Divadlo Petra Bezruče v Ostravě otevře opravenou budovu
Po více než půl roku trvající rekonstrukci otevře Divadlo Petra Bezruče v Ostravě v pátek 3. února svou přestavěnou budovu. Prvním představením v opraveném divadle bude premiéra dramatizace románu Emily Brontëové Na větrné hůrce. Novinářům to dnes řekli zástupci divadla.
"Změn doznal hlavně divadelní sál, kde je nové hlediště, nová světelná i zvuková aparatura. Samozřejmě máme i nová bezpečnostní zařízení, která tady chyběla, nebo únikové východy," řekl ředitel divadla Jiří Krejčí.
Mluvčí ostravského magistrátu Andrea Vojkovská uvedla, že rekonstrukce divadla stála 39 milionů korun. V sále po přestavbě přibylo několik sedadel, kapacita se ze 112 míst zvýšila na 125. Změnil se také vzhled vnitřních prostor divadla, nová je pokladna, šatna i foyer, bezbariérové jsou teď vstup i toalety. Nové prostory získalo divadlo na zadaptované části půdy, kde vznikly zkušebna, prádelna, sušárna a další zázemí.
Ředitel věří, že se nové prostory budou divákům líbit, i když by podle něj možná někteří dali přednost té starší, "trochu neuklizené" a rodinné podobě. "Myslím si, že nánosy nové omítky genius loci divadla nezničily," komentoval to umělecký šéf divadla Martin Františák.
Diváci si budou moci prohlédnout i bezrukou sošku, objevenou náhodně při rekonstrukci rekvizitárny. "Možná to je Petr Bezruč, nevíme. K duchu divadla ale určitě patří," řekl Krejčí.
V době přestavby soubor hrál například na scéně ostravského Divadla loutek nebo v Dole Hlubina, řadu představení odehrál také na zájezdech. Letošní sezonu proto pojmenoval Na cestě. Slavnostní znovuotevření divadla je naplánováno na 24. února, kdy soubor uvede obnovenou premiéru hry Henrika Ibsena Divoká kachna. První premiérou v nových prostorech však bude už tento týden inscenace Na větrné hůrce.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava: Na větrné hůrce
Dramatizaci jediného románu Emily Brontëové, který vyšel poprvé v roce 1847 a patří mezi nejvýznamnější díla anglické literatury, vytvořili režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně divadla Marta Ljubková. "Snažili jsme se co nejvíc přiblížit současnosti, aby divák měl příležitost nahlédnout své vlastní démony a traumata. Příběh nám sloužil jako inspirace, veškerou pohádkovost plynoucí z historických zpracování jsme se snažili odstranit," řekla Ljubková.
Režiséra Mikuláška prý překvapilo, jaký je rozpor mezi obecnou představou o tomto románu a skutečností. "Kniha vyvrací omyl, že se kdysi žilo lépe a lidé se k sobě chovali slušněji," řekl Mikulášek. Dílo je podle něj vším, jenom ne červenou knihovnou, je výpovědí o bezvýchodnosti lidských vztahů, krutosti, sobectví, slabosti i agresi.
