí se nikdy nedozvíme, zvláště když i v realitě antiky byli bohové stejně nepřítomní, jako jsou dnes, navzdory tomu, že se na ně lidé častěji odvolávali, či se jich dovolávali, aby ospravedlnili své skutky. Nejsou víc než alibi, a to k pochopení nestačí," říká o svém díle režisér Warlikowski.
