09.03.2004 00:00

Premiéra a 300. repríza agentury Hanzlíček

Agentura Hanzlíček připravila premiéru nové komedie Antonína Procházky o tom, jak snadno spadnout do manželské krize a jak těžko z ní ven. Premiéra představení S tvojí dcerou ne v autorově režii se koná 28.3.2004 v Branickém divadle. Dále chystá na apríla již 300. reprízu komedie Roberta Andersona Víš přece, že neslyším, když teče voda.

S TVOJÍ DCEROU NE

premiéra 28.3 2004 v Branickém divadle Moravská premiéra 6. 4. 2004 v Kulturním domě Rubín. Komedie Antonína Procházky o tom, jak snadno spadnout do manželské krize a jak těžko z ní ven. V autorově režii hrají P.Nárožný, N. Konvalinková, K. Kaiserová, L.Juřičková, M.Procházková, P.Kikinčuk, M.Zahálka, A.Procházka, J.Hanuš,V.Dubnička.

Antonín Procházka je obdařen talentem pro komediální žánr. Text jeho hry mluví divákům z duše. Je to příběh docela obyčejných manželských párů (bankovní úředník s učitelkou a majitel neprosperující umělecké agentury s knihovnicí), snažících se předejít možné manželské krizi. Způsobí nejprve lehkou zápletku, postupně však doslova gejzír krkolomných situací, trapasů a slovního humoru. A to za přispění dospívající dcery, jejího kluka a ubohého bytaře, který přijde poctivě krást, zamotá se do světa intelektuálů a jen zírá, do jakých situací se zapletl.

Scéna Miloš Ditrich, kostýmy Dana Pichová, produkce Václav Hanzlíček-Pražská divadelní agentura. www.hanzlicek.cz  

VÍŠ PŘECE, ŽE NESLYŠÍM, KDYŽ TEČE VODA - 300. repríza

Jubilejní repríza komedie Víš přece, že neslyším, když teče voda od Roberta Andersona se bude hrát 1. dubna 2004 v Táboře v v Kulturním centru Milenium. V režii Pavla Háši účinkují Petr Nárožný, Květa Fialová, Václav Vydra, Jana Brejchová, Jiří Ptáčník a Dana Morávková. Produkce Václav Hanzlíček - Pražská divadelní agentura.Premiéra se konala v listopadu 1998 v Divadle ABC. Představení se pravidelně hraje v Praze v Branickém divadle a v Divadle u Hasičů a po celé České republice.

Tři příběhy (Poznání šokem, Stopy holubic, Já jsem Herbert), které nám autor líčí, jsou velice směšné, ale velice lidské. V jistých obměnách mohou potkat každého z nás. První z nich - to je zdrcující touha uplatnit se, zviditelnit se, dosáhnout úspěchu stůj co stůj; druhá je o tom, jak veškeré vžité představy o "posvátném svazku manželském" mizí, jakmile více než zralému muži přeběhne přes cestu půvabné mládí; a konečně třetí - dialog starých manželů, jimž se vzpomínky na minulý život a lidé, s nimiž měli co dělat, pletou až k absurditě. Všechny ty postavy pojednal autor s bujarým humorem, ale současně s láskou; smějeme se jim, ale nevysmíváme, protože nás současně dojímají a cítíme k nim sympatii -mnozí možná i empatii.

Pavel Háša                       

Autor článku: příspěvky veřejnosti