06.01.2022 14:09

Divadlo NaHraně zahájí rok premiérou adaptace románu Jana Těsnohlídka ml. Ada

Jeden milostný příběh pohledem čtyř kluků. Nebo čtyři milostné příběhy očima jednoho? Kabaretní groteska pro čtyři mužské hlasy o lásce ke krásné Adě, která žije v Krakově, bude mít premiéru v malostranském divadle Kampa už 14. ledna.

Divadlo NaHraně zahájí nový rok premiérou prvního jevištního zpracování jediné prózy současného českého básníka Jana Těsnohlídka ml. Ada. Tehdy pětadvacetiletý autor v ní před deseti lety vystihl svým nervním tempem, dravostí a zároveň melancholií prvních lásek pocity nejmladší generace, jejíž příslušníci neumějí žít sami ani s někým jiným. „V každém z nás je touha po něčem výjimečném, my všichni známe to, co Těsnohlídek v Adě vykresluje - potřebu zažít velkou lásku, říká režisér inscenace Jiří Hajdyla. „Při čtení Ady se čtenáři sugestivně vybaví jeho konkrétní prožitky lásek, které měnily vše a přitom nedávaly moc smysl. Chtěl jsem tuto sugestivnost zprostředkovat i divákům, ale tak, aby zůstala zachována grotesknost a autenticita původního textu, doplňuje režisér, který Těsnohlídkovu novelu v originálním scénickém tvaru propojil s nově zhudebněnými básněmi a písňovými texty Josefa Kainara, od jehož předčasného úmrtí uplynulo v listopadu 2021 padesát let. Nová premiéra uzavírá trilogii autorských kabaretů, ve kterých Divadlo NaHraně osobitě pojalo nejprve poezii Václava Hraběte (Hrabě 2.15: Bez dechu, 2015, režie Tereza Karpianus) a poté písňovou tvorbu Jiřího Bulise s poezií Michela Fabera (Neskonalá, 2018, režie Jakub Šmíd). Pod koncepcí všech tří inscenací a původní hudbou k Adě je podepsán zakládající člen spolku Martin Severýn, ke kterému se tentokrát na jevišti připojují herci nejmladší generace Matěj Štrunc, Matouš Zah a Vlastimil Žwak. První reprízy groteskního kabaretu Ada jsou naplánované na 27. ledna, 15. února a 14. března.

Jan Těsnohlídek ml. (ročník 1987) je jedním z nejvýraznějších současných mladých českých básníků a držitelem Ceny Jiřího Ortena z roku 2010. Ve své úsporné, lakonické, syrové poezii se neustále vrací k tématu utopičnosti ideálního vztahu a lásky na celý život, k tématu frustrace z nepovedených svazků, z rozchodů a nových zamilování. Těsnohlídkovy sbírky Násilí bez předsudků (2009), Rakovina (2011), Ještě je co ztratit (2013), Hranice a zdi a Hlavně zachraň sebe (obě 2018) jsou krutě současným ozvukem poezie 60. let stojící mimo tehdejší oficiální proudy. V letech 2008 až 2011 byl redaktorem časopisu Psí víno, od roku 2011 provozuje vlastní nakladatelství JT's. Pochází z Krucemburku na Vysočině, v letech 2012 až 2016 žil v polském Krakově, nyní žije v Praze.

„Na prózu je třeba mít více času a ten bohužel nemám. Při běžném fungování „do práce z práce“ není snadné si najít čas na nějaké pravidelnější soustředění na prózu. Ada byla výjimkou, protože jsem byl v životní situaci, kdy by všechny básně byly o jednom motivu, a tak z toho vznikly spíše zápisky, které jsem díky stipendiu mohl poskládat.

Josef Kainar (1917–1971) byl český básník, textař, dramatik, překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář původem z Přerova. Byl členem umělecké Skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. Pro jeho dílo je typická ironie, grotesknost, zpěvnost a hovorový jazyk. K jeho nejvýznamnějším sbírkám patří Nové mýty (1946), Člověka hořce mám rád (1959) a Lazar a píseň (1960), psal ale také pro děti (Říkadla, Nevídáno – Neslýcháno) a pro divadlo (Nebožtík Nasredin, Ubu se vrací). Je autorem mnoha písňových textů – často s vlastní hudbou, ale i překladů slavných jazzových hitů a textů na stěžejní alba československého bigbítu (Město ER, Kuře v hodinkách).

„Nevěřil jsem nikdy a nevěřím dodnes básním psaným pro čtení nasucho. Hudební (nikoli jen písňová) intonace je pro mne jednou ze záruk, že to, co čtu, je báseň.

Divadlo NaHraně je nezávislý divadelní soubor, který se od svého založení v roce 2009 zaměřuje především na současnou britskou dramatiku, uváděnou v českých premiérách. Působí v Divadle Kampa.

http://www.divadlonahrane.cz/

Autor článku: Tereza Černá