Činohra Národního divadla uvede odloženou premiéru inscenace Stát jsem já
Ve Stavovském divadle má dnes večer premiéru inscenace Stát jsem já v režii Jana Mikuláška. Hra francouzského režiséra, herce a dramatika Vincenta Macaigneho se na česká divadelní prkna dostává s půlročním zpožděním. Premiéra se měla konat v březnu, v tu chvíli ale v Česku vypukla pandemie koronaviru. Bez úprav ji teď divadlo uvede po nucené přestávce, v divadle ale budou platit opatření proti šíření viru. Ve čtvrtek inscenace otevře v Plzni festival Divadlo.
V Mikuláškově režii hrají Pavel Batěk, Robert Mikluš, Zuzana Stivínová, Petr Vančura, Anna Fialová nebo David Matásek.
Inscenace se odehrává v neznámé zemi, kde byl svržen král. Nezemřel, ale stal se hračkou v rukou politiků, kteří chtějí bavit národ podle hesla jedné z postav hry: Svět se nemusí zachraňovat, svět se musí bavit. Hra je strhujícím proudem textu, jemuž nic není svaté, který čerpá z dějin křesťanství stejně jako ze zasedání OSN a který je obrazem složitého a nepřehledného světa. Ve hře se objevuje spousta popových písní, okouzlujících novinářek a vtipných a chytrých politiků.
Vincent Macaigne je francouzský divadelní a filmový režisér, herec a dramatik, který se narodil roku 1978. Divadelně debutoval inscenací Friche 22.66 roku 2004. Průlom v jeho kariéře znamenala čtyřhodinová inscenace Aspoň nechám krásnou mrtvolu. Tato autorská adaptace Hamleta byla uvedena roku 2011 na festivalu v Avignonu a vzbudila rozporuplné kritické ohlasy, stejně jako většina jeho inscenací - ty jsou buď adaptacemi klasických děl, nebo opulentními autorskými kusy.
Macaigne spolupracuje i s filmem: objevil se v krátkých i celovečerních snímcích, v roce 2014 získal Césara jako nadějný herec, rok předtím ho britský list Guardian označil za nového Gérarda Depardieua. V české distribuci se objevily filmy Dokud nás svatba nerozdělí (režie Eric Toledano, Olivier Nakache, 2017) nebo Bílá jako padlý sníh (režie Anne Fontaineová, 2019). Macaigne sám se také začal věnovat filmové režii. Hra Je suis un pays, kterou ND překládá jako Stát jsem já, byť přesnější by bylo Jsem země, je zatím poslední jeho divadelní inscenací.
Podle dramaturgyně Marty Ljubkové kouzlo Macaigneova textu spočívá v tom, že se otevírá jakýmkoliv výkladům. Volná struktura hry vybízí k převracení, dotahování, domýšlení v domácím kontextu. „Což přináší výzvy nejen pro režii, ale hlavně pro herce, protože ti musí odhalit něco ze své osobnosti, svých frustrací, své životaschopnosti a energie. Nejde o text s pevně danými dialogy, spíš je to záznam divadelního balábile," uvedla před premiérou dramaturgyně.
https://www.narodni-divadlo.cz/
