Oxana Smilková připravuje na Slovácku Čechovův Višňový sad
Do uherskohradišťského Slováckého divadla se po sedmi letech vrátila vyhlášená režisérka Oxana Smilková, aby s herci nastudovala Višňový sad Antona Pavloviče Čechova. Premiéra této stále aktuální hořké komedie, která bude pátou letošní novinkou Slováckého divadla, je naplánována na druhou zářijovou sobotu.
"Ano, strašidlo je zpátky, herecký gulag se vrátil," přivítala dnes s úsměvem herce režisérka, jež je známá svou náročností. "Višňový sad je poslední Čechovovou hrou a je v ní všechno. Mě samotnou nepřestává fascinovat a byla bych ráda, aby nadchla i diváky," dodala. Prozradila také, jaký klíč by chtěla k výkladu hry použít. "Především je nutné uvědomit si, že jde o komedii. A po obsahové stránce je pro mě důležitá destrukce vztahů, destrukce bytí. Višňový sad, to je naše planeta. Je stejně ohrožená a má namále," řekla.
Čechov (1860 až 1904) zemřel na tuberkulózu v pouhých čtyřiačtyřiceti letech. Višňový sad měl premiéru půl roku před jeho smrtí. Pojednává o střetu lidí různých generací a mentalit, všechny přitom trápí obyčejné lidské starosti. Všichni hledají smysl života a existenční jistotu v měnícím se světě, symbolizovaném prodejem starousedlého panství, a také lásku. Herce při zkoušení rozhodně nečeká procházka růžovým sadem.
"Budeme tančit všemožné žánry, mluvit ve světových jazycích, zpívat, zkrátka dostaneme zabrat," řekl představitel věčného studenta Trofimova Josef Kubáník. "Vždycky, když dojde na spolupráci s paní režisérkou Smilkovou, jsme nadšení i zděšení zároveň. Nadšení jsme z její nevyčerpatelné energie, chytrého výkladu a neobyčejně silného výsledku. Zděšení jsme z té cesty, která k tomu všemu vede," dodala Jitka Josková, která bude hrát dceru statkářky Raněvské Aňu. Kromě nich se v inscenaci objeví například Anna Pospíchalová v roli statkářky či Tomáš Šulaj jako zemitý, dravý a podnikavý Lopachin.
Kyjevská rodačka Smilková, která má české občanství, spolupracuje s divadly v Česku i zahraničí. Na Slovácku připravuje třetí inscenaci. V roce 2003 v Uherském Hradišti režírovala Čechovova Racka, nominovaného na cenu ministerstva kultury, o dva roky později pak Lermontovu Maškarádu, o které se poté nejen v regionu mluvilo jako o jedné z největších divadelních událostí.
