08.04.2019 10:49

Divadelní spolek Kolonie představí v A studiu Rubín jeden z nejnovějších textů Elfriede Jelinek

Divadelní spolek Kolonie poprvé představí inscenaci Vztek v malostranském A studiu Rubín. Ačkoliv je jeden z nejnovějších textů Elfriede Jelinek považován za výrazně mužský a značně machistický, režisérka Lucie Ferenzová představila motor, který už po staletí žene lidi vpřed, v čistě ženském podání tří rokokových aristokratek Frejové, Křivánkové a Krausové. Tyto tři baronky, které původně pluly na „voru“ rudého sametového hlediště, nyní nechává režisérka popíjet na tolik proslulém rubínovském baru. První a zároveň poslední večírek novodobé šlechty Evropy se uskuteční již  11. dubna 2019.

Vztek rakouské nobelistky Elfriede Jelinek je považován za jeden z jejích nejtemnějších textů. Napsala ho jako přímou reakci na pařížské teroristické útoky na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo a o den později na židovský košer hypermarket. I když v něm vychází z antických mýtů, najdeme v něm přímou paralelu s politickými událostmi dneška. Hlavním tématem Vzteku tak není náboženství, ale mnohem více stav myšlení, v němž chybí soucit. Převládá bezradnost, zaraženost a vztek.

Režisérka Lucie Ferenzová pod záminkou hledání toho pravého boha z „nabídky“ monoteistických, ale i polyteistických náboženství poukazuje na hlas kolektivního nevědomí, který potvrzuje vlastní nadřazenost západní civilizace vůči zbytku světa. Ta o sobě sice tvrdí, že je tolerantní, ve skutečnosti ale není schopná nést odpovědnost za konflikt. A konflikt začíná mít navrch, je určující a projevuje se zpětně ve fašizaci a radikalizaci. To vše za asistence novodobého boha internetu.

Ačkoliv je text výrazně mužský, Ferenzová karikaturuje novodobou šlechtu na posledním večírku Evropy skrz tři „žvanilky“, tři Gorgony noci, tři karikatury lidství, tři stárnoucí šlechtičny – Frejovou, Křivánkovou a Krausovou. Těm se při popíjejí na rubínovském baru dere z úst text plný šovinismu, fundamentalismu, cynismu a vlastních frustrací. Ukazuje zmatení doby, v níž není možné zároveň vědět a jednat, protože v momentě, kdy se k nám informace dostávají v přímém přenosu, se akty násilí zároveň dějou. A člověk není schopen se orientovat, propadá emoci a vzteku – jednou takovému, podruhé jinému. Ve vleku emocí a bez odstupu pak lidé nejsou schopni rozeznat, jestli svoje názory a stanoviska mají skutečně obhájené a nebo je jen přebírají a podléhají mediálním lžím či manipulaci. V kontrastu se „šlechtičnami" bude „mlčet" Markéta Dvořáková a Anna Glässnerová v rolích „pracující" barmanky, uklízečky a nápovědy.

Na textech Jelinek mě zajímá samotné téma a poté myšlenkový konstrukt promítnutých obrazů, které vytváří. I když je mnohými vnímána jako feministická autorka, myslím si, že se její psaní posunulo k vysoce angažovanému a multi tématickému proudu. Ten je zároveň kritický i sebekritický a skrze slova, věty a jazyk střílí i do vlastních řad. Svými texty aktivizuje a apeluje na nerezignování, i když se svět řítí do záhuby. A dělá to navíc velmi vtipně a s nadhledem.“ říká o autorce textu režisérka Ferenzová,

Premiéra ve stejném obsazení a režii se uskutečnila v divadle Komedie 29. září. I zde se hrálo „site specific“ – na „voru“ v rudém, sametovém hledišti. S přesunem do Rubínu půjde o zcela nové pojetí a koncepci, ovšem smysl inscenace zůstává stejný. Jde tedy o druhou premiéru, která se uskuteční 11. dubna. Reprízy budou následovat v nadcházejících měsících.

https://www.facebook.com/divadlo.kolonie/

Autor článku: Pavla Umlaufová