Peter Wright uvede už svou patnáctou baletní romantiku Giselle
Wrightova Giselle, v níž choreograf pečlivě vycházel z někdejšího převratného nastudování Maria Petipy, patří v repertoáru Královského baletu na pomyslný vrchol klasických baletních produkcí, které tu kdy byly uvedeny. Samotný Peter Wright slavil s tímto romantickým klenotem úspěch v průběhu 20. století nejen v Londýně, ale i všude po světě. Pro různé soubory a společnosti ho totiž nastudoval celkem již patnáctkrát, což vypovídá o jeho tvůrčí posedlosti Giselle více než výmluvně. V rámci cyklu Balet v kině bude Wrightova výsostná londýnská jevištní realizace uvedena v přímém přenosu v českých kinech, a to ve středu 6. dubna. V Praze v Biu Oko a dále pak např. v Šumperku, Semilech, Sušici, Hradci Králové, Ostravě, Uherském Hradišti a dalších městech.
„Vůdčí charaktery – a Giselle obzvlášť – jsou natolik úchvatné příklady klasického baletu, že neznám nikoho, kdo by je nechtěl nastudovat,“ podotýká s úsměvem jedna z nejrespektovanějších postav baletního umění Peter Wright. Jeho vlastní tvůrčí vizi formovala kdysi dávno primabalerína Galina Ulinova, jejíž interpretací Giselle byl uhranut v polovině 50. let, kdy bolšojský baletní soubor poprvé navštívil Londýn. A jak se Wright vyjádřil v rozhovoru pro Daily Telegraph: „Důležité je, aby příběh i postavy byly uvěřitelné.“ Vzhledem k tomu, že příběh čerpá ze starogermánské pověsti o dívkách, které když zemřou neprovdány, stanou se poté vílami a utancovávají pocestné k smrti, se Wrightova slova o uvěřitelnosti postav mohou jevit jako lehce ironická, ale není tomu tak. Právě na charakteru obyčejné venkovské dívky, již zhrzená láska dohnala k šílenství a v náruč smrti, aby poté v novém zásvětním životě tuto lásku sama ochránila, postavil Wright svoji taneční studii lidského chování, emocí i sociální a osudové předurčenosti.
A na přerodu člověka z masa a kostí v nadpozemskou bytost a ostrém kontrastu dvou zcela odlišných světů – onoho reálného a onoho mýtického – ukázal rozmanitost i sílu baletního umění. „Třebaže je Giselle založena na klasickém baletu, obě dějství se vůči sobě navzájem ocitají v natolik rozdílných tanečních formách, že jde o velkolepou tvůrčí výzvu, již ocení jak tanečníci na jedné, tak publikum na druhé straně,“ dodává Wright.
Magie pradávných báchorek a taneční virtuozita
Role Giselle klade na tanečnici ohromné technické i herecké nároky. Musí ztvárnit hrdinčino první milostné vzplanutí, pak zlom, při němž zešílí, a nakonec smířlivé gesto odpuštění, které přichází z říše stínů. První jednání klade důraz na historickou přesnost a věrné zachycení venkova, kdežto druhé jednání, pro něž se vžilo pojmenování „Bílé jednání“, diváky zavede do čarovného lesa ozářeného měsíčním svitem a oživeného lesními vílami. Nehynoucí magie pradávných báchorek se zde snoubí s taneční virtuozitou, příběh o nešťastné romantické lásce je zároveň příběhem osobní a osobnostní přeměny titulní postavy Giselle. Mezi tanečnicemi jde o vysněnou a zároveň o jednu z nejnáročnějších baletních rolí, při níž se každým nastudováním a každou reprízou zdokonalují a de facto stále testují samotnou hranici vlastních uměleckých schopností. To potvrzuje v jednom z interview i primabalerína Marianela Nuñez, právě jejíž taneční i herecké dovednosti budou moci čeští diváci posoudit v dubnovém přímém přenosu.
www.baletvkine.cz
www.vicnezfilm.cz
www.facebook.com/vicnezfilm
