21.11.2017 13:21

Zemřel tanečník, pedagog a choreograf Jiří Kyselák

Ve věku 65 let zemřel tanečník, pedagog a choreograf Jiří Kyselák. S Brnem, kde se narodil, se pojila většina jeho taneční a pedagogické kariéry. 

Jiří Kyselák se narodil se 9. srpna 1952 v Brně. Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, neboť oba jeho rodiče pracovali v Národním divadle, tehdejším Státním divadle v Brně. Maminka jako vedoucí garderobiérka a tatínek jako hudebník a následně technický pracovník. Měl tedy možnost nahlédnout do divadelního zákulisí a divadlo jako celek pro něj mělo obrovské kouzlo. Společně s maminkou doprovázeli jeho sestru do baletní školy Ivo Váni Psoty, kam byl nakonec též zapsán. Zpočátku byly baletní tréninky pro malého kluka nudné a nezáživné, ale později, když sledoval, kam celá práce směřuje, se začal tvořit jeho vztah k tanci.

S divadlem začal koketovat na profesionální úrovni již v osmi letech, kdy statoval v operetě Noc v Benátkách namaskován na černouška. Časté divadelní zkoušky a večerní představení se však odrážely na nepřítomnosti ve škole. Naštěstí jeho učitelé byli natolik shovívaví, že občas přivřeli oko nad jeho únavou. Jak sám říká, měl na základní škole štěstí na lidi – a pak už po celý život. Zabrousil dokonce i do oblasti činoherního herectví v Redutě, kde dostal ve svých 13ti letech i velkou dětskou hereckou roli v inscenaci Vojín královny Madagaskaru. Měl tu čest vést dialogy se zpěvoherci jako byli Antonín Julínek nebo Alena Bílková. A protože ho divadlo bavilo stále víc a cítil silnou podporu svého třídního učitele, zlepšil si v 8. a 9. třídě prospěch a úspěšně složil zkoušky na brněnskou Státní konzervatoř. Rodiče sice napřed nebyli příliš pro to, aby se jejich syn věnoval baletu. Byli si totiž dobře vědomi toho, že taneční dráha je časově omezená, a navíc je to profese náročná fyzicky i psychicky. Ale nakonec si balet vybojoval…

V 15ti letech začalo jeho studium na Státní konzervatoři v Brně. Vedle tance se zde vyučoval i činoherní a hudební obor. Mladý Kyselák tak měl společné literní předměty s později známými herci, jako byla Libuše Šafránková, Oldřich Kaiser či Dagmar Havlová. Taneční oddělení vedl prof. Karel Janečka a v tomto roce, tedy 1967 byl otevřen první a zároveň poslední chlapecký ročník. Chlapců bylo přijato osm, studium však dokončili pouze tři. Zajímavě byl v tomto chlapeckém ročníku řešen tanec s partnerem, kdy chlapci museli navštěvovat vyšší ročníky a při absolutoriu jim vypomohly partnerky z divadla. Na začínajícího tanečníka výrazně zapůsobila profesorka novodobého tance Tonina Pavlovská, která vždy vycházela z individuality každého tanečníka. V Jiřím Kyselákovi tak mimo jiné vyprovokovala i chuť vlastního choreografického projevu a vyjádření vlastní myšlenky. Reprezentoval také školu na mnoha baletních matiné, koncertech a absolventských představeních pořádaných konzervatoří. Jevištní praxi získal kromě příležitostí na konzervatoři i v brněnské operetě, kde kvůli nedostatku tanečníků vypomáhali posluchači brněnské konzervatoře. Tato výpomoc byla Jiřímu Kyselákovi nedocenitelnou jevištní praxí pro jeho začátky, neboť zde získal první jevištní zkušenosti v pravém slova smyslu. Všechny ročníky absolvoval Jiří Kyselák s vyznamenáním.

Po pěti letech ukončil studium maturitou a absolventským koncertem, na kterém tančil baletní fragmenty ze Straussova Plesu kadetů a pas de deux z Minkusova Dona Quijota tak dobře, že byl na doporučení vedoucí tanečního oddělení brněnské konzervatoře prof. Olgy Kvasnicové navržen a následně také vybrán ke studiu na Akademickém choreografickém učilišti v tehdejším Sovětském svazu. A tak odcestoval na roční stáž do Leningradu. Byl zařazen do ročníku A. L. Kumisnikova a veden známými pedagogy Natašou Dudinskou a Borisem Bregvadzem. Studium v Leningradě zakončil absolventským koncertem, k němuž přispěl interpretací pas de deux z baletů Korzár a Plameny Paříže a pas de trois z 1. jednání Čajkovského Labutího jezera (1973). Studijní pobyt v Sovětském svazu přispěl ke zdokonalení klasické techniky i rozšíření jeho repertoáru.

Po návratu nastoupil dvouletou vojenskou službu v taneční skupině Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze (1973 – 75). Zde byla choreografkou souboru Jiřina Mlíkovská, která šila role souboru takzvaně na míru. Sešli se zde výrazní tanečníci z celé republiky a pro Jiřího Kyseláka to byla obrovská praxe, na kterou rád vzpomíná. Mohl zde totiž uplatnit mnoho z klasického pohybového slovníku. Zejména v choreografiích a rolích jako byl Ostap v baletním zpracování Janáčkova Tarase Bulby, Slovanský tanec číslo 3 Antonína Dvořáka, Gruzínec ve skladbě Zdeňka Křížka Osvobození, pas de deux z baletu Louskáček P. I. Čajkovského, sólový part v Revoluční etudě Fryderyka Chopina v choreografii Olgy Pyskaté a dalších skladbách. Během oněch dvou let absolvoval na 160 představení, téměř denně vystupoval a vždy na jiné scéně, v různých prostředích, po celé Československé republice.

S ukončením vojenské služby přišlo rozhodování o dalším profesionálním působení. Ze dvou velkých divadel, která v roce 1975 nabídla mladému tanečníkovi angažmá, brněnského Státního a pražského Národního – zvolil první. Mimo jiné proto, že národní umělec Jiří Němeček, tehdy působící v Brně, nabídl Jiřímu Kyselákovi velkou příležitost: titulní roli nově připravovaného baletu Arama Chačaturjana – Spartakus.

Autor článku: Převzato z: http://www.jirikyselak.cz/