Divadlo Husa na provázku uvede scénickou črtu Hraj komedii
Po vyhlášení výsledků soutěže původních dramatických textů Cena Konstantina Trepleva připravuje Divadlo Husa na provázku projekt Jirka Kniha hledá autora. V rámci projektu, který na soutěž přímo navazuje, uvede divadlo tři vítězné a jeden finálový text z Ceny Konstantina Trepleva a tři dosud neuvedené texty současných českých dramatiků, z nichž jeden byl zároveň oceněn v Ceně Alfréda Radoka.
Jako pátou scénickou črtu uvede Divadlo Husa na provázku v rámci projektu Jirka Kniha hledá autora dramatický text Karla Steigerwalda Hraj komedii. Scénickou črtu, jejíž premiéra proběhne v Zrcadlovém sále v DHNP, připravuje režisér Břetislav Rychlík.
Hraj komedii
(inscenační črta)
O vině a "odpuštění". O vyvolávání duchů. O tom, že život je komedie.
Tragédie hereček, které znaly (milovaly) Goebellse a Stalina.
Hru Hraj komedii napsal Karel Steigerwald v letech 1999 - 2000, přesto doposud nebyla v divadle uvedena. K připravovanému nastudování v činohře Národního divadla v Praze nakonec nedošlo. Jen v rámci scénického čtení představil jednu z tematických linií hry režisér Vladimír Morávek na plzeňském festivalu (v montáži s textem holandského autora). Steigerwald ve hře pracuje s dlouhou řadou reálií z nejrůznějších období i míst. Tak například motiv o smrti slavného autora v Paříží, kde ho ve vichřici zabila ulomená větev z platanu, pochází z biografie rakouského dramatika Ödöna von Horvátha, který přes Francii prchal před nacismem. Naopak příběh české herečky, která se snažila utéct přes hranice do emigrace před komunistickým režimem, která při tom byla chycena za pomoci nastraženého agenta a pro kterou někteří kolegové z divadla žádali trest nejvyšší, nápadně připomíná osud Jiřiny Štěpničkové. Podobně bychom ve výčtu analogií mohli pokračovat dlouho. O těchto věcech však hra není. Je zejména o našem dnešním zmatení myslí a pojmů, o naší zmatené době, která přestala rozlišovat, kdo je viník a kdo je oběť. Je hněvivou perzifláží, to jest posměšným napodobením. Je hrou o ztrátě identity.
Vlastička: Dobře. Napsala jsem tu petici. Přiznávám se. Tos chtěla slyšet. Aby tě popravili. Vím, že petice už neexistuje že by mi dnes nikdo nic nedokázal! Stačí ti to?
Lída: Mýlíš se, drahoušku. Petici jsem napsala já, ne ty. Vždyť to byla petice proti tobě. Už si to nepamatuješ.
Vlastička: to já obíhala s peticí celé divadlo.
Lída: Ne ty, ale já. Chtěli ti dát doživotí, ale já žádala nejvyšší trest. (Naznačí šibenici) Takové jsme byli! Dvě mladé holky. Náramně nám to slušelo. Muži šíleli. Říkala jsem si, jestli tě popraví, ty tvoje oči, ta figura, ten postoj... můj ty bože, to by byla scéna! Královna jde na smrt! Však to taky byla shakespearovská doba.
Vlastička: Ne ty, já. Tys šla na smrt! Snad si to ještě pamatuji. Na takovou věc se nezapomíná.
Lída: Když my vraždily a milovaly, to se chvěly kontinenty! Goebells! Stalin!
Premiéra: 7. 5. 2011
Začátek zkoušení pondělí 2. 5. 2011
Veřejná generálka pátek 6. 5. 2011
Premiéra sobota 7. 5. 2011 v zrcadlovém sále DHNP
Souborné uvedení pod názvem Kde Shakespeare můj? se uskuteční 29. 5. 2011 v rámci mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno 2011.
Inscenační tým:
Režie: Břetislav Rychlík
Hudba: Petr Hromádka
Kostýmy: Markéta Oslzlá
Scéna: Petr Alexandr
Dramaturgie: Josef Kovalčuk
Produkce: Jan Bernášek
Hrají: Jiří Kniha, Eva Vrbková, Ivana Hloužková, Hana Vaňková, Andrea Buršová, Martina Krátká, Robert Mikluš, Tomáš Sýkora, Milan Holenda, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Petr Alexandr
Karel Steigerwald
(1945)
Český dramatik, scenárista a novinář. Pochází z rodiny, jejíž předkové byli po dvě století lesníky. Po maturitě na střední škole v Semilech se přihlásil na elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, kterou ale nedokončil a začal studovat dramaturgii na FAMU, kde byl jeho pedagogem Milan Kundera. Byl scenáristou a dramaturgem Filmového studia Barrandov, odkud však v roce 1979 musel z politických důvodů odejít. V letech 1979 - 1984 jako dramatik spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, kde jeho hry inscenoval Ivan Rajmont. Jeho hra Dobové tance se stala jednou z největších událostí českého předlistopadového divadla. Od roku 1989 působil v činohře Divadla Na zábradlí jako autor, dramaturg a v letech 1991–1993 jako šéf činohry. Od roku 1994 je i spisovatelem na volné noze, zároveň působí jako novinář. Nejdříve byl zástupcem šéfredaktora v Lidových novinách, od roku 1998 publikuje v deníku MF Dnes.
Výběr z her: Tatarská pouť (nastudování v Činoherním studiu bylo 1979 zakázané, poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí v roce 1988), Dobové tance (1980), Foxtrot (1982), A tak tě prosím, kníže (1982), Neapolská choroba (1984), Hoře, hoře, strach, oprátka a jáma (1991), Nobel (1994), Horáková x Gottwald (Zabijeme ženskou, leknou se. Zvyknou si.) (2006), Políbila Dubčeka (1968 – čas utopie) (2008).
Břetislav Rychlík
(1958)
Divadlu se začal věnovat v Uherském Hradiště, kde ho výrazně nasměroval režisér Miloš Hynšt. Od roku 1982 byl hercem HaDivadla (například Strýc Pepin v Hrabalově Na hrázi věčnosti, Rudolf v Goldflamových Útržcích z nedokončeného románu), Shoř v Lidské tragikomedii Ladislava Klímy nebo titulní role v Goldflamových hrách Pavel Jedlička aJenda Krahulík či Několik historek ze života Bédi Jelínka. Výrazně se také autorsky podílel na vlastních i společných projektech (Jeden den, Dnes naposled, Cesty, Guma, Záhadné povahy, Rozrazil). V HaDivadle také režíroval hry Přemysla Ruta Žádná tragedie aneb Malý český Macbeth a Sen. Jako režisér působil i v dalších divadlech ( např.v Uherském Hradišti, Mostě nebo Trnavě). V Divadle Husa na provázku inscenoval Gogolova Revizora, v brněnském Národním divadle Gazdinu robu G. Preisové. Výrazně se prosadil i jako filmový a televizní dokumentarista, jeho filmy jako Kamenolom boží, Jeden rok, Černá srdce, Salve Moravie nebo Ó, ty ptáčku byly oceněné na řadě festivalů dokumentárních filmů doma i v zahraničí. Pro Českou televizi mimo jiné šest let připravoval cyklus Případ pro ombudsmama.
