A Studio Rubín Praha – Oscar Wilde – Petr Kolečko: Kauza Salome

kritika

Salome, noc už je na sklonku

V černém »sklepení« malostranského Rubínu se v nekonvenční dramaturgii agilního Petra Kolečka objevuje další z jeho autorských projektů, variace na hru Oscara Wildea s titulem Kauza Salome. Herecké kvarteto režíruje invenčně Daniel Špinar, inscenace začíná monologickou tirádou zpovykané Salome, která se těší na své šestnácté narozeniny. Pavla Beretová v rychlopalbě adolescentních nesmyslů, napájených především umělým světem reklam, přesvědčivě ztvárňuje zkažené dítě, jež má ovšem vedle rozmazlenosti z téměř neomezených materiálních možností a nepochybně i problematického genetického vkladu rodičů také notnou dávku nevinnosti z nevědomosti: tato nejednoznačnost činí hereckou kreaci velice přitažlivou. Dívenka o sobě sama říká: Jsem vlastně strašně tolerantní holka. Nevadí mi, že o dvě lavice za mnou sedí kluk, co je u nás na škole na stipendium, kterej je původem z rodiny, co bydlela v řadovým domku. Otec, který si říká Herodes (Ondřej Pavelka), vlastní ropné vrty v Saudské Arábii, jeho manželka a matka Salome Herodias (Alena Štréblová) má za sebou pochybnou minulost, partneři si svou ekonomicko-sexuální závislost (první složka pouta má zjevně větší trvanlivost) sadomasochisticky předhazují. Ponurost vztahů přibarvuje incestní náklonnost otce k dceři. Salome si k narozeninám přeje živého krokodýla, do obřího bytu s rozlehlou zahradou se jistě hravě vejde. V zahradě však již několik dnů pronáší prorocké litanie zanedbaný bezdomovec Jochanaan (Lukáš Příkazký alternuje s Vojtěchem Dykem), zde ostatně Kolečko nejvíc těží z Wildeova originálu. Pro Salome je takový zážitek novinkou, sejde do zahrady, a i přes fyzický odpor (Jochanaan zapáchá) či právě kvůli němu ji prorok začne přitahovat. Chce po něm polibek a je pochopitelně odmítnuta jako dcera babylónská. Dál se fabule odvíjí podle známého archetypálního příběhu. Za velmi, velmi sexuální taneček (na nějž je Herodias přinucena se dívat také) Salome požádá tatínka o jiný dárek než krokodýla, totiž o Jochanaanovu hlavu, Herodes se ohrazuje, ne že by měl morální zábrany, ale obává se zbytečných komplikací, Salome je však podpořena svou mstivou matkou, a tak ropný tatík přece jen do zahrady pošle Sergeje. Laskání s mrtvou hlavou na míse řeší režisér naštěstí tak, že dárek je přinesen v tašce ze značkového obchodu a ukapává z ní červená. Chorobný dialog s Jochanaanovou hlavou zvládá Beretová obdivuhodně, noří ruce do tašky, aniž by diváci utrpěli nějaký vizuální šok, a horečně komunikuje s tím, co je našim zrakům skryto. Šílený Herodes šílenou dceru vraždí tak, že ji udupe za křeslem (vlastně jediným prvkem scény), na němž sedí Herodias, která ve finále hrůzného výjevu konstatuje: No teda, hustý. Miláčku, podej mi ještě jednu žvejku. A máme to za sebou, napadne diváka, ještě však přichází překvapivé rozuzlení, po zatmívačce se rubínovské jevišťátko opět rozsvítí, vidíme Salome sedět vedle Jochanaana, už ne nepřístupného, vše vysvětluje její nadšený výrok: Jsme mrtví, to je tak cool. Jde opravdu o nejlepší narozeniny, jaké kdy »zažila«, Salome se těší, že touto situací spolužákům, kteří, zdá se, právě přicházejí na oslavu, vytře zrak. V komorní, temnými vášněmi nadupané inscenaci obstáli vedle již pochválené Pavly Beretové i ostatní protagonisté, Špinarova režie je střídmá, některé divokosti v textu trochu tlumí. Pavelka se Štréblovou přesvědčivě ztvárňují nepochybně zločinný tandem, jejich bizarní, temně erotické extempore hlavou dolů (jsou opřeni o křeslo) dobře vystihuje vykloubenost příběhu i světa, v němž se tato modernizovaná Salome odehrává. Nejtěžší roli má představitel Jochanaana, premiérový alternant Lukáš Příkazký ho prezentuje v téměř autistické variantě. V »posmrtné« vysvětlivce ostatně Salome prozrazuje, že prorok bral drogy. Toto oslabení morálního mementa novozákonního příběhu i Wildeovy dramatické verze může možná některé příjemce novinky Rubínu pohoršit, Kauza Salome však nezakrývá to, že chce být provokativní. Možná nepostihuje všechny možnosti výkladu předlohy, o našem pochmurném světě však vypovídá dost, a to umělecky účinně.

JAN KERBR

A Studio Rubín Praha – Oscar Wilde – Petr Kolečko: Kauza Salome. Režie Daniel Špinar, scéna a kostýmy Linda Boráros. Premiéra 7. května 2009.