Britští kritici jsou nadšeni z Gilliamova operního debutu
Poměrně velký rozruch a značnou skepsi vyvolalo rozhodnutí Anglické národní opery (ENO) svěřit nastudování opery Hectora Berlioze Faustovo prokletí Terrymu Gilliamovi, který je sice slavný hlavně jako člen komediálního ansámblu Monty Python, ale operu nikdy nerežíroval a donedávna na ni ani moc nechodil. Přesto jsou nyní britští kritici z jeho operního debutu nadšení a oslavují jeho Fausta jako "nepochybný triumf".
ENO v minulosti zvala filmové režiséry, například Anthonyho Minghellu nebo Mikea Figgise. Podobně jako u nich i Gilliamova režie byla očekávána se skepsí. Navíc šlo o dílo, které Berlioz nezamýšlel k produkci na scéně a označoval ji za "koncertní operu".
O to větší se nyní zdá být nadšení kritiků. Zatímco recenzent Daily Express píše o představení, v němž se mísí "zmatení a brilance", ostatní britské listy dávají Gilliamovu Faustovi čtyři nebo pět - tedy maximální počet - hvězdiček.
V Monty Pythonech Gilliam režíroval známé animace a sám pak proslul výtvarně výraznými filmy, jako byl například snímek Brazil. I v případě Gilliamova Fausta kritiky nejvíc fascinuje vizuální stránka celého představení.
"Je skvělým překvapením, že Gilliam šel zase proti větru a že sloučení jeho bláznivé vizuální imaginace s Berliozovým individualistickým hudebním géniem přineslo čisté divadelní kouzlo," napsal kritik The Daily Telegraph.
Gilliam interpretuje Fausta jako alegorii úpadku Německa od romantiky 19. století přes militaristický nacionalismus první světové války k nacistické katastrofě, během níž se ukáže, že Markétka je berlínská Židovka, kterou se Faust nakonec snaží zachránit z koncentračního tábora, píše list.
Stejně jako další listy si všímá filmových projekcí, včetně záběrů z filmů Leni Riefenstahlové z berlínské olympiády v roce 1936. Všechny kritiky uhranula závěrečná scéna, v níž Mefistofeles s Faustem ujíždí do pekla na motorce a vyhýbají se letadlům shazujícím bomby.
"ENO byla v poslední době kritizována za výběr nezkušených a nevhodných režisérů, ale v tomto případě riziko přineslo nepochybný triumf," uvedl list. Na scéně má všechno hudební i vizuální smysl, napsal The Guardian. "Je to úžasně brilantní a komplexní představení složené z mnoha součástí a skvělých divadelních efektů," tvrdí The Indepednet.
"Často manická, futuristická hudba odpovídá Gilliamově vizi tak dobře, že si divák říká, jestli skladatel sám neměl předtuchu hrůz, které lidstvo očekávaly," napsal list The Times.
Deník Financial Times (FT) připomíná, že "Gilliam dělá s Faustem to, co dělá německé divadlo již desetiletí - jde o paralelu s nacistickou třetí říší a Faustův příběh a Markétčino mučednictví jsou metaforou bezohledné hlouposti člověka". "Gilliamův Faust je možná svědomím Západu, které se snaží porozumět chaosu. Možná je německou duší podílející se na ničení civilizace," napsal FT.
Gilliam v minulosti odmítl operní režírování v milánské La Scale nebo ve Veroně. "Lidé mě roky otravovali, abych dělal operu. Vždy jsem odolával, ale chytili mě ve špatném životním období. Tak jsem podepsal kus papíru a teď jsem prokletý," řekl Gilliam s typickým humorem listu The Times.
Přiznal také, že nikdy nebyl zaníceným divákem oper. "Opery, které jsem viděl za mlada, byly otravné. Pak už mě opera nepřilákala zpátky," dodal.
Ale s překvapením zjistil, že režírovat operu nebylo tak nepříjemné, jak si myslel. "Berliozova hudba je tak překvapující a brilantní - je v ní humor a krása," řekl Gilliam před premiérou, po níž ho musely příznivé kritiky překvapit. "Určitě nás natřou. Kdo by chtěl, aby přišel nějaký cizinec, který není součástí operní světa, a hrál si s jejich hračkami," řekl.
