Prof. arch. Josef Svoboda

Narodil se 10. května 1920 v Čáslavi. Po maturitě na gymnáziu se vyučil truhlářem a po absolvování mistrovské školy studoval dále na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze.
Srdce ho však táhlo k divadlu, se kterým již v rodné Čáslavi a později v Praze měl první praktické zkušenosti, a tak hned po válce začal studovat scénografii na pražské konzervatoři a poté architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Typická pro něho byla neustálá konfrontace teorie a praxe; současně se studiem se podílí v roce 1945 na založení Opery Divadla 5. května, stává se zde šéfem výpravy, spolupracuje s Divadlem satiry, Studiem Národního divadla a od roku 1948 je členem Národního divadla, nejprve jako jevištní výtvarník a od roku 1951 také jako šéf umělecko-technického provozu. Národnímu divadlu pak jako výtvarník a šéf výpravy zůstává věrný až do roku 1992, kdy spolu se Státní operou a Laternou magikou, jejímž uměleckým šéfem je od roku 1973, po delimitaci odchází.

Ve Divadle 5. května se setkal se svými dvěma hlavními režiséry - Alfrédem Radokem a Václavem Kašlíkem. Spolupráce s A. Radokem vytříbila jeho smysl pro režijní pojetí scénografie a pro funkční začlenění scény do kontextu ostatních složek dramatického díla. Touha objevovat je pak společně vedla k řadě experimentů, jejichž výsledkem byl vznik Laterny magiky, polyekranu a dalších audiovizuálních forem. Spolupráce s V. Kašlíkem v něm probudila vztah k hudbě a přinesla řadu vynikajících operních inscenací na domácí i zahraniční scéně. V šedesátých letech se pak setkává s dalšími vynikajícími režijními osobnostmi jako je O. Krejča a M. Macháček, výsledkem jsou pak mimořádná díla jak na scéně pražského Národního divadla, tak v Krejčově případě i v Divadle za branou a na řadě evropských scén. V osmdesátých letech pak spolupráce s Evaldem Schormem na scéně Laterny magiky znamenala zásadní změnu směrování tohoto ojedinělého divadla.

Vytvořil scénografie pro více než 700 inscenací doma i v zahraničí. V druhé polovině dvacátého století by se ve světě jen těžko hledal významný režisér, s kterým Svoboda nespolupracoval. Namátkou lze připomenout - A. Delcampe, J. Dexter, C.H. Drese, A. Everding, G. Friedrich, G. Strehler, L. Olivier, R. Petit, J.-C. Riber a další. Vždy byl daleko více ceněn v zahraničí než doma - Dr.h.c. na Royal College of Arts v Londýně (1969), International Theatre Award v New Yorku (1976), Chevalier de l´Ordre des Arts et des Lettres v Paříži (1976), Doctor of Fine Arts na Denison University a Western Michigan University v USA (1978-84), cena U.S. Institute for Theatre Technology v USA (1986), titul The Royal Industry Designer v Londýně (1989), francouzská Légion d´ Honneur z roku 1993, Dr.h.c. na Université Catholique de Louvaine-la-Neuve 2001.

Měl rád mládí - své zkušenosti předával nejen na VŠUP v Praze, kde vychoval silnou generaci českých scénografů, ale i na školách a univerzitách celého světa. Nesplnil se mu jediný sen - vyprojektovat a postavit v Praze divadlo, které by odpovídalo jeho divadelním zkušenostem a nárokům.

Čest jeho památce!

Rakev s ostatky zesnulého a kondolenční archy budou vystaveny ve vestibulu Národního divadla v pondělí 15. dubna od 13 do 14 hod. Poslední rozloučení s prof. Josefem Svobodou se uskuteční v 14,30 hod. tamtéž.