Přehlídková Opava
Po roční přestávce se v opavském loutkovém divadle, které je od července 2005 součástí Střediska volného času (SVČ), opět konala ve dnech 1.- 2.dubna 2006 Regionální přehlídka loutkářských amatérských souborů. Rozhodli se tak pokračovat v tradici nastoupené již v roce 1981, kdy se po rekonstrukci divadla, loutkáři každoročně (kromě let 1991 a 2005) setkávali v jarních měsících na přehlídce prezentující své zdařilé inscenace.
Tak jako v posledních letech i v letošním ročníku přehlídky měli převahu domácí soubory, z nichž první našly v opavském divadle zázemí již před 55 lety. Nechybí zde, ale ani tvůrčí podhoubí, které k zachování a k rozvíjení tak dlouhodobé loutkářské a divadelní činnosti neodmyslitelně patří.
Přehlídku zahájil domácí loutkářský soubor Broučci LD SVČ s klasickou a oblíbenou loutkovou hrou Vojtěcha Cinybulka Ostrov splněných přání, kterou soubor již v minulosti několikrát inscenoval. V režii Leo Heina hru nastudovali s marionetami, se zakrytým voděním a v rozdělené interpretaci. Scéna realizovaná Naděždou Obadalovou byla vhodně sladěna s únanovskými loutkami. Významově zřetelná dotvářela celkový obraz inscenace a navozovala příjemnou pohádkovou atmosféru. Přes provedené úpravy textu zůstala dramaturgická práce na půli cesty. Jednotlivé postavy nedostatečně charakterizovala a vztahy mezi nimi nebyly vypointovány. S tím souviselo i plnění přání jednotlivým postavám. Nejen, že morální ponaučení, které je hlavním motivem hry, vyznělo zcela naprázdno, ale vytratilo se i „tajemno“ spojené s kouzlem, a jednotlivá přání byla plněna jen tak mimoděk. Děj se posunoval v rámci textu a změnou scény, nikoliv akcí loutek. Využití divadelních prostředků bylo minimální. Přesto všechno dík technicky čistému provedení jistě inscenace pobaví řadu malých diváků.
Dalším souborem v programu přehlídky byl Dětský divadelní soubor Štěk, rovněž z Opavy, který se představil s pohádkou Otesánek. Vůdčí osobností souboru je Daniel Kollmann, autor textů i písní, ale i režisér inscenace. Loutky a scénu realizovala Michaela Zychová. Děj klasické pohádky byl rozdělen do jednotlivých dějových obrazů, které spojoval a celou inscenací provázel vypravěč. Nejen pohádka, ale zejména jednotlivé vstupy vypravěče úprava dobově aktualizovala a někdy se ocitla až na hranici komediálních skečů. Loutek – manekýnů se využívalo k dotvoření celku inscenace, v níž převládal výrazný projev herecký. V každém případě se jednalo o zajímavé, osobité představení s kreativním přístupem.
Hostující Soubor 2 + 1 z Ostravy se představil s inscenací Pohádky pro větší na motivy bratří Grimmů. Na úpravě textu, režii i výpravě se podílely samotné protagonistky inscenace Nela Richterová a Klára Kvasničková. Komorní soubor dvou hereček a pianisty kombinoval herecký projev s využitím loutek. Slibný začátek inscenace, kdy z několika dřívek vznikne letadlo, navodí atmosféru hravosti, jež se bohužel postupně vytrácí a s ní částečně i loutkovost, neboť loutka je více animovaným předmětem než prostředkem sdělení.
Zásadní nepochopení, však vzniklo rozdílností mezi vnímáním hlavního motivu divákem vzdor snaze souboru o jeho sdělení: cílem souboru byla sice prezentace bratří Grimmů, ale jejich pohádky rámované vztahem dcery a matky působily pouze jako podružný motiv. Inscenace paradoxně více rozvíjela motiv hry dítěte a nezájmu rodičů, potažmo matky. V tomto provedení byl upřednostněn postoj matky, která někdy souzní s hrou jindy naopak. Herecký projev Kláry Kvasničkové představující dítě je však velmi přesvědčivý až sugestivní..
Sobotní večer patřil opavskému loutkohereckému souboru OPAL LD SVČ, který si pro diváky připravil inscenaci v režii Miroslavy Halámkové pod názvem Klinická smrt paní Dvořáčkové a jiné povídky. Přestože se jedná o zkušený soubor, zpracování tohoto tématu bylo nad jejich síly. Odvaha pokusit se zpracovat a inscenovat náročné nedramatické texty Igora Chauna může být na první pohled sympatická, nicméně zůstává zásadní otázkou, o čem to soubor hraje? Záměr šokovat publikum se vydařil jen z části, některé pasáže působily lascivně a vzbuzovaly přes svou odpudivost smích. Herci neměli ujasněny charaktery a postoje svých postav. Jednosměrné a víceméně prvoplánové násobení odpudivých scén postrádalo rovinu, na níž by problematika vykrystalizovala zřetelněji a ukázala postoj tvůrců k tématu. Divákovi nebyla dána možnost vnímat text v širších souvislostech. Spojením tří povídek vznikla disproporce jednotlivých částí znemožňující chápat inscenaci jako celek. Narozdíl od prvních dvou, které by bylo třeba dopracovat, třetí z povídek znázorňující „klinickou smrt paní Dvořáčkové“ měla nejpevnější divadelní tvar díky invenčnímu loutkovému přístupu a zřetelné linii příběhu.
V druhém přehlídkovém dni se představil Loutkářský soubor Krnováček školicího střediska PEGA a. s. z Krnova, který v režii Jaroslava Janiše uvedl pohádku Perníková chaloupka. Klasickou pohádku soubor nastudoval s marionetami na dlouhých nitích v rozdělené interpretaci. Vzhledem ke zkušenosti souboru s typem těchto loutek a způsobu hraní s nimi se jednalo o vyvážené představení, s drobnými technickými nepřesnostmi ve způsobu vodění loutek. Co stojí za výtku, je upřednostňování textu před akcí samotných loutek. Nicméně, pokud si soubor klade za cíl prezentovat jednoduchým způsobem klasickou pohádku pro nejmenší děti, tedy to jistě splnil.
Program přehlídky obohatil svým vystoupením mimo soutěž soubor V Kapse LD SVČ Opava s drobnými hříčkami pohádek o zvířátkách pod názvem O lišce v režii Milana Lamla a Divadlo DUO z Frýdku-Místku s hrou Jana Wilkowského Příhody medvídka Ťupínka v režii Jana Krulikovského a výpravě Aloise Holáska.
Porota ve složení Martin Vlček, Zuzana Slováková a Sylva Pracná nedoporučila k přímému postupu do hlavního programu 55. Loutkářské Chrudimi žádný soubor, ale do doprovodného programu navrhla Dětský divadelní soubor Štěk LD SVČ Opava s inscenací Otesánek. Do inspirativního programu byla doporučena vystoupení souboru „2 + 1“ z Ostravy s komorní inscenací Pohádky pro větší a LS OPAL LD SVČ Opava s inscenací Klinická smrt paní Dvořáčkové a jiné povídky.
Sylva Pracná
