Nejnovější provázkovská inscenace Ticho na Zemi zavede diváky na jedno současné evropské letiště
Co spojuje špičkového vědce a muslimskou uklízečku? Pilota a známou herečku? Bohatou vdovu a údržbáře? Nejnovější provázkovská inscenace Ticho na Zemi v režii Doda Gombára zavede diváky na jedno současné evropské letiště, na němž se v tichu anonymního čekání překvapivě protne sedm konkrétních lidských osudů. Ticho na Zemi v Divadle Husa na provázku poprvé zavládne už v pátek 31. května 2019.
Zdánlivě všední den na letišti kdesi v Evropě. Pasažéři mlčky čekají na odlet. A taky na životní změnu, na lásku či na zázrak. Spolu a zároveň sami. Z ticha anonymního čekání se vynořují dávno zasuté vzpomínky i zásadní životní otázky, jimž naráz nelze uniknout. Před očima diváků se začínají rozvíjet příběhy, které jako by volaly po společném vyústění… Jaké bude?
Umíme být sami se svými myšlenkami? A umíme být spolu? Kolik toho vlastně potřebujeme vědět o člověku, abychom mohli říci, že jej známe? Tyto a další otázky klade nevšední autorská inscenace Ticho na Zemi, jejíž premiéra načasovaná na poslední květnový den uzavře letošní sezonu na Zelném trhu. Tvůrci přitom lákají na koncentrovaný a potenciálně uhrančivý divadelní zážitek s aktuálním společenským přesahem.
Divadlo Husa na provázku tentokrát vsadilo nejen na renomovaného režiséra slovenského původu Doda Gombára, který se na Provázek vrací po sedmnácti letech, ale především na jednu z vysoce aktuálních podob ticha: „Odborníci z řad psychologů i sociologů stále hlasitěji mluví o mizení takzvané společenské soudržnosti, varují před tím, že evropská společnost přestává držet pohromadě a že se rozpadá do stále menších a uzavřenějších skupin, které spolu nechtějí či dokonce už ani nemohou mluvit. Právě ticho tohoto rozpadání nás zajímá. Ptáme se, zda a za jakých podmínek jsme schopní a ochotní ho prolomit – a zda možná není tím, čemu říkáme ´ticho před bouří´,“ nastiňuje jedno z témat inscenace dramaturg Martin Sládeček.
„Od začátku jsme věděli, že chceme s herci hledat chvíle, v nichž se nic neříká, protože říct cokoli je už pozdě, anebo brzy. Chvíle, v nichž člověk hledá řeč. Stanuli jsme přitom před nelehkým úkolem - jak promlouvat k současnosti inscenací, v níž se povětšinu času mlčí, aniž by se z toho stala pantomima? Za těch několik týdnů zkoušení jsme přitom od této obecné úvahy došli k jasnému jevištnímu tvaru s konkrétním dějištěm, příběhem a postavami,” líčí proces zkoušení této netradiční inscenace režisér Dodo Gombár.
Autorem moderně působící minimalistické scénografie vycházející z šedivé horizontály letištní chodby je Marek Hollý, ryze současné kostýmy vytvořila Hana Knotková. Na zvukové složce inscenace spolupracoval známý skladatel David Rotter, na té pohybové pak slovenský choreograf Ján Ševčík.