Já už tě namám rád
Po kultovním zfilmování Hlavy 22 se Joseph Heller dočkal tentokrát jevištního přepisu své povídky Já už tě nemám rád.
V produkci ProART se této nové podoby tanečního divadla ujal mladý choreograf a tanečník Martin Dvořák. Již minulou sezónu zaujal tanečním dramatem Viktora E. Frankla Gabriel Lion 2004, který měl premiéru v Terezíně a odstartoval „tvůrčí festival“ a umělecké dílny Tanec Terezín.
Výjimečnost Hellerovského projektu je podtržena původní hudbou německého hudebníka a skladatele Thomase Putensena a jeho kapely, jež doprovodí živě pouhá 4 představení v Praze a Brně. Tři němečtí hudebníci (klavír, saxofon, bicí) oscilující mezi jazzem a rockem dosahují velkého uznání na koncertních pódiích v celém Německu, hlavně však v Berlíně.
Dvořák prošel řadou tuzemských i zahraničních angažmá, jmenujme alespoň Pražský komorní balet, Volksoper Wien/TanzTheaterWien, Ballett Bern či v současnosti Landestheater Innsbruck. Jeho práci je blízké propojování divadelních žánrů, zejména herectví a tance. Na českou taneční scénu přináší dosud nepříliš užívanou formu tanečního divadla a klade důraz na osobnost interpreta, jeho všestrannost, opravdovost a schopnost improvizovat. Odbourává zajetá klišé a postupy a balancuje na pomezí experimentu a divácky široce přístupného žánru. Ke spolupráci přizval tři zkušené tanečníky – Petra Koláře (sólistu baletu Státní opery Praha a Pražského komorního baletu, nositele Ceny Thálie) úlohu jeho manželky nepředstírá jeho skutečná žena Lenka Kolářová-Koldinská (rovněž tanečnice PKB a Tanečního divadla Antares). Dvořákovou partnerkou v tomto tanečním dramatu dvou manželských párů je Alena Pajasová (zkušená tanečnice české nezávislé taneční scény).
Inspirací a předlohou 70 minutového představení je rovněž tvorba režisérky, spisovatelky a dokumentaristky Olgy Sommerové, zejména její knižní řada O čem sní ženy. Sám choreograf k představení řekl: „Mnohdy mě překvapuje a trápí „nevyváženost“ a disharmonie dvou lidí, kteří spolu žijí. Psychologické hry, ponižování, diskriminace, duševní i fyzické týrání, psychická labilita mužů, hysterie žen, komplexy z dětství nás nutí utíkat se do fiktivních a nereálných vztahů. Právě v nich často končí naše skutečná partnerství a manželství. Uzavíráme se sami před sebou i před druhými. Často tedy žijeme ve vztazích, o kterých víme, že je žít nechceme a sníme o takových, které žít nikdy nebudeme. Pomyslná hranice však, napříč našim přesvědčením o opaku, je velice tenká. Někdy stačí okamžik a sny se na pár vteřin spojí s realitou.“
Nenechte si proto ujít premiéru tohoto projektu 11. a 12. 5. v brněnském HaDivadle, či pražské reprízy 16. a 18. 5. v divadle Alfréd ve dvoře. Info a rezervace na www.proart-festival.cz.
Zdroj: www.proart-festival.cz
