Nový umělecký šéf činohry Národního divadla Brno
Stávající šéf činohry NdB Martin Františák odchází po vzájemné dohodě ze své funkce k 31. 12. 2018. Od 1. ledna 2019 se vedení souboru činohry ujme Milan Šotek, který nyní působí jako dramaturg Národního divadla v Praze. V tuto chvíli již pracuje na přípravě dramaturgického plánu sezony 2019/2020.
Slovo ředitele NdB:
Rozhodl jsem se nést plně odpovědnost za jmenování nového uměleckého šéfa souboru. Na základě důkladné personální rešerše jsem od listopadu loňského roku vedl paralelní jednání se čtyřmi výraznými osobnostmi českého a slovenského divadla. Oslovil jsem osobnosti, které svůj talent nezpochybnitelně prokázaly mnoha realizacemi a v tuto chvíli působí v prestižních divadlech. Mým úkolem bylo je přesvědčit, že stojí za to „vyměnit dres“ a stát se lídrem, který promění potenciál souboru činohry NdB. Jsem přesvědčený, že Milan Šotek, který přichází s ideovou vizí velké činohry založené na divadle dramatu, na divadle, ve kterém silné herecké osobnosti jednají ve vypjatých dramatických situacích a právě tímto jednáním formulují téma, je i díky svým předchozím zkušenostem ideálním kandidátem na tento post. Věřím, že bude silnou posilou pro tým vedení NdB a přispěje k dalšímu rozvoji divadla. Jsem si jist, že dramaturg na postu uměleckého šéfa je v tuto chvíli tím, koho činohra potřebuje. Shodujeme se jednoznačně v hlavních prioritách – tedy v důsledné a promyšlené péči o soubor, v potřebě nadřadit divadlo tématu divadlu formy, a přesto, nebo právě proto, precizovat čitelný inscenační styl činohry NdB. A k tomu zároveň aktivně pečovat o rozvoj současné dramatické tvorby.
Slovo budoucího nového uměleckého šéfa NdB:
ČINOHRA NENÍ SPROSTÉ SLOVO
Může to znít banálně, ale rád bych v činohře brněnského Národního divadla pěstoval činohru. Činohru, která pro mě není myslitelná bez práce se slovem – se slovem chápaným nikoliv jako literatura, ale jako impuls k herecké tvorbě. To není samozřejmost.
Činohra jako by se dnes dobrovolně zbavovala toho, v čem dokáže být nejsilnější a vlastně jedinečná: hereckého jednání v dramatické situaci – jinými slovy toho, že je divadlem herců a autorů. Brněnská divadelní síť je pro takové zaměření rozvržena nesmírně šťastně. Působí-li zde Centrum experimentálního divadla i divadlo Městské, může si činohra NdB dovolit na obou svých – byť odlišně koncipovaných – scénách hrát činoherně, a nestydět se za to. Chci hledat podoby současné, sebevědomé činohry, která nepošilhává po jiných formách divadla. Netoužím po fúzi s divadelní alternativou – respektive budu takové alternativě poskytovat tolik potřebnou rezonanční desku. Jí pak budu vděčný za totéž.
Pokusům o velkou činohru bude podřízen i okruh oslovených režisérů. Chci zvát takové režisérské osobnosti, které dosud ctí činohru jako interpretační divadlo, jejichž invence a osobitost má východisko v dramatickém textu a umocňuje hru herců. S takovými tvůrci jsem pak vlastně předdomluven, že dělat dnes velké ansámblové divadlo má ještě smysl. Přitom se z nich dá sestavit tuze pestrá paleta. Bude to o to snazší, že s tímto tvrzením nebylo v rozporu už usilování Martina Františáka, z jehož rukou bude mi ctí soubor činohry přebírat.
Ježto budu činohře šéfovat jakožto dramaturg, považuji za nezbytné přivést si s sebou kmenového režiséra. Tím se stane Štěpán Pácl, generačně spřízněný režisér, s nímž mám ty nejlepší osobní zkušenosti z tandemu režisér-dramaturg a který celou svou dosavadní tvorbou – zhusta zaměřenou na českou dramatiku – hledá možnosti slova v prostoru. Kmenovým režisérem svého druhu je pak v mých očích také Martin Glaser, jehož režijní hostování v činohře nepociťuji jako úlitbu vedení divadla, nýbrž jako něco velice chtěného.
Dále bych rád vytvořil okruh alespoň tří dalších režisérů, kteří budou se souborem pracovat rovněž kontinuálně. Ke své velké radosti už jsem na pravidelné spolupráci smluven s Ivanem Krejčím, uměleckým šéfem Komorní scény Aréna, která mě od školy fascinuje mimořádnou ansámblovou souhrou – tedy schopností herců držet styl inscenace.
Nerad bych dále mluvil v přílišných obecninách. Více o tom, jak vidím činohru Národního divadla Brno, řeknu dramaturgickým plánem sezony 2019/2020, na jehož přípravě začínám v těchto dnech intenzivně pracovat. Počet činoherních premiér NdB, toť přímo dramaturgův sen! Za jediné šéfovské období je před námi téměř 50 inscenací. To už je slušná řádka, aby se v jejím průběhu dal artikulovat inscenační styl a jednotlivé tematické linie. Aby naše konání mělo výhled a dej pámbů i smysl. Ve vícesouborových divadlech není obvyklé, aby činohra měla de facto vlastní dům. V tomto smyslu je Mahenovo divadlo divadlem vysněným.
Rád bych rozšířil kánon českého dramatu nad rámec oněch zhruba 10 zas a znovu obehrávaných titulů. Rád bych inicioval a inspiroval vznik původních českých her – a to přímo programově, ne jen jeden titul ob sezonu. Rád bych uváděl pouze tituly, o kterých budu bytostně přesvědčen, za jejichž kvalitu budu dramaturgicky ručit. Jen tak o nich dokážu přesvědčit herce a herci diváky. A v neposlední řadě bych rád věřil v naše diváky – totiž že po své činohře budou vyžadovat, aby se při ní nikdy nenudili, ale aby jim zároveň předkládala i znepokojivé obrazy světa. Velice se na tu práci těším.
