Jihočeské divadlo nabízí opravdovou raritu z oblasti české komické opery 19. století

Jako svou druhou premiéru divadelní sezóny 2015/16 uvádí operní soubor Jihočeského divadla dnes prakticky neznámou českou operu 19. století Zakletý princ skladatele Vojtěch Hřímalého (1842 – 1908). Ve své době velmi populární operu uvedlo plzeňské divadlo dokonce i v Budějovicích (1897), Zakletý princ se sem tedy vrací po bezmála 120 letech v novodobé premiéře.

Opera Zakletý princ poprvé zazněla 13. května 1872 v budově pražského Novoměstského divadla (známého také jako Divadlo před Koňskou branou). Libreto k ní vzniklo podle činoherní komedie Johanna von Plötze Der Verwunschene Prinz, známé českým divákům z adaptace uváděné v Prozatímním divadle. Jeho autor, Jindřich Böhm, jej původně psal pro Bedřicha Smetanu, který v příběhu venkovského ševce, jenž večer „přebere“, ráno se místo v hospodě vzbudí na zámku a svou přeměnu chytře obrátí ve svůj prospěch, rozpoznal vhodnou látku pro komickou operu. Pro neshody s libretistou však nakonec všechna slova určená ke zhudebnění doputovala na stůl koncertního mistra a prvního houslisty Prozatímního divadla Hřímalého, který se rád chopil příležitosti napsat po Smetanově Prodané nevěstě další „prostonárodní hudební veselohru“, tentokrát (v historii české opery poprvé) s výrazným pohádkovým motivem. Böhmova a Hřímalého operní pohádka o tom, jak se přes noc stal z chasníka princ, měla u soudobého publika úspěch „přímo senzační“, rovněž hudební kritika v ní vítala „živé rytmy a zpěvné motivy, jakož i výbornou znalost účinku scénického“. Jako druhá z českých oper po Prodané nevěstě tak Zakletý princ záhy pronikl také do zahraničí.

V českých zemích se hojně hrál až do 30. let 20. století (jeho poslední inscenace v Národním divadle v Praze je z roku 1933). Jediná inscenace opery po 2. světové válce byla provedena roku 1952 Slezským divadlem v Opavě. Její pozdější absenci na českých jevištích v dalších letech způsobila nejen prezentace skladatele coby zásadního odpůrce Bedřicha Smetany, ale i hodnocení jeho Zakletého prince jakožto „práce na rozcestí mezi komickou operou a operetou“ s prvky dobové populární hudby. Partitura ani klavírní výtah opery proto nebyly vydány tiskem. Soubor opery JD vycházel při studiu z jejich opisu z roku 1896, který se zachoval v archivu Divadla J. K. Tyla v Plzni – rodném městě skladatele. Někdejší ansámbl plzeňské opery hrál samozřejmě Zakletého prince jako populární „lidový kus“ i po vlastech českých po různých stagionách. Jednou z nich byly i České Budějovice. Na záznamu v notovém partu tehdejšího prvního plzeňského hornisty Zitterbartha čteme unikátní zápis: „Budweis 5. 5. 1897“.

Hudebního nastudování se ujal Jan Bubák a režie Miloslav Veselý. V Jihočeském divadle v této opeře také debutuje řada mladých operních tváří – barytonisté Aleš Janiga a Martin Štolba (princ Miroslav), tenorista Peter Malý (švec Toník, v alternaci s Alešem Voráčkem) a sopranistky Zuzana Benešová a Kristýna Vylíčilová (Toníkova nevěsta Evička).

„Hřímalého Zakletý princ – viděno dnešníma očima – zůstává posluchačsky vděčnou ´operkou´ s nestárnoucími komediálními situacemi. A jako takový může být i takřka po 150 letech od svého vzniku zdrojem zábavy pro ty, kteří si chtějí doplnit svůj hudební obzor,“ dodává dramaturg František Řihout.

www.jihoceskedivadlo.cz