Světový objev ve sbírce Českého muzea hudby

Ve sbírce hudebněhistorického oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby byl objeven vzácný tisk, který byl doposud považován za ztracený. Jedná se o libreto s notovým zápisem vídeňského dvorního básníka Lorenza Da Ponteho s názvem Per la Ricuperata Salute di Offelia, jehož text na podzim roku 1785 zhudebnili Antonio Salieri – dvorní skladatel italského původu, Wolfgang Amadeus Mozart a Cornetti. Během tiskové konference v prostorách Českého muzea hudby tak poprvé zazněly tóny ztracené skladby v podání cembalisty Lukáše Vendla.

Libreto se dostalo do sbírek Národního muzea v 50. letech 20. století jako konfiskát, zpracováno bylo poprvé v roce 1976. Karta byla sice veřejně přístupná v katalogu libret Národního muzea – Českého muzea hudby, ale podle ní by pravděpodobně nikdo nedokázal odhalit unikátnost tohoto drobného svazku, protože údaje o autorství jsou na libretu uvedené v zašifrované podobě a tak se také objevují v katalogizačním záznamu. V době katalogizace byla existence nejrůznějších informačních zdrojů a jejich dosažitelnost velmi omezená, takže nebylo možné autory jednoznačně identifikovat. V srpnu 2015 knihovnice Národního muzea provedla rekatalogizaci libreta, kdy se jí za pomoci internetových zdrojů a tištěných encyklopedií podařilo určit všechny zúčastněné autory. Unikátnost tohoto sbírkového předmětu určil německý muzikolog a skladatel Timo Jouko Herrmann při práci s našimi on-line katalogy.

Skladba Per la Ricuperata Salute di Offelia vznikla v roce 1785 k příležitosti uzdravení oblíbené anglické zpěvačky Nancy Storace působící ve Vídni, která byla ceněnou interpretkou Salieriho a Mozartova díla. Da Ponteho báseň vypráví příběh o zpěvaččině několikaměsíční hlasové indispozici. První zmínku o této skladbě uvádí Köchelův katalog Mozartových skladeb z roku 1937. Její existence je však deklarována pouze na základě dobových zpráv ve vídeňských novinách Wiener Blättchen a Wiener Realzeitung z roku 1785; exemplář tohoto díla byl v katalogu veden jako ztracený. Oznámení v novinách uvádí, že skladba složená pro zpěv a klavír je k dostání ve Vídni u obchodníka s hudebninami Artaria et Comp. Notový záznam tohoto díla v rozsahu 4 listů, který se skládá ze tří částí jednotlivých autorů, je zařazen na konec tisku libreta této skladby a v roce 1785 ji vydal vídeňský tiskař Josef von Kurzböck. Tisk libreta odhaluje pseudonym autora básně, rok vydání, jméno tiskaře a počáteční písmena příjmení skladatelů Mozarta, Salieriho a Cornettiho. Na rozdíl od Mozarta a Salieriho nejsou o Cornettim doposud známy žádné informace.

Německý muzikolog Timo Jouko Herrmann při pátrání po díle Antonia Salieriho na základě údajů v on-line katalogu Českého muzea hudby rozpoznal, že se jedná o ztracené dílo.
Slyšet po více jak 200 letech ztracenou společnou skladbu Mozarta, Salieriho a Cornettiho je úžasný zážitek. Jsem rád, že se tento unikát podařilo objevit právě ve sbírkách našeho Českého muzea hudby. Je to dalším dokladem toho, že Národní muzeum má ve svých sbírkách poklady světové úrovně,“ uvádí k nálezu generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Salieri a Mozart – přátelé či rivalové?
Po Mozartově smrti v roce 1791 se objevily spekulace, že za jeho úmrtím stojí A. Salieri, jenž ho otrávil. Hudební vědci však dobovými dokumenty či dopisy dokládají korektní vztah mezi Mozartem a Salierim a vyvrací tak údajnou rivalitu umělců, která není podložena historickými fakty. Významným důkazem o důstojném vztahu umělců je i skutečnost, že Mozartův syn byl žákem samotného Salieriho. Do učení ho po Mozartově smrti poslala jeho žena. Skladba Per la Ricuperata Salute di Offelia uložená ve sbírkách hudebněhistorického oddělení Národního muzea, na které skladatelé spolupracovali, je dalším důkazem toho, že mezi sebou měli minimálně profesionální vztah.

Zpěvačka Nancy Storace – múza tvůrců sonáty
Operní pěvkyně Nancy Storace byla pro Mozarta, Salieriho a Cornettiho velkou inspirací. Právě tato významná osobnost operního světa totiž vedla skladatele zkomponovat hudbu k Ponteho libretu. Nancy Storace se narodila 17. října 1765 v Londýně a studovala v Benátkách, kde zahájila úspěšnou kariéru. V roce 1783 začala vystupovat jako primadona v nové vídeňské operní společnosti specializující se na italskou operu. Při svém pobytu ve Vídni vystoupila ve 20 operách. Byla první představitelkou Ofélie v Salieriho opeře La grotta di Trofonino, a také poprvé vystoupila v roli Zuzany na premiéře Mozartovy Figarovy svatby. Zpěvačka 1. června 1785 při premiéře opery Gli sposi malconenti, jejímž autorem byl její bratr, náhle ztratila hlas. Tato nepříjemná indispozice trvala několik měsíců. Po Nancynim návratu do koncertních sálů složili hudební skladatelé oslavnou kantátu s názvem Per la ricuperata di Offelia. Mozart měl tedy k operní divě velmi blízký profesionální vztah. Před zpěvaččiným odjezdem zpět do rodné Anglie jí Mozart složil na rozloučenou koncertní árii Chio Mi scordi di te? (v překladu Nezapomeneš na mě?), při které ji doprovázel na klavír.

Více informací naleznete na www.nm.cz a www.muzeum3000.cz 



TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Databáze

… paměť divadla

Virtuální studovna
Knihovna Bibliografie
Audiotéka Videotéka
Divadelní inscenace Divadelní akce
Scénografie Divadelní fotografie

Divadelní architektura

Dnes představujeme:

Divadlo.cz provozuje Institut umění - Divadelní ústav

 

Registrace newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru:

Před 50 lety

E-shop Prospero

Divadlo.cz na Facebooku: