Comparatively Peaceful Existence / Poměrně klidná bytost
Pohybový video SMS experiment - Uvádí Divadlo Archa v divadle Ponec, 11. a 12. dubna 2003 ve 20.00
Sólové představení se 4 asistenty. Interakce světla, pohybu, video-artu, zvuku, prostoru. Sny a skutečnost reflektující se ve skleněné kostce. Pokus Alenky vrátit se do říše divů jako zralá žena.
Autor, videoart, grafika: Stefanía Thors (Island). Režie: Nikola Závisic (Srbsko). Asistentka režie: Rebekka A. Ingimundardóttir (Island). Hudba: David Vrbík (ČR). VJ: Sota Sakuma (Japonsko). Performeři: Stefanía Thors, Jiří Zeman (ČR), Sota Sakuma, Petr Krusha (ČR).
Comparatively Peaceful Existence v režii Nikoly Závisice (Srbsko) je sólové představení pro 1 herečku - islandskou umělkyni Stefaníi Thors - a 4 asistenty. Stefanía Thors, autorka a hlavní představitelka, v představení propojuje fyzické - pohybové - divadlo se světem současných multimédií a technologií: videoprojekcemi, animacemi a videoartem, se snímáním pohybu videokamerami, přenášením aktuálního obrazu na několik pláten, SMS zprávami, výrazným světelným a zvukovým designem spojeným s netradiční scénografií.
Hlavními výtvarnými prvky jsou kostka - cube, ohraničující prostor bytosti / herečky, a VJ?em utvářený mix z obrazů zapnutých videokamer a přednatočeného video-artu. Videokamery zpřístupňují bytosti / herečce vlastní interaktivitu. Prostor mimo kostku - cube je prezentován čtyřmi asistenty (Sota Sakuma, Petr Krusha, David Vrbík a Jiří Zeman), kteří herečce vytvářejí vnější svět s jeho banalitou, rychlostí, uzavřeností a umělým optimismem.
Stefanía Thors se však prostřednictvím nových postupů zabývá základními (věčnými) lidskými otázkami. Představuje současný svět viděný očima ženy, která se ptá, kolik prostoru potřebuje pro život. V představení je přítomná i paralela s Alenkou v říši divů. S Alenkou v době, kdy se od ženy očekává, že se vdá do třiceti let, protože potom už nikoho nenajde. Občas musí dělat to, co je od ní očekáváno, občas je svobodná. Občas vdaná. V Comparatively Peaceful Existence si na tyto otázky odpovídá SMS zprávami, které sama během jednoho roku obdržela. Přes veškeré technologické přístupy se však Stefanía obrací k výraznému emocionálnímu vyjádření. Jaké vznikají obrazy našich vnitřních životů? Co je skutečnost a co technologický obraz? Hlavní text a příběh napsala Stefanía Thors, některé části jsou vypůjčeny od Lewise Carrolla. Autorka spojila tyto texty s výpověďmi, které dostává od přátel přes mobilní telefon - SMS zprávami. Celý text je rozdělen do sedmi příběhů a je v anglickém a českém jazyce.
Stefanía Thors se narodila v Reykjavíku na Islandu. Vystudovala alternativní a loutkové herectví pražské DAMU, absolvovala mnoho pohybových workshopů. Od roku 1996 žije v Praze a zabývá se především pohybovými, vizuálními a vícemediálními divadelními experimenty. Účinkovala mimo jiné v představeních Divnosti (Alfred ve dvoře, Kolín), Život člověka (Island, Roxy), Uno, duo, tre, stella (Polsko, Emauzy), Laufey (Damúza, festival Next Wave, Alfréd ve dvoře, Rumunsko, Island), Žena (festival Akční Praha), 7 let štěstí, Jeden/One a What? (Broumov). V roce 2002 se podílela na interaktivní herní videoinstalaci Desert Rain britské Blast Theory. Natáčí, režíruje a stříhá hrané i dokumentární filmy.
Nikola Závisic, divadelní režisér a dramaturg, se narodil v roce 1975 ve městě Bela Crkva, v bývalé SFR Jugoslávie, nyní Srbsko a Černá Hora. Od ukončení studia na pražské DAMU se věnuje různým formám divadelních experimentů, především prolínání a kombinování různých uměleckých prostředků: videoprojekcí, stínohry, loutkohry, živé hudby, fyzické akce herce na jevišti, práce se světlem a hledání možností prostoru pro hru. Má za sebou přes 20 nejrůznějších divadelních projektů, v každém z nich se pokoušel najít zvláštní divadelní řeč, která by se vztahovala jenom na daný projekt. Pracuje jako asistent na DAMU, na katedře činoherního herectví u profesorky Jaroslavy Šiktancové. Vícemediální události The Suitcases (1996), Too Big Muzzy (1999), 7 Years of luck (2000), One / The Book of Bamboo (2001), The Light of Microcosm (2002) nebo Smrt (2003) byly velmi podstatné pro vývoj vlastního stylu divadelního vyjadřování a bez nich by se práce na Comparatively Peaceful Existence nedala vysvětlit. Zároveň pracuje jako novinář a dopisovatel nezávislého bělehradského rádia B-92 a několika divadelních časopisů a novin ze Srbska a Černé Hory.
Představení podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Nadace Open Society Fund Praha, Metrostav a Perspex.
Realizace scény a světelný design: Štěpán Kuklík
Světelný design a video projekce: Adam Patyk
Realizace světel: Adam Wolf
