18.09.2001 00:00

Setkání s Tadeuszem Różewiczem

Polský institut v Praze
ve spolupráci s Divadelním ústavem
srdečně zve na

setkání s Tadeuszem Różewiczem,

polským básníkem, dramatikem, prozaikem a scénáristou, jehož díla patří k uměleckým vrcholům polské poválečné literatury.

Setkání se bude konat 27. září 2001 v 17:30 v Maďarském kulturním středisku, Rytířská 27, Praha 1

Tadeusz RÓŻEWICZ

nar. 9. 10. 1921 v Radomsku
básník, prozaik, scénárista.

Za války se zúčastnil tajné vojenské přípravy partyzánských bojů, přispíval do konspiračního tisku. Po osvobození studoval dějiny umění, od r. 1949 žil v Gliwicích, od r. 1968 ve Vratislavi. Rózewicz je jedním z čelných současných polských básníků a dramatiků, mluvčím generace silně poznamenané válečnými hrůzami. Jeho tvorbu je možno nazvat svědomím tohoto pokolení. Po tragických prožitcích a zkušenostech ztratil básník důvěru k dřívějším estetickým soudům, neboť tváří v tvář dané skutečnosti byly neúčinné. Proto zdůrazňoval etiku. Snažil se najít nové východisko poezie a její funkce, odpatetizovat ji, všechny jevy pojmenovávat nově. Oprošťoval básnickou řeč, odmítal důmyslné metafory, tropy a konvence, prostým, konkrétním jazykem citlivě reagoval na soudobou problematiku. V pozdější R. tvorbě sílil protest proti myšlenkové a citové krizi, lidské lhostejnosti, soudobým formám maloměšťáctví. Ve scénických dílech usiluje o nový způsob divadelního projevu, o zobrazení celé pravdy o současnosti bez respektování konvencí. Dřívější divadelní praxi paroduje, své "antidrama" nazývá "dramatem otevřeným", zdůrazňuje své realistické východisko, které rozhoduje o výběru a řazení autentických záběrů ze skutečnosti, o logice vnitřního rytmu. Využívá postupu avantgardních směrů, operuje groteskními a absurdními srovnáními, hyperbolami, satirické a komické scény střídají scény lyrické či katastrofická mementa. R. básně i dramata náleží k uměleckým vrcholům poválečné polské literatury a přinesly mu řadu poct i vysoké uznání v zahraničí.

Hlavní díla:

Sbírky básní
Niepokój (1947, Neklid)
Czerwona rekawiczka (1948, Červená rukavička)
Pieć poematóv (1950, Pět poém)
Czas, który idzie (1951, Čas, který běží)
Wiersze i obrazy (1952, Verše a obrazy)
Równina (1954, Rovina)
Formy (1958)
Twarz trzecia (1968, Třetí tvář)
Zawsze fragment (1996, Vždy fragment)
Recycling (1998)
Divadelní hry
Kartoteka (1961, Kartotéka, č. 1964)
Grupa Laokoona (1961, Sousoší Laokoon, č. 1964)
Owiadkowie albo Nasza mała stabilizacja (1962, Svědkové aneb Naše malá stabilizace, č. 1963)
Omieszny staruszek (1964, Směšný stařeček, č. 1964)
Stara Kobieta wysiaduje (1968, Stará žena vysedává, 1983 /in Hry/)
Białe małżeństwo (1974, Bílé manželství, č. 1992)
Do piachu (1979, Do písku, č. 1983)
Pułapka (1983, Tenata, č.b.d.)
Sbírky povídek
Przerwany egzamin (1960, Přerušená zkouška)
Omierć v starych dekoracjach (1970, Smrt v starých kulisách, 1972)

 

Česky vyšly

výbory básní: Uprostřed života (1958), Rozhovor (1962), Jak světlo pavučinou (1995)
výbor povídek V nejkrásnějším městě světa (1964)
výbor dramat Hry (1983)

hry:
Konec Hladomřivce (Dilia - Informační edice 1979, překlad Irena Lexová)
Po čtyřech (Dilia - Informační edice 1986, překlad Irena Lexová)
Autor článku: redakce