České divadlo Uhrančivá kurtizána Jončeva v La traviatě a Levineho nejmilejší Mozart v březnových přenosech z Met Uhrančivá kurtizána Jončeva v La traviatě a Levineho nejmilejší Mozart v březnových přenosech z Met
Jen jedno vyčítají New York Times poslednímu nastudováni Verdiho opery La traviata: že s koncem sezóny definitivně zmizí z pódia Metropolitní opery. Ještě předtím však mohou američtí diváci zhlédnout jednu z jeho 14 repríz. Čeští milovníci opery budou mít tuto příležitost, spolu s dalšími diváky na celém světě, už tuto sobotu 11. března. Čeká je monumentální scéna plná kontrastů a barevné symboliky, modernizované pojetí nestárnoucího tématu lásky, touhy a nástrah, a především dechberoucí pěvecké výkony sólistů v čele s bulharskou sopranistkou Sonjou Jončevou. Hned o dva týdny později diváci přenosů budou moci obdivovat výkon tenoristy Matthewa Polenzaniho coby krétského krále Idomenea ve stejnojmenné Mozartově opeře, která se v březnu po letech vrací na jeviště Met.
Diva, která míří stále výš
Sonja Jončeva se zhostila ústředního partu kurtizány Violetty – a je to už několikátá sezóna Met, během které se kritici nemohou nabažit jejího výkonu. Loni a předloni sklízela vavříny jako Violetta i coby Desdemona ve Verdiho Otellovi, a sám Plácido Domingo jí předvídal zářnou budoucnost na prknech největších operních domů. Ve spojitosti s jejím výkonem v Traviatě píše kritika o „ryzím a přitom podmanivém“ hlasu, jehož výraz je „nebývale upřímný“ a neopomene zdůraznit, že je mu zároveň vlastní i přirozená lehkost a bravura.
Mladá pěvkyně navíc poutá pozornost i výraznou krásou, jíž scénograf a kostýmní návrhář Wolfgang Gussman rád nechává v průběhu představení vyniknout v rudé róbě. Také zbytek scény je laděn tak, aby barevně kontrastoval s ústřední postavou. Jevišti dominují minimalistické bílé a černé plochy, kostýmní uniformita mužských postav symbolizuje hegemonii zkostnatělého řádu drtícího postupně slábnoucí ženu. Nad vším se jako připomínka neúprosného běhu života a ubíhajícího času vyjímají obří hodiny.
Režii si vzal na starost Willy Decker, tvůrce, který má s Traviatou bohaté zkušenosti. Představení vychází z jeho předchozích, mimořádně úspěšných inscenací téže opery, v nichž se zaskvěly operní stálice formátu Anny Netrebko či Rolanda Villazóna.
V rolích Alfreda a Giorgia Germontových budou Sonje Jončevě sekundovat Michael Fabiano a Thomas Hampson, v alternaci s Georgem Peteanem, debutujícím Attalou Ayanem a Plácidem Domingem, jenž zpívá part v rámci svého nového barytonového repertoáru.
Dosavadní kritiky vyzdvihují výkon Michaela Fabiana: amerického tenoristy, který se v letošní sezóně Met představil už jako Rodolfo v Pucciniho Bohémě. Jeho Alfreda označil NY Observer za postavu s tak silným vnitřním nábojem, že z ní jde nefalšovaný strach, a natolik obsedantní, že působí „téměř jako stalker“.
Verdiho tragédii, o níž je všeobecně známo, že vznikla na motivy slavného románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi, diriguje Ital Nicola Luisotti, který v Metropolitní debutoval v roce 2006 s Pucciniho Toscou. La traviata je v Met jednou z nejdéle a nejčastěji uváděných oper: premiéru zde měla už v roce 1883 a v letošní sezóně se dočká už tisící reprízy.
Nejmilejší opera Mozarta i Levineho
Po více než deseti letech přivítá newyorská první scéna znovu inscenaci, jejíž historie sahá až do 80. let minulého století. V roce 1982 napsala dobová kritika, že slovutný znalec Mozarta, dirigent James Levine, který bude orchestr řídit i letos, „nepochybně zamýšlel přiřknout Idomeneovi modernější operní závěr“. Za tím účelem Levine například vyňal Idamanteho árii „No la morte“ a rozšířil závěrečnou baletní sekvenci. Přímý přenos se 25. března ponese ve víceméně podobném duchu, v jakém vznikla původní režie renomovaného francouzského tvůrce Jeana-Pierra Ponnelleho; představení zachovalo v nezměněné podobě scénu i kostýmy.
Oproti předchozím letům však doznalo změny obsazení. V Idomeneovi se v Met už dříve zaskvěly mnohé hvězdy operního nebe od Ileany Cotrubaș po Luciana Pavarottiho, a i letos padla volba na osvědčené pěvce. V titulní roli krétského krále Idomenea se objeví americký tenorista Matthew Polenzani, jehož diváci přenosů mohli nedávno vidět jako průvodce přenosem Rusalky a na kterého se v sezóně mohou těšit také v Růžovém kavalírovi. V kalhotkové roli jeho urozeného syna Idamanteho se představí britská sopranistka Alice Coote.
Dvojici hlavních ženských rolí obsadily sopranistka Elza van den Heever jako Elektra a mladičká Nadine Sierra jako Ilia. Obě divy za sebou mají role v bezpočtu předních děl světové operní literatury od Normy po Dona Giovanniho, obě se v posledních sezónách objevovaly také v produkcích Metropolitní opery.
Opera na motivy antické pověsti odehrávající se v období po trojské válce stála podle tvrzení Constanzy Mozart nejblíže i srdci samotného skladatele. „Měl nádherné vzpomínky na okolnosti a dobu, kdy vznikala,“ tvrdila údajně po manželově smrti o díle, které Mozart složil ve věku pouhých 24 let.
Také sólistka Nadine Sierra se v jednom z rozhovorů svěřila, že Idomeneo je blízký nejen jí, ale také dirigentu Jamesi Levinemu, s nímž spolupracuje vůbec poprvé. „Idomeneo je jeho nejoblíbenější Mozartova opera,“ uvedla. „Takže jistě chápete, že neprožívám vůbec žádný stres,“ uzavřela se smíchem.
www.metopera.cz
www.vicnezfilm.cz
