20.02.2018 17:09

Východočeské divadlo se loučí s inscenací Loveckých scén z Dolního Bavorska

Na čtvrtek 22. února je ve Východočeském divadle naplánována derniéra hry německého dramatika Martina Sperra Lovecké scény z Dolního Bavorska, kterou s pardubickým souborem nazkoušel režisér Filip Nuckolls.

Ústředním tématem Sperrova dramatu je princip outsiderství, princip jinakosti. Děj se odehrává na malé německé vesnici krátce po druhé světové válce v roce 1949, kde se jinakostí vyznačuje hned několik postav, které se snaží asimilovat do společnosti, být přijímány jako normální. „Podstatným tématem hry však také je, jak snadno se člověk dostane tzv. do řečí, jak lidi baví zabývat se cizími životy, čímž mnohdy berou osud těchto lidí do vlastních rukou, neboť právě svými řečmi mění skutečnost, pozměňují realitu. Za skutečné se pak často mnohem více považuje to, co se říká, než to, co se skutečně děje. Podtitulem Loveckých scén by pak klidně mohla být replika z textu: Lidi už si o tobě taky povídají,“ uvádí dramaturg Zdeněk Janál, který se na realizaci inscenace pohostinsky podílel.

Do hlavní role homosexuála Abrama režisér obsadil Petra Borovce. „Byla to pro mě skvělá spolupráce jak s režisérem, tak i s kolegy. Po dlouhé době jsem si to užíval od začátku až do konce. Tahle práce mě zatím chytla nejvíc, a nebylo to jenom tím, že jsem ve „Vdolečcích“, jak zkráceně říkáme Loveckým scénám z Dolního Bavorska, měl velkou roli. Na začátku jsem měl z tématu hry trochu strach, ale Filipův přístup mé obavy brzy rozehnal,“ říká Petr Borovec.

Lovecké scény z Dolního Bavorska vznikly v 60. letech minulého století a v Německu platily za poměrně skandální, přestože Sperr neměl potřebu šokovat, pouze chtěl přimět diváka ke spoluuvažování o daném problému, který ve své hře rozvíjí. „Ani naším cílem nebylo šokovat. Myslím, že téma homosexuality, které je podstatnou součástí hry, je už dnes vyřešené i na té poslední české vesnici a že jsme schopni se na toto téma s nadhledem podívat. My jako inscenátoři homosexualitu nepropagujeme, ale ani se jí nestraníme, ani ji nezavrhujeme. Ale skrze životní situace a argumenty vybízíme k úvahám, jak jinakost řešit. A jinakost není jen o homosexualitě, ale třeba o barvě pleti, o kulturní jinakosti, o jinakosti řeči apod. Lovecké scény jsou o jinakosti a jejím přijímání, o solidárnosti s ní, nejsou jen o tom, jak v poválečném roce 1949 chtěli v německé vesnici „vyštípat“ homosexuála,“ tvrdí režisér Filip Nuckolls.

http://www.vcd.cz/

Autor článku: Radek Smetana