Přehlídka tanečního divadla Natřikrát

7. 6. 2004

Rialto Nomad Fabrik 

Waste Land / Pustina - předehra kočovníků

Choreografie a tanec: William Petit

Hudba: Tradiční maďarská hudba, Tarafs of Haidouks, Felix Lajko

Světelný design: Thierry Lacroix

Svět zvuků: Sabine de Vivies a William Petit

 

Spodobnění komunikace individua s tím, co jej přesahuje, co jím proniká svou nezjistitelnou podstatou. Rituál, podivný a nádherný. Postava zahalená do přívalu řeči, do spirály příběhu, vzpomínek, vln výdechů, suity tanců se slovy. Účastní se obřadu, v němž se zakořeňuje právě zrozený život, který pak v jednom obraze umírá, aby se mohl znovu zrodit. Je na hranici, na ostří nože, v okamžiku zrození.

„Jsi příbytkem neznámého. Pohybuj se jen odstraňováním sama sebe z prostoru. Vstupuj jen otvorem bez východu.“

 

Slava / Obřad

Choreografie: William Petit

Tančí: Caroline Brotons

Hudba: Felix Lajko

Světelný design: Thierry Lacroix

 

Představení je ozvěnou textu Jean Claude Grosse, „Deuils ou l'invitation a la vie“ / Smutek aneb Pozvání k životu.

Prochází otázkami o ztrátě někoho blízkého, o odloučenosti, navracejících se vzpomínkách, o nehodě, která kdesi daleko, v cizí zemi, jež mohla být blízká, přetrhla běh života.

Skupina Rialto od roku 2000 rozvíjí kulturní projekt na téma „Kočovný život, identita a teritorium“. Hledá nové možnosti tvorby a její prezentace na netradičních místech s netradičními uměleckými postupy. Představení Rialto jsou plná výbušné energie s úchvatnými tanečními kreacemi, probíhají často v interakci s divákem.

Skupina Rialto Fabrik Nomade sídlí v Toulonu na jihu Francie, kde v jejich studiu probíhají mnohé pedagogické programy, stáže a pravidelné taneční kursy

 

 

 

 

9. 6. 2004

Filigrán

Hledačům pokladů

Choreografie: Veronika Kacianová, Veronika Kolečkářová

Tančí: Michal Gigimov, Ondřej Janek, Michal Plíska, Florian Tilzer, Marek Vráblík

Hudba: Pavel Fajt

Veronika Kacianová absolvovala DC konzervatoř v Praze a stáž na Folkwang Hochschule v Essenu.

Vystupovala na festivalu Konfrontace (Praha), Podzimní listí - NoD (Praha), IT'S (Amsterdam), New Dance (Porto).

V současnosti vyučuje v Tanečním Studiu DC, v ZUŠ v Praze Dejvicích, jako interpretka spolupracuje na mnoha tanečních projektech.

Veronika Kolečkářová absolvovala JAMU v Brně (obor taneční pedagogika) a pracuje v současnosti jako taneční pedagožka v Brně a Mikulově. Zakládající členka taneční skupiny Filigrán.

 

Dvanáctá hodina odbila

Choreografie: Markéta Fialová

Tančí: Lenka Dofková, Markéta Fialová, Veronika Kolečkářová

Hudba: Zvony rodu Manoušků, Zlatá muzika - SLUK /Slovenské lidové/

Markéta Fialová absolvovala DC konzervatoř v Praze a studijní pobyt na VŠMU v Bratislavě. Nyní je studentkou JAMU v Brně a učí na ZUŠ. Na základě choreografické spolupráce M. Fialové a M. Srnky z HAMU v Praze vznikla choreografie do projektu Con Tempo - uvedení bylo v DC, v Terezínské pevnosti, na lodi bratří Formanů

a divadle Barka.

 

Jedna velká

Choreografie: Dobra Zelenková

Tančí: Lenka Dofková, Veronika Kolečkářová, Petra Štěpánková, Zuzana Vávrová

Hudba: Sons of the desert, Sepultura, Gesänge der heimischen Heuschrecken

 

Z rodu rovnokřídlých

Choreografie: Dobra Zelenková

Tančí: Lenka Dofková, Veronika Kolečkářová, Petra Štěpánková, Zuzana Vávrová, Michal Gigimov, Florian Tilzer

Hudba: Childman, BOO, Jiří Bulis

 

Choreografie jako celek vznikla náhle, za účelem nečekané prezentace souboru na letní taneční škole v Liptovském Mikuláši 2002. Byly v ní použity úryvky z některých starších prací i nově vzniklé sekvence. Vše bylo propojeno v jednolitý celek pomocí improvizovaných vstupů.

Choreografie byla od té doby prezentována ještě několikrát, vždy se záměrnými drobnými změnami v řazení jednotlivých sekvencí, v hudebním doprovodu nebo počtu interpretů. To všechno, současně s velkým podílem improvizovaných nebo částečně improvizovaných úseků, vyvolává u tanečníků zdravou dávku neustálého napětí, udržuje je ve střehu, nutí je reagovat na nečekané situace. Každé představení se tak stává malým dobrodružstvím s atmosférou, která se již nikdy nebude opakovat. Alespoň část z toho se snad přenáší i na diváky.

Filigrán je nezávisle fungující taneční sdružení působící v Brně. Tvorba souboru se charakterizuje jak tanečními formami, tak i pro samotné aktéry zcela netušenými, dalo by se říci osobními projevy tanečníků, aneb „co koho napadne a jak komu libo“.

Filigrán se prezentuje svými představeními samostatně i v rámci různých festivalů (Linzfest v Linci, AIDS - benefice Staying alive v Innsbrucku, Im Flieger/WUK Werkstätten und Kulturhaus ve Vídni, Natřikrát v Brně, Mezi Ploty v Praze, Evropský festival Etnik v Jičíně…)

 

11. 6. 2004

Jak hlavou zdi neprorážet

Autor: Martin Vraný

Choreografický koncept : Martin Vraný

Choreografie: Lucie Klosová, Petr Opavský, Martin Vraný

Tančí: Lucie Klosová, Petr Opavský

Hudba: Seno

Světelný design: Martin Vraný

 

Při řešení životních situací, více či méně šťastných, podléháme určitým klišé. Na často se opakující problém  tak reagujeme vždy stejně, podle vyzkoušeného vzoru. Objeví-li se situace „nestandardní“, nemusí „standardní“ řešení stačit a problém se stává zdánlivě neřešitelným. Zpravidla se v problematice utápíme až ke stresovému vypětí, dokud se nám nepodaří zlomit tento ustálený zvyk a najít jinou cestu. Svůj způsob života považujeme většinou za nejlepší. Zrovna tak i způsob myšlení, řešení problémů a komunikace s okolním světem. Ve svém okolí vnímáme jedince dominantnější a jedince „slabší“. Slabším jedincům máme tendenci náš způsob života vnucovat. Nerespektujeme tak jejich vlastní volbu, osobní růst, svobodný názor. Respekt v našem životě často chybí. Jeho nedostatek řešíme společenskými pravidly. Vztah jednotlivce ke společnosti to však neřeší, a tak nevnímáme dostatečně své okolí, které může mít jiný názor a jiné problémy. Často vidíme přicházející problém s časovým předstihem. Ne vždy se ale uskuteční a my jsme přesto v pokušení ho řešit. Pokud takový problém souvisí se slabším jedincem, považujeme svoji intervenci za jediné východisko a nezastaví nás ani nedostatek informací.

Tyto aspekty se mohou projevit v rodinném kruhu, v přátelském vztahu, mezi kolegy, ale i v politice vyspělých zemí…

 

Tam za rohem…

Choreografie a koncept: Martin Vraný

Tančí: Michal Kubic, Radek Mačák, Petr Opavský

Hudba: Viktor Jaoquim, mix

Kostýmy: Martin Vraný

 

Vždy se najde něco nového, co nás zláká. Něco chutného, křupavého. V tu chvíli se svět rozdělí na ten, co vítáme s otevřenou náručí, a ten, co nás brzdí a je stereotypní. A tak zkoušíme nové a další, až se nám to neustálé unikání stane stereotypním…

Martin Vraný je absolvent Taneční konzervatoře Brno. Vystupoval v taneční skupině Ruie Horty, ve Volksoper Wien, BDT Bratislava. Obdržel speciální cenu poroty v soutěži Con cours de la danse de Paris. Vyučoval na Taneční Konzervatoři Brno, v Tanečním centru Univerzity Karlovy, V BDT Bratislava a v taneční skupině Ruie Horty. V současné době působí v Centro choreográfico de Montemor. Jako choreograf zkoumá maximální vývoj pohybu a jeho „citlivost“ (Tam za rohem).

 

Místo konání:

Bezbariérové divadlo Barka
Svatopluka Čecha 35a
Královo Pole, Brno
Rezervace vstupenek: 541 213 206

 

Vstupné na 7.6. 150,- Kč, na 9.6. a 11.6. 90,- Kč, na všechny tři dny 280,- Kč

 

Pořádá:

Taneční sdružení Filigrán
Florian Tilzer
Veveří 59
602 00 Brno
Česká republika
mob: 603 251067
e-mail: kulturnicirkus@quick.cz

 

Za podpory Ministerstva kultury ČR, Alliance Francaise a Tance Praha