Opera Leoše Janáčka Osud bude uvedena v Národním divadle moravskoslezském
Lázeňská romance v životě skladatele. Nenaplněná tragická láska. Libreto vytvořené Fedorou Bartošovou, přítelkyní skladatelovy zesnulé dcery Olgy, ale Janáčkem několikráte přepracované. Přesvědčivá a pozoruhodně zralá hudba. Ale také odmítavé postoje divadel a premiéra až 30 let po smrti skladatele. I to je Osud Leoše Janáčka z roku 1907. Operu nyní v premiérách 18. a 20. října 2018 uvede Národní divadlo moravskoslezské. Díky tomu se NDM stane celosvětově druhým divadlem, kde byly uvedeny všechny Janáčkovy opery.
„Zároveň opera splňuje zadání pro naši jubilejní – stou – sezónu: uvádět jen díla v našem divadle dosud nehraná,“ připomněl ředitel divadla a zároveň režisér inscenace Jiří Nekvasil. „Naše inscenace Osudu je zároveň zásadním příspěvkem Národního divadla moravskoslezského do společného projektu ostravské hudební scény Janáček Ostrava 2018 k 90. výročí úmrtí skladatele,“ dodal Nekvasil.
„V Národním divadle moravskoslezském měla úspěšnou premiéru Janáčkova Její pastorkyňa hned v první sezóně v roce 1919 a v meziválečném období byly na prknech tohoto divadla uvedeny téměř všechny jeho opery. Na neprávem opomíjený Osud se dostává až nyní. Příběh, kde se mísí báseň a pravda života, obdařil Leoš Janáček pozoruhodnou, zralou hudbou, tak silnou a originální, jakou známe až z jeho následujících vrcholných operních děl. I když se Janáček usilovně snažil několik následných let o uvedení této opery, její premiéry se nedočkal. Odehrála se až 30 let po jeho smrti – 25. října 1958 v Brně, o den později pak v Městském divadle v německém Stuttgartu. Naše inscenace je teprve šestým nastudováním této opery v Česku. V posledních letech se dílo stále více prosazuje i na významných zahraničních operních scénách,“ přibližuje režisér Jiří Nekvasil.
Zároveň netají pokoru i obdiv ke skladateli a opeře samotné. „Už před 40 lety dostal můj otec Miroslav, také operní režisér, nabídku inscenovat Osud v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Tehdy šlo teprve o druhé uvedení u nás. Premiéra byla v roce 1978 a na rozdíl od předchozího prvního uvedení v Brně bylo dílo interpretováno tak, jak to Janáček zamýšlel. K dispozici tehdy už byly i nahrávky s podmanivým Vilémem Přibylem v roli skladatele Živného. Sám jsem mohl tehdy být i u příprav konceptu scény inscenace svého otce,“ vzpomíná Jiří Nekvasil.
„Osud je skvělá, v Janáčkově tvorbě ojedinělá opera. Má silné autobiografické prvky, inspirována konkrétními setkáními, postavami, prostředími a situacemi z Janáčkova života. Hlavní hrdinou opery je hudební skladatel a hlavním tématem tragický příběh lásky a jeho života, který se stává námětem jím komponované opery. Stírá se zde hranice mezi realitou a dílem, poslední nedokončený akt opery se musí stát realitou, aby opera došla ke svému konci, a tou je smrt autora,“ uzavírá osobní pohled Jiří Nekvasil.
Po smrti dcery Olgy a krátce po dokončení opery Její pastorkyňa odjel skladatel do Luhačovic a prožíval zřejmě nejtěžší chvíle života. Hledal nový námět – „svěží, moderní, překypující životem a elegancí“. Našel jej v příběhu zhrzené lásky Kamily Urválkové, sestry básníka Egona Schillera a manželky lesmistra z Dolních Karlovic. Vyprávěla mu o svém vztahu a rozchodu se skladatelem a dirigentem Ludvíkem Vítězslavem Čelanským. Ten poté napsal operu Kamila (uvedlo Národní divadlo v roce1897), která líčí hlavní hrdinku velmi nelichotivě. A přestože příběh hlavní postavy opery nebyl věcí veřejnou, rozhodl se Janáček oplatit stejnou mincí – operou. Operou, ve které jsou (jak uvedeno výše) znatelné silně autobiografické prvky a která je už ovlivněna jeho poměrem s vdanou Urválkovou. Její postavě dal Janáček i podobné jméno – Míla Válková.
Tři dějství se odehrávají ve třech kontrastních prostředích: na kolonádě luhačovických lázní, v dusné rodinné atmosféře a konečně několik let poté v aule konzervatoře, kde se nacvičuje nová opera a kde tragický život skladatele končí. Všechna jsou propojena osudovou otázkou: Víš, co je láska?
Fedora Bartošová vytvořila z Janáčkových črt Tři obrazy (fragmenty) románové, které sám skladatel následně přepracoval. Bartošová sama slyšela výslednou podobu teprve v roce 1934 a byla nadšená.
V NDM v roli Míly alternují Linda Ballová a Veronika Holbová. Roli skladatele Živného hrají a zpívají Martin Šrejma nebo Josef Moravec. Další role: matka Míly – Petra Alvarez Šimková / Jitka Svobodová; učitelka slečna Stuhlá – Eva Dřízgová-Jirušová / Zuzana Jeřábková; Dr. Suda – Tomáš Kořínek / Petr Levíček; malíř Lhotský – Roman Hoza / Jakub Kettner; Konečný – Lukáš Bařák / Lukáš Zeman.
Scénu vytvořil Daniel Dvořák, kostýmy ve stylizované secesi Simona Rybáková. Hudebně operu nastudoval Jakub Klecker.
