Kouzelná flétna je poněkud neobvyklá opera.
Kouzelnou flétnu napsal Wolfgang Amadeus Mozart na objednávku Emanuela Schikanedera pro pobavení lidu. Nebyla nikdy myšlena jako dvorská opera nebo dílo pro vyšší společnost, byla určena pro současníky - přátele a obyvatele předměstí Vídně. Dnešní terminologií by se dala nazvat muzikálem 18. století. Nezvyklé je, že není celá jen zpívaná, naopak – už prvotní myšlenkou byla určena pro činoherce, kteří umějí zpívat
Ve Zlínském městském divadle tento záměr dotáhli až do konce: „Pokusili jsme se to celé zrekonstruovat, i když ne na bázi doby, ale se vztahem k dnešku,“ vysvětluje hostující režisérka Karla Štaubertová-Sturm, jejíž Kouzelná flétna je druhou inscenací, kterou režíruje v této sezoně v MDZ. Příběh vypráví o tom, jak si Schikaneder dal napsat Kouzelnou flétnu na objednávku od Mozarta, který byl právě v komplikované finanční situaci. Dnešními slovy řečeno - psal ji „na kšeft“. A právě to rámuje celý příběh zlínské Kouzelné flétny - Mozart neustále vstupuje do děje a vystupuje z něj, což režisérka označuje za snahu vizualizovat v inscenaci proces tvoření. Tento způsob pojetí ještě upřesňuje: „Zajímal mě nejen vlastní příběh a ztvárnění, ale i to, jak Kouzelná flétna vznikala, vztahy mezi Schikanederem a Mozartem. Co by se stalo, kdyby žil dnes? Možná kolem nás chodí význační umělci, a protože nemají žádné peníze, nikdo jejich cédéčka nevydává. Mozart byl ve své době rebel, člověk vymykající se společnosti, společnosti dělené na lidi správné a ty druhé, žil velmi nekonvenčním životem. Toto všechno jsem se tam snažila přenést na prkna tak, aby to bylo srozumitelné dnešnímu divákovi. Takže inscenace není úplně dobová, není situována v 18. století, protože v době, kdy to Mozart psal, byli lidé na jevišti i v hledišti oblečení stejně - byla to současná záležitost. My jsme děj do současnosti nezařadili zas tak úplně, nejsou v něm žádné násilné aktualizace, ale pokusila jsem se tyto dvě doby propojit a skloubit.
Charaktery jsou současné - Mozart se chová jako současný skladatel - má nápady, ale nemá prostředky, zatímco Schikaneder, který v původním díle hraje Papagena (ve Zlíně Sarastra), je byznysmen, prostředky má, a také je dá, včetně know-how a managementu.
Mozart psal celou operu s úmyslem, že v ní budou zpívat činoherci. Některé role jsou však tak náročné, že je činoherci nezvládnou. „V té době asi měli dobré zpěvačky i v těch ne úplně špičkových operních domech, protože jinak by to asi takhle Mozart psát nemohl. Zařadil tam velice exponované party, jako je například part Královny noci, který nezazpívá činoherečka, ale musí to být školený hlas, proto si nejspíš i tehdy najímali operní zpěvačku. My jsme to vyřešili tak, že jsem přizvala svoji kolegyni z opery – Evu Charvátovou (hostuje například v Národním divadle Praha – pozn. red.). Patří k několika málo zpěvačkám, které dokáží zazpívat Královnu noci, může hostovat kdekoliv.“ Její hlas, koloraturní soprán, je nejvyšší soprán, který je schopen nejvyšších rychlých akordů, běhů do velkých výšek. Je to hodně pohyblivý hlas, který dokáže rychle zazpívat hodně not za sebou. Je zvonivý, rychle běžící, lehoučký,“ vysvětlila Karla Štaubertová-Sturm.
Výběr herců se uskutečnil už před prázdninami, kdy zde režisérka pracovala na Baronu Prášilovi: „Vyhlásili jsme konkurz, ale měla jsem už své tajné tipy. Na základě předzpívání jsem pak vybírala herce podle výsledků i podle typů, aby šli k sobě.“
Kromě Evy Charvátové se objeví v inscenaci i další hosté: baletka z Janáčkova divadla v Brně, sólistka a čtyři tanečníci z Břeclavi.
„Snažili jsme se ukázat kromě příběhu života Mozarta a Schikanedera ještě pohádku, kouzelnou pohádku, která by měla zaujmout i dospělého diváka. Není třeba dělit žánry na to, že na pohádky by měly chodit jenom děti. Právě tato pohádka je o moudrosti, sebeovládání a o tom, že když se člověk nežene rychle za úspěchem, dosáhne trpělivostí, mlčenlivostí a sebeovládáním svého cíle a překoná zlo a dobro zvítězí. Takže i když v reálném životě je tomu jinak, snažili jsme se pohádku povýšit na vyšší žánr a vrátit pozornost diváka k věcem, jimiž by se člověk měl zabývat, aby se stal lepším,“ řekla na závěr režisérka.
