Černá komedie silná jako irská whiskey

7. května 2011 se na hlavní scéně Klicperova divadla uskuteční premiéra inscenace Mrzák Inishmaanský v režii Jana Friče.

„Irsko asi neni tak špatná zem, dyš se Amíkům chce do Irska jezdit filmovat…“

Irsko – smaragdový ostrov, ráj turistů, čarokrásná krajina, milí a vstřícní lidé, černé pivo, zelené trojlístky a bílé ovce. Je taková vaše představa o vzdáleném ostrově? Tak na ni rychle zapomeňte….
Martin McDonagh (1970), snad nejhranější současný dramatik britské provenience, trávil v dětství každé prázdniny v nejzápadnější části Irska – na Aranských ostrovech. Svérázná oblast a její obyvatelé v něm zanechali natolik silný dojem, že začal do této nehostinné krajiny lokalizovat všechny své hry. Brzy se tak texty tohoto „divadelního Tarantina“ díky drsnému humoru i silným příběhům začaly hrát po celém světě.
Na Inishmaanu, prostředním ze tři Aranských ostrovů, se odehrává i naše inscenace. Vysoké útesy, těžce dobývaná úrodná půda, neustálý vítr a déšť od Atlantského oceánu a celková izolace od Evropy způsobily, že Arany připomínají spíše místo  z jiného světa. I dnešní průvodce upozorňují, že obyvatelé nejsou zrovna zvědaví na přijezd turistů a zásoby v jediných třech obchodech, které jsou na ostrově, představují hlavně konzervy.
Nejinak tomu bylo ve třicátých letech dvacátého století, do kterých McDonagh zasadil děj své hry. Zdejší inishmaanský koloniál provozují dvě postarší tety – Eileen (Lenka Loubalová) a Kate (Martina Eliášová). Čas jim plyne pomalu, většinu zboží tvoří plechovky hrášku a jediný vzruch tu a tam přinese Johny Pateena Mika (Filip Richtermoc), místní zpravodaj, který se zápalem investigativního žurnalisty roznáší po ostrově „zásadní“ noviny o sousedských sporech a domácí zvířeně. Jednoho dne ale Pateena Johny přinese docela jinou zprávu – na vedlejší ostrov totiž přijeli filmaři z Hollywoodu a natáčejí tam film o životě na Aranech. A shánějí dokonce kompars… Zpráva nadchne hlavně Billyho (Jan Sklenář), mladíka s obrnou, kterého vychovávají po smrti rodičů právě tety. Billy se tak rozhodne zkusit štěstí a splnit si svůj sen – stát se filmovou hvězdou… Kromě něj sledujeme i osudy dalších postav – sourozenců McCormickových – drsňačky Heleny (Marta Zaoralová) se zálibou v házení vajíček a jejího mladšího a pomalejšího bráchy Bartleyho (Vojtěch Dvořák), který touží po amerických bonbónech a dalekohledu. Nechybí ani tvrdý chlap s měkkým srdcem Bobík Bobby (Tomáš Lněnička), dobrý člověk, který občas mrskne cihlu po krávě, dále místní pan doktor (Jan Bílek) nebo svérázná devadesátiletá matka alkoholička (Lubor Novotný).
O tom, jak dopadne Billyho cesta za slávou, jak se žije v irském zapadákově, kolik se dá sníst kondenzovaného hrášku a co to znamená „irská lež“ se dozvíte od 7. května 2011 na Hlavní scéně Klicperova divadla…

Rozhovor s režisérem inscenace Janem Fričem
O čem vlastně je hra Mrzák Inishmaanský?
Tak především je to hra o lidech v největším zapadákově na světě. O tom, jaký jsou tam (tady?) všichni hovada – ale hovada boží. Dramaturgyně Jana k tomu má pak ještě takovou serióznější formulku, že je to hra o pravdě a její relativnosti. Ne nadarmo se tam objevuje motiv filmu a hlavně herectví. U mrzáka Billyho je pak právě herectví jediný prostředek, který mu umožňuje na světě něčeho dosáhnout – zjednodušeně: nezbývá mu, než pro své cíle ostatní překecat. A tak doufám, že se nám vás podaří aspoň jednou nachytat.
V čem Tobě hra nejvíc učarovala?
Jazykem. Způsobem, jakým jsou vystavěny dialogy. Proto mám hry McDonagha rád. Jsou ohromě vtipné a skvěle mluví. Postavy žijou už na papíře. Na této hře se mi líbí, jak brousí někde na hranici kýče a ironie, jak si jemně pohrává s divákem/čtenářem a spiklenecky pomrkává, a jak je přitom pořád děsně vtipná, a to jenom proto, abychom se na správných místech mohli rozbrečet; jak je v jádru docela drsná a temná a navenek "jen milá".
Jací jsou hrdinové této hry?
Je to sebranka velmi svérázných individuí. Stejně jako je krutá příroda na nejzapadlejším ostrově Irska, kde na východ je někde Irsko a na západ už jen oceán a pak vysněná Amerika, kde furt fouká vítr a většinou ještě prší a průměrná teplota i v létě je asi deset stupnňů nad nulou, tak i místní obyvatelé se s tím životem nepáraj. Všichni jsou to tak trochu mrzáci, s tím svým hovadstvím, se schopností si neustále ubližovat, hádat se, zabývat se zbytečnostma... Ale i přes to jsou to lidi, a někde uvnitř jsou plní prostoty a lásky. Nebo aspoň hrášku. Všichni jsou velmi životní.
Na co se můžeme těšit?
Především na herecké výkony členů hradeckého souboru. Inscenace je to komorní a dává značný prostor hercům. Dalším stavebním kamenem bude výrazná scénická hudba Davida Smečky. Irské motivy s punkovým nádechem jako z Hollywoodu. Stěny se zachvějí, oči zvlhnou! Co se týče výtvarné složky, můžete se těšit na výpravný ostrov zarostlý do jeviště, mořskou faunu, jakož i na okouzlující genetickou přednost pravých irčanů – zrzavost. 

Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci:
„Mrzák Inishmaanský je především skvěle napsaná hra. Text, který přináší přesně vypointované situace a dialogy, propracované charaktery a hlavně příběh, který přes veškerý nános černého humoru promlouvá o velkém snu, touze po lepším životě a po lásce. Jenže stejně tak mluví o bezohlednosti a lži. Zkrátka je to silný příběh z drsného kraje o lidech, kteří jsou tvrdí sami k sobě i k druhým. A zároveň žijí v největším Irském zapadákově a se životem se zrovna nepářou, a proto na všechny můžeme pohlížet jako na hodně vtipnou sebranku, která nás bude velice bavit a rozesmávat. Myslím, že stejně tak se bavil i McDonagh při psaní této hry, protože se mu podařilo vodit úspěšně čtenáře či diváka za nos, proplétat ho emocemi a vytvářet několikanásobné iluze pravdy a její relativnosti.“  

Martin McDonagh
Mrzák Inishmaanský
Režie: Jan Frič
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Iva Němcová
Hudba: David Smečka
Hrají: Jan Sklenář, Marta Zaoralová, Filip Richtermoc, Vojtěch Dvořák, Lenka Loubalová, Martina Eliášová, Tomáš Lněnička, Lubor Novotný, Jan Bílek