THEATRUM KUKS slaví patnáctiny!
Barokní lázně Kuks bez divadla a hudby byly do roku 2002 zkresleným uměleckým torzem. Od dob Berniniho přitom není pochyb o tom, že i barokní architektura je divadelní scénografií, obrazy zastavenou scénou, sochy jsou zkamenělí herci se svými gesty, výrazy a kostýmy a hudba navíc nechátrá.
Festival barokního divadla, opery a hudby nesl od 22. 8. 2002 opatrné označení „nultý ročník", ale patnáct srpnových slavností s pětatřiceti tituly programu ročně svědčí o tom, že se prvotní dramaturgické představy nejen nevyčerpaly, ale naopak samy rostly pod rukama: vrátit divadelní a hudební svět do Kuksu, sledovat původní sporckovsko-kukskou dramaturgii vysokého i lidového baroka včetně evropských souvislostí.
Theatrum a divadelní spolek Geisslers Hofcomoedianten jsou navíc dvě strany jedné mince. V roce 2001 jsme objevovali a plánovali přehlížené umělecké možnosti Kuksu ze zámecké kuchyně, která se proměnila v sídlo festivalu, a napřesrok se Comoedien-Haus stal mateřskou scénou Geisslers. S Rademinovým Amoren Tyranem se na historickém žebřiňáku zrodily dramaturgické, poetické, scénografické, inscenační, herecké a režijní principy souboru, které se s každou novou inscenací vyvíjejí už s čtvrtou vrstvou souboru.
„Nový divadelní styl" Geisslers nikdy neustrnul na mechanickém tlumočení textu, naopak, text často ustupuje do roviny inspirace a na scéně, v plenéru, a v nedivadelním prostoru ožívají příběhy s překvapivými aktualizacemi, kdy divák prostřednictvím humoru a komiky doputuje k momentům, v nichž se stává sám účastníkem nadčasových idejí a rozhodování se slzami v očích. Kéž sfouknutím narozeninového dortu neuhasíme ten životodárný plamen.
