Divadlo Demago ruší pravidla dramatu
Začátek představení se celkem nelišil od předchozích: tma a hluboce temné vibrace velmi dramatické (živé!) hudby výborného, leč doposud ne příliš známého hudebníka H. Witanta, do které pomalu začínají vplouvat ony známé postavy v kloboucích, knírech a beranicích (Maryško, Fárka a hostující Morávek), které naprosto vědomě /po celou hodinu představení/ porušují a vyvracejí všechna pravidla divadelního dramatu. Následuje nemonotónní "hra" s prvky snad všech možných divadelních žánrů, vyjma snad jen indického "kathakali" (i když bůhví, co bude příště).
Diváci, kteří zpočátku netuší, jedná-li se o provokaci, či zkažené představení, zasypávají aktéry svými výbuchy smíchu zejména v druhé polovině hry...
Obsah improvizovaného "psychodramatu" Ukřížalování se dá reprodukovat jen velmi těžko. Témat se ten večer vystřídalo opravdu mnoho, což potvrdilo i názor herců DD, totiž že: "...jen opravdu bystrý a vnímavý divák, nedeformovaný tzv. konvenčními pravidly dramatu, zde nalezne své téma, svou dějovou linii, kterých nabízíme - je-li soubor v příznivém rozpoložení - hned několik..." Od diváků je tedy jedním slovem vyžadována stejná fantazie jako od samotných herců - to je logické, poněvadž duševně nepřipravenému divákovi by se jejich hra mohla zdát třeba i nesmyslná.
Vnímavý divák a milovník jinotajů však brzy pozná, že pravý opak je pravdou... A proto tuto sabotáž pravidel dramatu vyjímečně schvaluji.
Jan Machara
