Raymonda pro Luboše Ogouna
Raymonda patří k nejvýznamnějším dílům ruského skladatele Alexandra Glazunova. Tento balet o třech jednáních s apotheosou bývá označován jako nejdůležitější baletní dílo tohoto skladatele a poslední z mistrovských děl choreografa Mariuse Petipy. V Národní divadle byla uvedena poprvé v roce 1927, podruhé a naposledy v letech 1933-1935. Zásadní důvod tohoto váhavého přístupu ke Glazunovovu vrcholnému dílu netkví ani v hudební partituře, ani v nedostatku invence původního choreografa Mariuse Petipy, ale v libretu Lýdie Paškovové, která děj baletu umístila na středověký dvůr francouzské hraběnky. Autorka byla kritizována už v době světové premiéry (konala se roku 1898 v Mariinském divadle v Petrohradě) za krkolomné nakládání s historickými reáliemi a za značnou nahodilost dějové osnovy. Přesto se v pozdějších letech mnozí tvůrci k Raymondě vraceli a s větším či menším úspěchem se snažili najít pro melodicky bohatou hudbu adekvátní jevištní podobu. Jedním z nich je i žijící legenda ruské choreografie Jurij Grigorovič, který vlastní verzi Raymondy uvedl poprvé ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1984. S baletem Národního divadla tento tvůrce spolupracoval už v roce 1998, a sice na inscenaci jednoho z nejhranějších klasických titulů - Čajkovského Louskáčka. Na jaře roku 2001 se do Prahy vrátil, aby u nás nastudoval naopak takřka neznámou Raymondu. Jeho režijní a choreografická verze oprošťuje libreto od některých do očí bijících nedostatků, ale zároveň mu ponechává kouzlo a půvab výpravné romantické podívané.V romantickém baletním příběhu ožívají rytířské časy a středověká legenda o soupeření statečného rytíře Jeana de Brienna a divokého saracénského šejka Abdérachmana o lásku půvabné Raymondy. V představení je znamenitě vykreslen přepych palácových slavností, pohádková říše Raymondiných snů i exotický Abdérachmanův doprovod. Nákladná scéna a bohaté kostýmy, stejně jako strhující výstupy sólistů a baletního sboru činí z této inscenace divácky atraktivní titul, který si vysloužil i velmi pozitivní hodnocení odborné kritiky. 20. února 2004 v 19.00 se uskuteční slavnostní představení baletu Raymonda v historické budově Národního divadla, které bude věnováno významnému tanečníkovi, choreografovi a skvělému režisérovi Luboši Ogounovi k jeho osmdesátým narozeninám. Luboš Ogoun působil jako tanečník v baletu ND (1945–1951), později jako vedoucí taneční složky a choreograf AUS VN (1951 – 1961) a v divadle v Plzni (1961-1964). Od roku 1964 se stává uměleckým šéfem Baletu Praha, kde působil celé čtyři roky. V letech 1968-1970 zastával pozici šéfa baletu v Brně (1968-1970) a zde také zůstal jako choreograf do roku 1991. K jeho vrcholným choreografickým pracím patří Leningradská symfonie D. Šostakoviče, Hirošima a Taras Bulba L.Janáčka, Svěcení jara I. Stravinského, Šach králi B. Martinů. Nejvýstižněji vykreslil osobnost Luboše Ogouna profesor Vladimír Vašut: “ Byl to choreograf s inteligencí i velkou fantazií, vynálezce neobvyklých, překvapivých neologismů, básnivých metafor a účinných dramatických zkratek; v jeho dějových baletech nahradily suchý popis velkodeché, barvité, specificky taneční obrazy. Byl zdatný pedagog, nekompromisní, spravedlivý a respektovaný šéf, charakterní umělec velkého lidského formátu.” Balet ND Vás zve do divadla na virtuózní titul klasické baletní literatury. Představení se uskuteční 19. a 20. února vždy od 19.00. Jste srdečně zváni! Helena Bartlová Tisková mluvčí baletu ND Anenské nám 2 112 30 Praha 1 Tel.: +420 221 080 206 Fax: +420 222 222 042
