07.11.2019 11:03

Premiéra souboru Handa Gote v Alfredu ve dvoře

Čtvrtá opice je dvacátou šestou premiérou umělecké skupiny Handa Gote research & development, realizovanou v samém závěru čtrnáctého roku její činnosti. Od samého začátku je práce skupiny zaměřena na propojování vědy a techniky s uměním a tak je tomu i u jejich nové práce, která formou temné grotesky problematizuje vztah lidstva a technologií. 

Čtvrtá opice se jako výchozím tématem zabývá věštěním budoucnosti a různými způsoby divinace, namísto budoucnosti jsou však protagonisté inscenace odsouzeni znovu prožívat události minulé a pohybovat se v bludném kruhu plytké zábavy a konzumace. Budoucnost se zjevuje jen mimoděk v podobě technologických vylepšení, propojujících člověka se strojem a v projevech neosobního systému, ve kterém se protagonisté pohybují. 

Čtvrtá opice Shizaru je poslední z moudrých opic známého buddhistického vyobrazení trojice opic se zakrytýma očima, ušima a ústy. Shizaru překřížením rukou před tělem znázorňuje heslo “nečiním zlo”, ale na obrazech či sochách většinou chybí.

“Ve výsledku je hlavním tématem opět koexistence lidské civilizace a jejích vlastních technologií. Toto téma se v naší tvorbě neustále vrací v podobě zpochybňování moderních technologií a poukazování na vliv, které mají na současnou společnost a zároveň jako jistá apologetika technologií starých, opomíjených, mnohdy i zaniklých. Naše civilizace je na technologiích závislá a její vztah k nim je nekritický.”, říká Tomáš Procházka ze skupiny Handa Gote.

Inscenace se také volně inspiruje myšlenkami vlivného kanadského teoretika médií Marshalla McLuhana. Michal Komárek parafrázuje jeho myšlenky takto: “Vyšší požadavky na přepravu objemných materiálů na delší vzdálenosti vedly k vynálezu kola. Jenže každá taková extenze je zároveň autoamputací přirozeného lidského orgánu, v tomto případě nohy. Člověk prožívá šok, který mu pomůže vyrovnat se se sebezraněním a celkovým zrychlením životního rytmu. Reaguje otupělostí. Ztrátou schopnosti rozeznat, že technologie a médium jsou jeho vlastním projektem. Autoamputace znemožňuje sebepoznání. Každá jednotlivá technologie je extenzí jen určitého odděleného smyslu či orgánu, a mění tak původně harmonický poměr mezi smysly.” 

V  představení vystupuje kromě členů skupiny Handa Gote také americký hráč na modulární syntezátor Ken Ganfield.

Handa Gote research & development: Čtvrtá opice
Premiéra 19. 11. 2019 ve 20:00 v Alfredu ve dvoře
Reprízy: 20 - 23. 11. 2019 ve 20:00 v Alfredu ve dvoře 

Připravili a vystupují: Jan Dörner, Jakub Hybler, Jonáš Svatoš, Tomáš Procházka, Veronika Švábová, Anežka Kalivodová, Ken Ganfield
Dramaturgie: Lukáš Jiřička
Scénografická spolupráce: Kateřina Housková, Mikoláš Zika, Jan Brejcha
Produkce: Maria Cavina - Jedefrau.org

Handa Gote research & development svá představení rozvíjí dlouhodobými výzkumy na poli specifické narace. Snaží se o dekonstrukci tradičního vyprávění a především o důslednou práci s odhalováním divadelní iluze a s tím související redukce tradiční mimésis. Členové skupiny zastávají názor, že ve „společnosti spektáklu“ se napodobování stalo běžnou aktivitou a simulakra naší realitou. Divadlo by proto podle nich nemělo nabízet mimésis jako další „napodobování napodobeného“, ale mělo by přinášet hlubší, i třeba nesnadno dešifrovatelný vhled. Mělo by se mnohem více přiblížit mystériu a stát se intelektuálním dobrodružstvím.

Soubor Handa Gote se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín.

Handa Gote momentálně tvoří:
Veronika Švábová, Jan Dörner, Jakub Hybler, Tomáš Procházka a Jonáš Svatoš

Stálí spolupracovníci Handa Gote:
Martin Ježek, Vojtěch Procházka, Pavel Kopřiva, Leoš Kropáček, Jan Kalivoda, Anežka Kalivodová, Pasi Mäkelä

Autor článku: Alfred ve dvoře