Dospělá Divadelní Flora bilancuje
Přes osm tisíc návštěvníků napočítali během letošní Divadelní Flory její organizátoři. Jedenáctidenní program nabídl šest desítek produkcí umělců z osmi zemí, pozval diváky na deset festivalových scén a výrazným způsobem připomněl osobnost dramatika a bývalého prezidenta Václava Havla.
„V průběhu posledních dvou sezon začala řada českých špičkových souborů zajímavě reflektovat tvorbu Václava Havla, což iniciovalo – v roce pětadvacátého výročí sametové revoluce – výrazný programový blok, jenž se setkal s mimořádným diváckým zájmem,“ uvedl ředitel přehlídky Petr Nerušil. „Já osobně jsem byl nadšen z autorského projektu režiséra Jana Friče a hudebníka Miloše Orsona Štědroně Velvet Havel v podání Divadla Na zábradlí, který považuji za jednu z nejlepších tuzemských inscenací posledních let. Hodně mne pobavila také originální adaptace Havlovy Audience souboru Spitfire Company,“ dodal Nerušil.
Mimo programovou sekci Jak je důležité míti Havla představila 18. Divadelní Flora aktuální tvorbu českého režiséra Daniela Špinara, na své si přišli i fanoušci Divadla Vosto5 nebo ostravského Divadla Petra Bezruče. „Doufám, že v příštích sezonách dostanu nějakou dobrou práci a že se sem jako herečka vrátím. Mám to tady moc ráda,“ okomentovala svoji účast na Divadelní Floře herečka posledně jmenovaného souboru Tereza Vilišová, čerstvá držitelka Ceny Thálie a Ceny Alfréda Radoka.
Olomoucký festival také dlouhodobě prezentuje to nejlepší v oblasti současného tance a performing arts především z Visegradské oblasti, ale i ze vzdálenějších zemí. Tentokrát se tu potkaly Magdalena Tuka a Anita Wach z Polska s Rékou Szabó z Maďarska nebo s mezinárodním projektem Edge české režisérky Petry Tejnorové. Vzácným hostem byla Cristina Maldonado z Mexika se svými kolegy z Německa a Francie. Maldonado v Olomouci uvedla světovou premiéru a první reprízu performance Sayat Nova, kterou připravila během rezidence v Divadle na cucky. „V Olomouci byly naše performance velmi dobře přijaty, měli jsme tu otevřené dveře,“ vzpomíná na svá festivalová představení Maldonado.
Další dvě premiéry, které 18. Divadelní Flora přinesla, vznikly v koprodukci pražských souborů Handa Gote a Divadla Vosto5 s místním ansámblem Divadla na cucky. V prvním případě se jednalo o inscenaci Mlčení, vystavěnou na základě výzkumu a experimentu s daným tématem. Divadlo Vosto5 se zase odvážilo svérázným způsobem vstoupit do prostoru olomouckého Horního náměstí a rozehrát tu „druhé město“. Projekt, nesoucí právě tento název, překvapil jak diváky se sluchátky shromážděné na střeše radničního podloubí, tak nic netušící kolemjdoucí. Několik dějových linií, odehrávajících se v různých částech náměstí, se nakonec spojilo v grandiózní finále. „Přivezli jsme si vysílačky, takže s pěti z herců jsem byl v kontaktu. Vlastně jsem vše jenom pozoroval, a když jsem viděl, že se děje něco zajímavého, tak jsem herce šoupl do éteru,“ vysvětluje režisér Jiří Havelka, který manipuloval dění od mixážního pultu.
Velkým lákadlem a prvním beznadějně vyprodaným představením byl opus brněnského Husa na provázku Amadeus. Inscenace, v níž se potkávají otec a syn Miroslav a Martin Donutilovi a která je zároveň dedikována Miloši Formanovi, byla doprovozena závěrečnou řečí režiséra Vladimíra Morávka, věnovanou jak olomoucké přehlídce, tak Václavu Havlovi.
Spolupořadatelské Moravské divadlo Olomouc se v programu objevilo tentokráte hned dvakrát, a to s činoherními tituly Amazonie a Hamlet. Provokativní inscenaci téhož Shakespearova textu přivezlo na Floru také pražské Švandovo divadlo.
18. Divadelní Flora nakonec zaznamenala také větší zájem o produkce ve festivalovém šapitó, kde program pokračoval téměř každý den až do pozdních nočních hodin. „Prostor na parkánu Uměleckého centra UP, kde bylo šapitó situováno, se stal přirozeným meeting pointem a zaplnil se i během prvních dnů, kdy nám tolik nepřálo počasí. V druhé části přehlídky už to tu téměř praskalo ve švech,“ uvedl za spokojené organizátory mluvčí festivalu Zdeněk Vévoda.
www.facebook.com/divadelniflora
