03.11.2004 00:00

Zlínské divadlo uvede Fekarovu hru Andromaché

Vladimír Fekar

ANDROMACHÉ

Režie Vladimír Fekar
Výprava Jaroslav Čermák
Dramaturgie Jana Novorytová j. h.
Světla Lubomír Kočenda
Zvuk Martin Hartig

OSOBY A OBSAZENÍ

Andromaché: Petra Řeháčková j. h.

Doktor, rozhlasový moderátor, zpěvák a ceremoniář při zakládání města: Pavel Vacek

Světová premiéra:
13. května v Divadle Mandragora v rámci Festivalu Setkání 2004 Stretnutie
Obnovená premiéra:
1. listopadu 2004 v Divadélku v klubu

Na připravě inscenace se dále podíleli: L. Řeháková (garderoba), Blažena Trojanová (rekvizity), J. Holec (zámečnická a stolařská dílna, malírna), Jana Šimonovská, Marie Mikulcová (krejčovna), František Gargulák a další

Zřizovatel Statutární město Zlín Za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky

Vladimír Fekar: Andromaché

původní česká hra

Současný dramaturg našeho divadla Vladimír Fekar si vybral k divadelnímu ztvárnění pohnuté osudy jedné z mnoha zajímavých ženských osobností antiky. Andromaché, dcera krále Éetiona z Théb v Mýsii poblíž Tróje, manželka Hektora (syna trójského krále Priama), se uprostřed válečných hrůz trójské války stala symbolem lásky manželské i lásky dceřiné. Jejího otce, sedm bratrů i manžela, slavného trójského bojovníka Hektora zabil Achilleus. Syn Astyanax byl na konci trójské války shozen z hradeb. Po válce připadla Andromaché coby válečná kořist Neoptolemovi, synu Achillea, tj. vraha celé její rodiny. Podle válečného zákona sdílela s Neoptolemem jako jeho souložnice (tj. vedlejší žena) lože a porodila mu syna Molossa. Královna Hermioné, sama neplodná, ji proto sužovala žárlivostí a usilovala o Mollosovu záhubu. Mnoho let poté, co byl Neoptolemos zavražděn, se Andromaché provdala za trójského věštce a Hektorova bratra Héléna, kterému Neoptolemos odkázal část království v Épeiru. Po jeho smrti odešla prý se synem Pergamem do Mýsie, kde založila město, nazvané po něm Pergamon.

Hra zachycuje Andromaché právě v okamžiku, kdy společně se svým synem zakládá Pergamon, město, které sama považuje za novou Tróju. Okolnosti ji však dovedou k tomu, že stěžejní bolestné momenty jejího života vyplouvají ze zapomenutí na povrch její mysli, navracejí se situace, v nichž musela vzdorovat těžkému osudu. Autor objevil v životním příběhu Andromaché paralelu k osudům mnoha současných žen, těch žen, které se musejí po svém vyrovnávat s tím, jaké následky zanechaly válečné události na jejich životech.

Hra i její provedení byla divadelní kritikou i diváky velice příznivě přijata na Festivalu Setkání-Stretnutie 2004.

Autor článku: příspěvky veřejnosti