Hořkosladké výročí: NANOHACH slaví deset let třemi premiérami a nulovou finanční podporou

Taneční soubor NANOHACH patří k nejstarším skupinám, které se kontinuálně věnují autorské tvorbě na poli současného tance. Za sebou má přes 20 představení, spolupráci s významnými zahraničními choreografy a několik ocenění. K desátému výročí NANOHACH připravili tři premiéry a za dekádou svého pinožení se zvědavě ohlížejí osobní taneční sondou Move on i pohledem do proměn duše v projektu Diptych. Ke svým kulatinám pak dostali hned dvě paradoxní ocenění. Spoluzakladatel souboru, producent a tanečník Honza Malík obdržel od festivalu Next Wave titul Osobnost roku 2014 a grantová komise kulturního odboru pražského magistrátu poprvé v historii nepřispěje souboru na jeho činnost v roce 2015 ani korunu. NANOHACH tak stojí před rozhodnutím zda a jak financovat další tvůrčí činnost, která se měla zaměřit na podporu české tvorby a dialogu s nastupující taneční generací. 

Honza Malík, Michal Záhora, Lea Švejdová, Mariana Novotná a Marta Trpišovská se rozhodli založit vlastní soubor v roce 2004. Tedy v době, kdy současný tanec a umění skomíralo, soubory živelně vznikaly a zanikaly a kvarteto prvních absolventů Konzervatoře Duncan centre vstřebávalo zahraniční zkušenosti. Z tvůrčího elánu, zaujetí a pospolitosti vznikla touha založit sdružení, které by provozovalo stejnojemnnou skupinu NANOHACH. Mezi hlavní cíle si skupina vytkla podporu taneční profese, autorské tvorby a spolupráci českých tanečníků se zahraničními choreografy.
 

Potřeba vymezit se

Po několika letech energické a obohacující spolupráce s velkými jmény současného tance dohnala soubor, který svou existenci popisuje podle choreografa a tanečníka Honzy Malíka svou existenci jako neustálé pinožení a pachtění, jasně se rýsující potřeba. "Velmi často se nějaký soubor vytvoří kolem hlavního choreografa, ale my jsme repertoárový soubor a proto se najednou objevila potřeba nějak svoji práci vymezit a věnovat se české tvorbě," popisuje Malík. Svou roli v jejich rozhodování zřejmě sehrála snaha o využití vlastního potenciálu, dokud to jde, i touha po ukotvení v českém tanečním guláši, kde málokterý soubor má vlastního choreografa a potřeba najít zřejmé směřování a pokračování. Jasno mají NANOHACH v tom přinášet taneční tvar jinak než je obecně znám, mimo zřejmou dějovou linii. Ukázkovým příkladem jsou projekty tanečníka a choreografa a člena skupiny Michala Záhory. Jeho esenciální taneční výpravy do světa, kde není tady a teď, stojí sice nesměle, ale viditelně, mimo českou taneční platformu.
 

Move on

Kam jsme se posunuli, co se všechno změnilo? Lepší "narozeninovou" premiéru než spolupráci s Veronikou Švábovou, po deseti letech od prvního společného představení Naměkko Naostro si NANOHACH ani nemohli přát. Taneční sonda do životů členů a členek skupiny se snaží poodhalit, co se stalo s jejich osobními i profesními životy, jestli si mají pořád co říct a jestli se i po deseti letech dokážou překvapovat. Sečteno podtrženo - kam vlastně dospělo to jejich divadelně taneční pinožení a jakým směrem se budou NANOHACH pachtit dál. Jisté je jedno - pořád to bude netypicky, ale vždycky mimo mísu.
 

www.nanohach.cz