Moravské divadlo Olomouc uvede jako poslední premiéru letošního roku Kámen Maria von Mayenburga

Drama Kámen jednoho z nejúspěšnějších německých současných autorů Maria von Mayenburga se dotýká bolestných i radostných okamžiků 20. století v Německu – od druhé světové války přes rozdělení na západní a východní blok až po pád Berlínské zdi. V centru příběhu stojí dům, který během desítek let zažil nejrůznější obyvatele, a osudy několika lidí, kteří domem prošli. Se souborem činohry Moravského divadla Olomouc inscenaci připravuje mladý režisér David Šiktanc. Premiéra se uskuteční v pátek 18. prosince 2015 v 19 hodin.

Marius von Mayenburg patří vedle Rolanda Schimmelpfenniga a Davida Gieselmanna mezi nejúspěšnější a nejvýraznější současné německy píšící dramatiky. Jeho texty jsou tematicky i z hlediska stylu velice rozličné, chytré, aktuální a svým způsobem pro diváky provokativní; jsou překládány do světových jazyků a rezonují nejen v Evropě. Hru Kámen (Der Stein) napsal von Mayenburg v roce 2008 k 20. výročí pádu Berlínské zdi. Světová premiéra se uskutečnila 31. července 2008 na festivalu v Salzburgu, kde titul uvedlo divadlo Schaubühne am Lehniner Platz. V květnu 2015 nastudovala Kámen činohra Národního divadla v Praze v režii Michala Dočekala. 

Hlavním hrdinou hry je vlastně avantgardní vila na okraji Drážďan. „Patřila židovské rodině, pak prošla arizací, za socialismu ji obývalo několik rodin současně a v závěru se vrací v restituci,“ popsal režisér David Šiktanc. „Skrze tento dům a příběhy lidí, kteří v něm žili a nějakým způsobem si ho nárokují, tušíme za okny celé dvacáté století. Od roku 1935 až po pád Berlínské zdi. Formou koláže a skoků v čase postupně oprašujeme vzpomínky a příběhy z minulosti,“ doplnila dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková, která Davida Šiktance zná od dob studií na DAMU. „Před několika lety jsme v Plzni pracovali na inscenaci Mayenburgova jiného textu Ošklivec. David je pro mě osobně jeden z nejvýraznějších současných českých režisérů. Jeho inscenace se mi líbí jako divákovi a považuji je za velice působivé,“ zdůraznila Kočí Machačíková.

Podle režiséra zobrazuje Kámen, jaký důsledek mají velké dějiny na konkrétní lidi v konkrétním prostoru. „Líbí se mi, že je vše podané věcně, bez sentimentu a idealizování. Ukazuje se, jak snadno se zaměňují, přepisují a zcizují lidské osudy,“ upozornil Šiktanc. „Mayenburg se vyhýbá patosu a nostalgii, do nichž bychom při tomto tématu mohli snadno zabřednout. Mezi jednotlivými situacemi používá rychlé, až filmové střihy. Dává nám přesně tolik informací, kolik potřebujeme, abychom se zorientovali v čase, a přitom nemá žádnou ambici dělat jakýkoli historický exkurz nebo poučovat. Nepotřebujeme dopodrobna znát německé dějiny, a přesto nás hra zaujme,“ doplnila Machačíková.

Na jevišti se setká pět hereček – Vladimíra Včelná, Naděžda Chroboková-Tomicová, Anna Stropnická, Vlasta Hartlová a Vendula Fialová. Pouze Vladimíra Včelná v roli Withy se však objeví ve všech časových úsecích. „Hraji tuto postavu v různých obdobích jejího života od mladé dívky po osmdesátnici. Navíc tu nejde o postupný vývoj, v úvodu inscenace je moje postava v důchodovém věku a v následující scéně je o několik desítek let mladší. Určení doby a konkrétního věku není tolik dáno vnějšími fyzickými znaky, jako spíše vnitřní vyspělostí a vývojem postavy. Mladá dívka má jiný světonázor než starší žena s mnoha životními zkušenostmi. S postavou Withy mě určitě spojuje její smysl pro ironii,“ přiblížila Včelná a doplnila, že zkoušení bylo stejným dílem náročné jako příjemné. „David Šiktanc měl jasnou představu o podobě inscenace, na kterou nás všechny dokázal naladit,“ zdůraznila Včelna. Jediným zástupcem mužského světa ve hře je postava Wolfganga, tu ztvární Jan Ťoupalík.

Podobu scény navrhl Pavel Kodeda. „Dějištěm hry je dům židovské rodiny, postavený ve třicátých letech minulého století. Inspirací pro jeho podobu, včetně interiéru, nám byla architektura Bauhausu, umělecké školy, kterou nacisté zavřeli z ideových důvodů. Zdálo se nám příznačné, že by si židovská rodina nechala postavit vilu ve stylu, který byl pro nastupující režim podobně nepřijatelný jako oni sami,“ přiblížil režisér Šiktanc a doplnil rovněž informace o kostýmech z dílny Petry Krčmářové. „Vzhledem k tomu, že se celá hra odehrává v pěti různých časových rovinách mezi lety 1935 a 1993 a některé z postav se ocitají v každé z nich, chtěli jsme, aby kostýmy usnadňovaly orientaci v ději. To se nám snad, skrze různé detaily a nuance, také podařilo,“ sdělil režisér. Autorem původní hudby k inscenaci je Ondřej Švandrlík, frontman kapely Nauzea Orchestra. Jeho kompozice se dle slov režiséra Šiktance vyznačuje minimalismem a ostrou scéničností.

www.moravskedivadlo.cz 



TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Databáze

… paměť divadla

Virtuální studovna
Knihovna Bibliografie
Audiotéka Videotéka
Divadelní inscenace Divadelní akce
Scénografie Divadelní fotografie

Divadelní architektura

Dnes představujeme:

Divadlo.cz provozuje Institut umění - Divadelní ústav

 

Registrace newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru:

Před 50 lety

E-shop Prospero

Divadlo.cz na Facebooku: